Ještě něco z říje a cosi navíc

Nedalo mi to a večer po ranním nezdaru jsem vyrazil opět do lokality nad přehradou. Tentokrát byl plán zasednout u sloupů na vrchní louce v místech, kde ráno zatahovala prasata. Ne, že bych čekal, že večer černá vyjde, ale je tu snad šance i na srnčí. A navíc, slunko zde svítí o poznání déle než pod olšinou. Ustlal jsem si před sedmou u malé olše v kraji nesečené plochy s výhledem do posečeného čtverce. Sedím snad 10 min a najednou se leknu. Kdesi za pásem olší, kde už prokukuje hladina vody Harty se ozval potlesk a vzápětí se krajem rozezvučela metalová kapela. No do prd.., kempaři si pouští nějaký rockový koncert, jako bych byl přímým účastníkem. Tak tohle nedám. Pár minut jsem vydržel, ale pak se sbalil a šel. Zajdu pod olšový les, jako obvykle. Ale nedošel jsem , ne hned. Asi 100 m dál, v kraji buřiny, táhl srnec. Přes vysokou trávu mezi námi jsem ho viděl jen chabě, ale to, že se ztratil v nesečeném čtverci, to jsem viděl jasně. Jsou dvě možnosti. Buď přejde přes pás mokřiny na spodní louky nebo přetáhne nesečenou loukou a vyjde tam, kde jsem před chvílí čekal. Otočka a za minutu se už znova vybaluji u malé olše. tentokrát mi k tomu zpívá Michal Tučný. Metal mám sice radši ale tohle se do večerní krajiny hodí lépe. Podle občasného kraválu malých ptáků tuším, že srnec opravdu jde k loučce. Hledám nějaký pohyb v travní džungli..sakryš, vždyť stojí patnáct kroků pode mnou a vypadá, že mě pozoruje. Pohne se směrem k louce, ví o mě, jde se podívat....dobré!
Jen co se mu znelíbím, odchází dál hledat štěstí do džungle trav. Tak to by bylo, mám splněno. Slunko zapadlo, mrknu se pod olšinu, jestli tam bude můj známý páreček, který zrovna v neděli ráno chyběl, když ho bylo potřeba pro Mouku. Nakukuji zpoza kraje olšiny. No jo, jsou tam. A srnec jde přesně tam, kde jsem ho chtěl mít to ráno.
Po chvíli se dvojice ztratila za mezí.

Ráno spěchám opět tam, kde se večer dařívá. Ke sloupům, prasata se tentokrát nekonají. Ale pod olšinou, zase, známá dvojice. Tož to je k naštvání! Opět si vybavuji neúspěšné nedělní ráno. Takhle jsme s Honzou tehdy čekali, srnec dnes jde tak, že by ho Honza nafotil na občanku...

Pořizuji pár dokumentů, jsem daleko. Navíc vidím, jak srnec začíná hrabat a vím co bude. Zalehne.
Zkouším fígl s kymácejícím kmínkem mladičké olše, zabírá to. Jenže stojím špatně, moc trávy přede mnou. Srnec sice pěkně pózuje, nakonec dostane strach a odbíhá za mez, zbabělec.
Dokončuji obchůzku olšiny, potkávám srnče a nahoře konečně odhaluji identitu srnce, kterého jsem několikrát viděl jen z dálky. Díky tmavému zvláštnímu zbarvení je dobře identifikovatelný.
Dopoledne v pracovním revíru jsem se na jedné z pasek potkal se srnou. Nic neobvyklého asi. I když poslední roky je tam srnčí zvěře stále méně. Zajímavé ale bylo, že srna měla zjevný předkus. Pro mě zajímavé i v tom, že před třemi lety snad jen 200 m odtud jsem fotil na jaře srnu, která měla naopak podkus. Náhoda? Srnka se pastvila na lesní tvrdé trávě a hlavně se neustále opečovávala. Čekal jsem, že se zvedne poblíž srnec. Nedočkal jsem se.




Večer už jsem neměl sice v úmyslu jít ven, už dlouho jsem nebyl na pivo na nějaké zahrádce. Nakonec jsem pitný pivní režim odložil na zítra a i s Ketynou vyjel na krátkou čekanou pod olšinu. Doufal jsem, že když už místní srnec se srnou chodí pár dní, mohlo by k něčemu dojít. Ale nedošlo, dokonce to vypadá, že už se spolu rozešli. Až za chabého světla došel seladon sám.
Snažil se pózovat, ne že ne, ale to měl přijít o půlhodinu dříve. V tomto nesvětle to nebylo ono. Mám ho nafoceného mnohokrát a lépe. Proto jsem na něj za trest pustil Ketynu. Ta vystartovalal, ale jakmile se z mé náruče dostala na zem, při své výšce "oběť" ztratila z očí. Ovšem srnec, asi o metr vyšší viděl šelmu dobře. Tak si došel blíž. To už ho Ketyna viděla, štekla na něj, on na ní a rozešli se. Pes ke mě, srnec s nosem u země do meze. Tímto skončilo mé anganžmá v lokalitě u sloupů v letošní říji. Celkem jsem zde viděl a zdokumentoval 5 srnců.


Další ráno jsem se věnoval luční lokalitě v jiné části. Ač tam vždy bývalo dostatek srnčího, viděl jsem jen jednoho mladého srnce. A mrzí mě, že se mi nepodařilo ho lépe nafotit, trofej měl fakt zajímavou.

No a na závěr jedno setkání, které bylo zhola náhodné ale velmi zajímavé, se srnčí říjí nesouvisející. Po asi hodinovém dopoledním lijáku vykouklo opět slunko. Šel jsem k lapačům, bez foťáku. Blížím se k místu, koukám, cosi se tam hýbe. Sakra, já su vůl! Otočka, honem do auta pro foťák. Jestli tam nebudou! Byli...

Jen tak pro zajímavost, to na čem si mladé lišky hrály, je otrávená síť položená na kládách a slouží k hubení kůrovce. A jen tak pro zajímavost - tato fotka je historicky poslední z mé 100-400 :o(

  1. No já to vidím tak. Pro samý focení nestíháš práci a tak to za tebe holt musí dělat lišky. :)) Dobrý pokoukání a ten tmavej srnec je moc fajn.

    Jirka
    Srpen 11, 2018
  2. Honzové, díky ,že jste se stavili. I když moc jste teda nepokecali.

    Martin
    Srpen 8, 2018
  3. …nechápu ……….. bombaaaaaa!

    Mouka
    Srpen 8, 2018
  4. Zdar, nemám slov!

    Ovsík
    Srpen 8, 2018

Napište komentář