Bylo třeba změnit žánr, tedy modely. Mufloni mě provázeli snad denně po dobu 2 týdnů a mě se zastesklo po srnčí zvěři. Po páteční večerní průzkumné procházce se psem na pastvinách u Černého lesa bylo rozhodnuto – musím sem zajít na čekanou, 8 kusů srnčí zvěře je dobrou motivací. Udělal jsem tak dnes večer. A světe div se, vyšlo to! Kolem půl 7 vyšla z lesa čtveřice, srna, srna, srnče a s nim srnec. A docela slušný. Teď šlo jen o to, zda jsem zvolil správné místo k čekání. Z několika možností u strouhy jsem vybral první vrbu, pod ní […]

Každé ráno tento týden škrábu zamrzlá okna na autě, nejinak tomu bylo i nyní. Ovšem vrstva ledu byla o poznání silnější, dokonce zpestřená malůvkami mrazíka. A v lese? No tam bylo nádherně! A další nádhera- mufloni na jinovatkou postříbřené louce. Zprvu ve stínu, později se ukázali i na sluníčku. Dva týdny jsem trávil ve společnosti muflonek a muflončat, berani sice byli v tlupě také, ale ryze chlapskou partu jsem už dlouho nepotkal. No , i když, trochu to kazila jedna holka :o) Ale pokoukáníčko to bylo skvělé, v pěkné atmosféře, různých světelných niancích. A jako bonus, zjištění, že mám před […]

„Myslíš že se ukážou?“ zní dotaz od kolegy a kamaráda Vaška. „Snad jo, včera v tuhle dobu tady byli“. Sedíme na mininpařízcích v kraji promáčeného březového hájku a doufáme. Tohle provozjueme dobrých 15 minut…. „A hele, už jdou!“ Ze stěny lesa vzdáleného přes louky snad 400-500 m vyšla muflonka. Za ní další, pak 3 muflončata a 2 další maminy. A to je vše? Na obvyklých 30 kusů to tedy není moc. Navíc se zvěř otáčí a zatahuje zhruba odkud přišla. Z pohotovostní polohy se vracíme zpět na pařízky a mudrujeme co by kdyby…“ Ty vole, oni jsou támhle“, ukazuji Vencovi […]

..aneb setkání s muflony, kamarádem a srncem….. Téměř denně jsou nyní vidět muflonky s mladýma na loukách pod lesem. Dopoledne i odpoledne. Radost pohledět. Ovšem dostat se nějak na dostřel fotoaparátu není nijak snadné. Točívý vítr a hlavně naprostá nevyzpytatelnost tlupy – odkud vyjde, kudy se pohne, to se prostě nedá předem odhadnout. A tak často pozoruji z jednoho kraje tlupu popásající se 500 m daleko. To odpoledne jsme ve Vaškově chalupě u kafe vymýšleli co a jak, ovšem oběma bylo jasno, že celá záležitost s muflony bude dílem náhody. A jak to bývá, když se těšíte a moc chcete […]

Ranní mlha cestou řídla, za lomem už byla tak průhledná, že se nedalo přehlédnout stádečko muflonů na loukách kousek nad silnicí. Doufal jsem, že když se zvěř po asi 10 dnech vrátila k lomu, může být i na horních loukách. Krátká oklika lesem se vyplatila. Z mokré lesní cesty počítám v podkově louky 6 beranů. Sedám do kraje cesty, do vodou nasáklé trávy a mechu, což během chvilky pociťuji na spoďárech. Ale co nadělám, blíž nemůžu a lehnout si by znamenalo nemít výhled přes podrost. Mufloni se paství ale ne dlouho, za pár chvil se pohnou více do louky, postávají, […]

V úvodu jsem z kraje lesa pozoroval skupinku asi 9 kusů. Jak se ukázalo, nebylo to zdaleka vše. Při pokusu o obejití louky se náhle další skupinka už přede mnou dekovala na ústup v místech, kde slunce ještě neozářilo plochy. Při pozvolném odkrývání prostoru a přejití několika terénních vln se objevila další partička dole v údolíčku. Z místa s dobrým výhledem jsem pozoroval, jak se první skupinka přidala k té v dolíku a bylo mi jasné, že nemám šanci se dostat blíž. Leda bych použil své oblíbené plazení, což vzhledem k pochroumanému koleni jsem zamítl.Nezbylo než čekat. A kupodivu si […]

Zasněžený les. Skoro již nevíme, jak je v něm nádherně. Bílé peřiny krášlí špice i spodní větve smrků, drží se i na silných bukových větvích. Tu a tam z některé z nich spadne k zemi, jednou se cestou rozpráší na jemný prach, který zastudí při dobré trefě za krkem, jindy lehce žuchne. To jsou ale jediné zvuky, které ruší ticho bílého chrámu….. Studený pokryv výborně tlumí i mé kroky na lesní cestě. Tamhle se pohnula spodní větev mladého smrku, tam , v kraji mlaziny. Asi do ní uhodila padající čepice sněhu . Přesto pro jistotu poklekám a nespouštím místo z […]

Sněží! Neuvěřitelné. Skeptici už zabalili lovy na újedích a čekají na příští zimu. Při odpolední vycházce se psem k mé újedi se roztrhl pytel a chytla nás pěkná chumelenice. Ta se s večerem změnila v normální sněžení a přes noc už to bylo jen takové posněhávání. Ale každopádně, venku bylo bílo! Ráno za tmy vyjíždím na kopec, po zmrzlé a posněžené polňačce to jde mnohem lépe než minulé dny na blátě. Netrpělivě zanechávám v kypré vrstvičce sněhu stopu dlouhého kroku, obzor světlá a já musím být v krytu před svítáním. Daří se. Pod střechou ze smrkových větví chystám propriety, pohodlně, […]