Po pokusech v srnčí říji v revírech jižně od města, přišla na řadu toulka kolem polí a luk na severu, blíže k horám. Doufal jsem, že když doposud mi štěstí na jihu nepřálo, najdu ho na severu. Ale ráno nebylo nijak kouzelné. Východ slunce se nekonal a nebe bylo pokryto oblohou, která nabízala širokou škálu odstínů šedé. V tomto nesvětle jsem pozoroval hned na první loučce srnu se srnčaty. Záhy z hájku vyšla další mladá srnka, chtěla se k trojici přidat ale matka dvojčat ji rychle vyprovodila. Pokusil jsem se dostat na fotitelnou vzdálenost, což se mi po peripetiích i […]

Očekával jsem, že počátkem srpna se říje rozjede a já si přijdu na své. Každý rok se ovšem potýkám s jakýmsi údobím, kdy se nedaří a nedaří. Tradici dodržuji i letos. 3.srpen bývá při netropickém počasí většinou datum, kdy je všude srnčího plno. A tak večer jen tak na lehko vyrážím nad město k biopšeničnoječnému políčku táhnoucímu se od stěny lesa mezi loukami. Čekaná za hodinu a půl nepřinesla vůbec nic. Široko daleko kam oko dohlédlo, nevytáhl jediný kus srnčí ani jiné zvěře. Zklamán a s notnou dávkou skepse se vracím k autu zaparkovanému poblíž velkého pole s nebiopšenicí. Obilí […]

A je to tu! V kalendáři neoddiskutovatelně od poloviny července probíhá říje srnčí zvěře. Ovšem v mé realitě je to trošku jinak. Sice pár pokusů v druhé dekádě měsíce bylo, ale o říji nemohla být řeč. První vlaštovka „proletěla“ až 29.7., tedy konkrétně – proletěla kolem mě dvojice, srna se srncem, ale ani tady bych nehádal říjné chování, spíše úprk před něčím. Srnec byl mladý, v trofeji slabý a v trysku srnu předbíhal. Splečně s nimi prchala ještě jedna srna a celá partička fofrem zmizela až ve stěně lesa. Tipuji, že byli vyrušeni divočáky. Lámání v kraji lesa, kde se […]

Víc než půl roku jsem neviděl svou oblíbenou zvěř, jesenického kamzíka. Do „plánu lovu“ byl zařazen na první polovinu června a bylo třeba termín dodržet. Oslovil jsem oba své nejlepší parťáky, Honzu i Vaška, co oni na to. Venca má v daný termín velkou rodinnou slávu, Honza může. Super! Před pátou ranní sledujeme s vráskami na obličeji hustou mlhu valící se z údolí a plazící se po stráních až k hřebenu, silný vítr mlze dělá doprovod. To není dobré! Zvolna procházíme předem určenou trasu. Támhle pod cestou na nás kouká srna. No jo, ale co s tím? Nic, pokus o […]

Skleróza nebolí ale jeden se nachodí – tak nějak se to myslím říká. V mém případě dnes to bylo trochu jinak…. Takže: jsem v práci, tzn.v lese. Hledám v autě sekyrku, kterou potřebuji k odsekání kůry na lapáku, není nikde. Zapojuji hlavu a záhy mi dochází, že jsem ji nechal na horní pasece zaseknutou v pařezu u lapače. Nedá se svítit, jedeme zpět. Psík neochotně skáče do auta a jedeme ty necelé 2 km nahoru lesní asfaltkou. Po výjezdu od rozcestí do kopce postřehnu, jak se přes silničku vlní čtyři tmavé nahrbené stíny. Kuní rodinka! Vpředu máma, za ní tři […]

Po dutině datlí a kuní, taky dá se říci jezevčí, u které jsme s Vencou jeden večer marně čekali ( jasně, u nory, ale to je taky v podstatě dutina;o), taky ledňáččí, přišla na řadu ta strakapoudí.Během týdne jsem v revíru objevil 5 obsazených štěbetavých otvorů. Ale až ten poslední mě přinutil postavit kryt a zkusit štěstí. Dutina je totiž ve smrku ve výšce mých očí. Při jejím objevení vyrostl kryt z maskovačky aby si strakoši zvykli a druhý den v pozdním ránu byl čas zkusit štěstí. Záhy jsem zjistil, že krmit zalétá jen samec. Není to poprvé co jsem […]

V nedávné době jsem měl možnost poznat, že dutiny v přírodě mají své nezastupitelné místo v životě lesních tvorů. U datlů je to jasné. Za těmi svými ve starém lese nad Morávkou jsem zajel i o víkendu. U mladých se vystřídal jak tatík tak i mamka. Ta donesla opravdu tučná sousta! Trochu netradiční dutinu objevil můj jezevčík v jedné pasece. Vytrvalé obíhání psíka okolo ztrouchnvělého pařezu mě přimělo k podrobnějšímu zkoumání.Po odlomení kousku trochnivělého dřeva se v díře pod pařezem objevila hlava kuny! Byl jsem zvědav, jak můj trpasličí jezevčík, typický gaučák z paneláku, bude dál postupovat.A Ketyna, která má […]

Už týden mě kamarád Václav nabádá, abych zašel na řeku, mrknout na jeho milované modré klenoty. No jo, zase je tam letos má, kousek od chalupy. A tak mi to teda nedalo, a odpoledne, když Vašek odpočíval před noční šichtou, tajně jsem se mu vkradl do bunkru. Ještě teď to ani neví, no teď už asi jo, když to čte;o) A bylo nač se dívat. Během chvilky po ostrém hvizdu na odsedací větvičku sedl pantáta. Buď už nakrmil mladé, nebo přiletěl jen tak, ale podívaná to byla. Do vody, koupel, na větev, do vody, zpátky. Otřepávání, čištění, pedikůra…paráda. Předváděl se […]

Lesní cesta. To je pro mě určitě nejkouzelnější z komunikací, pokud jí tak lze nazvat. A proč ne, byla vytvořena za účelem dostupnosti lesa, pro těžbu, odvoz dříví či pro průjezd hasičů při lesním požáru. V posledním kůrovcovovém období se naprostá většina kdysi krásných rovných, mnohdy travnatých svážnic změnila v hliněná koryta, po nichž je příjemná chůze utopií. Mohou za to harvestory a vyvažečky řádící po lese od podzimu do jara snad 7 dní v týdnu. Naštěstí se najde ještě pár nedotčených, zelených travou a mechy. Tyhle cesty nevedou vzrostlým lesem ale rozdělují houštiny a mlaziny. A tyhle mám nejraději. […]

Bylo třeba změnit žánr, tedy modely. Mufloni mě provázeli snad denně po dobu 2 týdnů a mě se zastesklo po srnčí zvěři. Po páteční večerní průzkumné procházce se psem na pastvinách u Černého lesa bylo rozhodnuto – musím sem zajít na čekanou, 8 kusů srnčí zvěře je dobrou motivací. Udělal jsem tak dnes večer. A světe div se, vyšlo to! Kolem půl 7 vyšla z lesa čtveřice, srna, srna, srnče a s nim srnec. A docela slušný. Teď šlo jen o to, zda jsem zvolil správné místo k čekání. Z několika možností u strouhy jsem vybral první vrbu, pod ní […]