Dnes odpoledne jsem zavítal k vodě. Po shlédnutí fotek kamaráda Mouky z víkendu, kdy Honza nachytal kromě ledňáčků i jespáky, mi nějak došlo, že to mám za rohem a pěkně dlouho jsem tam nebyl. Sezení pod maskovačkou nepřineslo nic kloudného, kromě návštěvy rybáře- pytláka a srnce, který pelášil přes přítok před dalším pytlákem, tentokrát psím. Ledňáček proletěl po vodě 2x, ovšem poblíž se nezastavil. A tak jsem si čas krátil pozorováním jespáků, kteří intenzivně sbírali cosi okolo vysychající mělčiny. Ale daleko, předaleko. Ovšem po několika mnutách tři z nich přelétli blíže, na protější břeh přítoku. A tu mě napadlo, že […]

Tak nějak jsem se delší dobu přemlouval k výletu do hor. Na loukách v podhůří se nedaří a nedaří, kloudný snímek ani zážitek se ne a ne dostavit. Jako bych si vše vybral z jara na muflonech. Teplé dny i noci první poloviny září nedávaly moc nadějí na začátek nějaké jelení říje, přesto v mé hlavě byl jasný plán. Zkusit projít trasu, kterou mám jako jednu z variant právě na říji. A tak s přechodem noci a dne kráčím od asfaltky chodníkem dolů nad lesnaté údolí. Už u parkoviště se mi zazdálo, jako bych kdesi od Temné slyšel táhlé jelení […]

Týden po srnčí říji byl poměrně hektický, začala fotbalová sezóna, chystal jsem páteční vernisáž. Ta proběhla v kavárně ArtCafé v Bruntále i přes mé obavy ke spokojenosti s poměrně hojnou účastí. Chyběl mi tam ovšem kamarád Mouka, který měl rodinné povinnosti. A ten mě taky přesvědčil, že by nebylo od věci v neděli, až pomine blázinec mě i jemu, zajet na hory. A tak jo. Nikdy se mi nestalo,když se domluvím s kamarádem na společnou ranní akci, abych zaspal. Dnes jo! Honzův telefon mě naštěstí vzbudil ještě včas a tak se vše jakžtakž stihlo. U Ovčárny jsme byli včas a […]

Po pokusech v srnčí říji v revírech jižně od města, přišla na řadu toulka kolem polí a luk na severu, blíže k horám. Doufal jsem, že když doposud mi štěstí na jihu nepřálo, najdu ho na severu. Ale ráno nebylo nijak kouzelné. Východ slunce se nekonal a nebe bylo pokryto oblohou, která nabízala širokou škálu odstínů šedé. V tomto nesvětle jsem pozoroval hned na první loučce srnu se srnčaty. Záhy z hájku vyšla další mladá srnka, chtěla se k trojici přidat ale matka dvojčat ji rychle vyprovodila. Pokusil jsem se dostat na fotitelnou vzdálenost, což se mi po peripetiích i […]

Očekával jsem, že počátkem srpna se říje rozjede a já si přijdu na své. Každý rok se ovšem potýkám s jakýmsi údobím, kdy se nedaří a nedaří. Tradici dodržuji i letos. 3.srpen bývá při netropickém počasí většinou datum, kdy je všude srnčího plno. A tak večer jen tak na lehko vyrážím nad město k biopšeničnoječnému políčku táhnoucímu se od stěny lesa mezi loukami. Čekaná za hodinu a půl nepřinesla vůbec nic. Široko daleko kam oko dohlédlo, nevytáhl jediný kus srnčí ani jiné zvěře. Zklamán a s notnou dávkou skepse se vracím k autu zaparkovanému poblíž velkého pole s nebiopšenicí. Obilí […]

A je to tu! V kalendáři neoddiskutovatelně od poloviny července probíhá říje srnčí zvěře. Ovšem v mé realitě je to trošku jinak. Sice pár pokusů v druhé dekádě měsíce bylo, ale o říji nemohla být řeč. První vlaštovka „proletěla“ až 29.7., tedy konkrétně – proletěla kolem mě dvojice, srna se srncem, ale ani tady bych nehádal říjné chování, spíše úprk před něčím. Srnec byl mladý, v trofeji slabý a v trysku srnu předbíhal. Splečně s nimi prchala ještě jedna srna a celá partička fofrem zmizela až ve stěně lesa. Tipuji, že byli vyrušeni divočáky. Lámání v kraji lesa, kde se […]

Víc než půl roku jsem neviděl svou oblíbenou zvěř, jesenického kamzíka. Do „plánu lovu“ byl zařazen na první polovinu června a bylo třeba termín dodržet. Oslovil jsem oba své nejlepší parťáky, Honzu i Vaška, co oni na to. Venca má v daný termín velkou rodinnou slávu, Honza může. Super! Před pátou ranní sledujeme s vráskami na obličeji hustou mlhu valící se z údolí a plazící se po stráních až k hřebenu, silný vítr mlze dělá doprovod. To není dobré! Zvolna procházíme předem určenou trasu. Támhle pod cestou na nás kouká srna. No jo, ale co s tím? Nic, pokus o […]

Skleróza nebolí ale jeden se nachodí – tak nějak se to myslím říká. V mém případě dnes to bylo trochu jinak…. Takže: jsem v práci, tzn.v lese. Hledám v autě sekyrku, kterou potřebuji k odsekání kůry na lapáku, není nikde. Zapojuji hlavu a záhy mi dochází, že jsem ji nechal na horní pasece zaseknutou v pařezu u lapače. Nedá se svítit, jedeme zpět. Psík neochotně skáče do auta a jedeme ty necelé 2 km nahoru lesní asfaltkou. Po výjezdu od rozcestí do kopce postřehnu, jak se přes silničku vlní čtyři tmavé nahrbené stíny. Kuní rodinka! Vpředu máma, za ní tři […]

Po dutině datlí a kuní, taky dá se říci jezevčí, u které jsme s Vencou jeden večer marně čekali ( jasně, u nory, ale to je taky v podstatě dutina;o), taky ledňáččí, přišla na řadu ta strakapoudí.Během týdne jsem v revíru objevil 5 obsazených štěbetavých otvorů. Ale až ten poslední mě přinutil postavit kryt a zkusit štěstí. Dutina je totiž ve smrku ve výšce mých očí. Při jejím objevení vyrostl kryt z maskovačky aby si strakoši zvykli a druhý den v pozdním ránu byl čas zkusit štěstí. Záhy jsem zjistil, že krmit zalétá jen samec. Není to poprvé co jsem […]

V nedávné době jsem měl možnost poznat, že dutiny v přírodě mají své nezastupitelné místo v životě lesních tvorů. U datlů je to jasné. Za těmi svými ve starém lese nad Morávkou jsem zajel i o víkendu. U mladých se vystřídal jak tatík tak i mamka. Ta donesla opravdu tučná sousta! Trochu netradiční dutinu objevil můj jezevčík v jedné pasece. Vytrvalé obíhání psíka okolo ztrouchnvělého pařezu mě přimělo k podrobnějšímu zkoumání.Po odlomení kousku trochnivělého dřeva se v díře pod pařezem objevila hlava kuny! Byl jsem zvědav, jak můj trpasličí jezevčík, typický gaučák z paneláku, bude dál postupovat.A Ketyna, která má […]