To znamená, že po prázdninách se na ně vrací mufloní tlupa, která vždy koncem jara kamsi zmizí. A objeví se zpět většinou začátkem září. Kde pobývá na čtyřicítka kusů od půle června do teď, to mi asi zůstane navždy záhadou. Předpokládám, že odtáhne kamsi do polí, kde roste obilí a po žních se pomalu vrací „domů“. Takže od teď mám v revíru zase živěji a mám se nač těšit. Včera mě mufloní tlupa utopená v mlze odhalila díky větru, dnes jsem se snažil být prozíravější. I když ráno ze silnice nic vidět na loukách nebylo, zkusil jsem to naslepo. Zvěř […]

Ano, ve svém revíru mám dvě „špice“. Každá je na jiném úseku. Včera večer jsem se po delší době konečně rozhoupal k čekané na malé mýtince u minikrmeliště. Při parkování na plácku v houštince se mi zdálo, že pařízek v lince naproti přes cestu vypadá divně. Jako by měl tvar sedícího dravce. Sám sobě jsem se zasmál a zacouval kam bylo třeba. Podvědomě ještě hodím očko k onomu pařízku. Pohnul se? No jasně, fakt je to káně!Tady něco nehraje. Pohled přes teleobjektiv ukázal to jsem si myslel. Dravec má zraněnou letku. Pomalu jsem vystoupil z vozu, pták se otočil. Moták […]

Před pár dny jsem pod tíhou různých okolností a motanic pořídil nový objektiv. Ty okolnosti jsou, při zpětném pohledu, opravdu zvláštní a podivné, ale prostě se to stalo. To píšu jen proto, aby si někdo nemyslel, že jsem nějaký nespokojený uživatel fototechniky:o) Naopak, když vše fungovalo, byl jsem s kombinací C70D a C100-400 velmi spokojen. Ale nějak to začalo drhnout až nakonec došlo k tomu, že nyní vlastním kombinaci C7DMk II + Sigma 150-600 C. No a jak to bývá téměř pravidlem, celý týden se mi nedařilo nic kloudného ale i nekloudného s touto sestavou nafotit. Moc jsem chtěl, abych […]

Je to snad trošku nadnesný název, ale tak nějak blízko pravdy to je. Ono totiž už skoro jedenáct měsíců jsem nebyl zkusit štěstí na kamzíky. Furt se na něco vymlouvám. To jsou liščata, jezevci, srnčí říje. Až teď, po srnčí říji, kdy mám takové hlušší období, donutil mě kamarád Mouka zvednout zadek a jet s ním k jesenickým hřebenům. A tak se tedy jelo. Ráno bylo trošičku chladnější než na jaké jsme byli zvyklí celou srnčí říji a taky obloha nebyla úplně čistá, jak jsme už taky skoro navyklí. Za šera, volným krokem, došli jsme do míst, kde se dala […]

To, že srnčí říje už uvadá jsem si samozřejmě všiml, vždyť jsem venku v podstatě denně. V tomhle období je ještě velká šance na „ulovení“ nějakého toho srnce, který se s tím, že říje končí, nechce smířit. Podobně jako já. Říkám tomu období „setrvačníková říje“. Tak to zkouším. Večer na Dolině, u strniště. Ale do téměř západu slunka nikde nic, krom hejn hřivnáčů na poli. Až hodně pozdě se vyloupne nad mezí v kraji louky srnec. Daleko. Navíc jde špatně, kamsi nahoru přes biopásy po loukách. A tam zvrchu přichází další srnec. V hledáčku se mi zdá, že věkově a […]

Nedalo mi to a večer po ranním nezdaru jsem vyrazil opět do lokality nad přehradou. Tentokrát byl plán zasednout u sloupů na vrchní louce v místech, kde ráno zatahovala prasata. Ne, že bych čekal, že večer černá vyjde, ale je tu snad šance i na srnčí. A navíc, slunko zde svítí o poznání déle než pod olšinou. Ustlal jsem si před sedmou u malé olše v kraji nesečené plochy s výhledem do posečeného čtverce. Sedím snad 10 min a najednou se leknu. Kdesi za pásem olší, kde už prokukuje hladina vody Harty se ozval potlesk a vzápětí se krajem rozezvučela […]

Od víkendu jsem si sliboval dost. Poslední večerní zdar u přehrady mě navnadil, ráno jsem tam spěchal znova. Ale všechno bylo špatně. Srnčí daleko v rozlehlých loukách, co bylo blíž, to jsem si zradil. Srnec ze večera vyšel z olší se srnou zrovna v okamžiku, kdy jsem se rozhlížel z rohu lesa zda mohu mezi balíky na čekanou. Odběhli za mez. Třičtvrtěhodinka mezi balíky nic nepřinesla, krom zpozorování jednoho srnce táhnoucího z druhé strany meze dolů směrem k vodě. Zkusil jsem ho najít, ležel úplně dole v kraji mokřiny asi 100 m od parkoviště plného aut rybářů. Šel jsem ho […]

Asi teď přidávám cosi z říje moc často, i na můj vkus. Ale říje, ač vedra nepolevují, je a zážitky i nějaké fotky přibývají.Po skončení říje by se mi asi nechtělo psát cosi dlouhého nebo naopak jen stručný výtah, čímž bych se ochudil, díky skleróze, jistě o nějaké prožitky. To vzhledem k tomu, že mi tento web slouží i jako jakýsi archív. Tentokrát jsem pro večerní čekanou vyměnil obilnou lokalitu za luční. Věděl jsem z ranních potulek o dvou srnčích párech kousek nad přehradou u olšin. Tak jsem to šel zkusit. Vítr poslední týdny blbne. Většinou vane od východu či […]

Vlna veder neustává a tak nezbývá, než vyrážet za srnčí říjí i v tento nečas. I včera večer jsem to jel zkusit k obilí. Vždyť je otázka dne dvou, kdy bude ze pšenice jen strniště. Kombajny už jedou u Rudné od července, což je asi hisorická událost, hodná zapsání do kronik. Tak tedy dnešní večer se nekonal žádný běžecký den srnců jako předevčírem. Minul jsem terenní auto myslivce, který tuploval u remízku na hřivnáče a šel rovnou sednout pod protější kazatelnu. Dlouho nic, až po desítkách minut se vlevo v louce mihl hřbet srnčího. Vyspělé srnče se motalo nějak dokolečka. […]

Je tropický večer, jdu k obilnému poli. Mám v úmyslu počkat v nějaké koleji na srnce, kdyby náhodou. Jednoho vidím jak kluše po louce, zapluje do pšenice, daleko. Táhne polem směrem ke strništi po řepce. Zkouším jít souběžně s ním, je rychlejší, Ztrácí se v úžlabině. Za chvíli vidím srnu. Běží krajem strniště, vběhne do obilí, je udýchaná. Naráz vidím onoho srnce, pádí zpět obilím. Pročpak? Brzy zjišťuji příčinu. Prohnal ho jiný srnec, o kousek silnější. Zkouším se k němu dostat blíž, odchází ode mne. Naráz se otočí a letí kolem. A už vidím proč. V patách má dalšího srnce. […]