Během víkendu jsem navštívil ráno i večer louky kam vycházejí mufloni na pastvu. Nepodařilo se mi dostat na přijatelnou fotitelnou vzdálenost, nicméně zjištění, že mufončat v tlupě přibývá mě potěšilo. A některá jsou už docela velká. Pokoušel jsem se alespoň na dálku natočit pár záběrů dovádějících prcků, ale AF si dělal co chtěl, takže ostrost posadil na stromy u silnice. Škoda, bylo to milé divadlo. Dnes ráno jsem vyrazil už za plného světla a na louce se pastvily jen čtyři muflonky a dvě muflončata. Vzdálenost opět více než dostřel objektivu ale třeba se holky nějak přiblíží. Pozoroval jsem dvojičku muflončat. […]

Není obvyklé aby koncem dubna ležel v revíru sníh, notabene čerstvý. Poslední dny to tak ale je. I dnes ráno jsme se vzbudili do dalšího bílého, těžkého, mokrého přídělu.Cesta do revíru byla o něco delší, díky poloviční rychlosti jízdy ve vrstvě rozbředlého sněhu na hlavní, o jízdě lesními asfaltkami ani nemluvím. Se zaťatými zuby a skoro prokouslým rtem se mi podařilo dorazit tam, kam jsem chtěl. Vyhrabal jsem ze sněhu lapače nachystané na přenos do nedaleké paseky a vyrazil. Udělal jsem co bylo třeba a když už jsem byl jen pár kroků od mufloní lokality č.1, proč se nemrknout pod […]

..zase budu otravovat s muflony, už je to až trapné…ale snad bude dnes i něco navíc… Co se sobotním odpolednem? Vlivem sněhových vánic v druhé polovině týdne mi trošku zaoastala práce, tak beru psici a jedeme do rozmoklého revíru. Něco podělám a s promočenou jezevčicí se vracím v podvečer domů. Horká káva v takřka domácí kavárničce mě povzbudí stejně jako pár modrých ok na jinak zakaboněné obloze. Za hodinu jsem zase v „mundúru“ a vyrážím na mufloní louky. Usedám v mezi u kazatelny, louky zelené, jen ve stínu lesa tu a tam flek bílého tajícího sněhu. Na loukách je ale […]

Nedalo mi to. Večer po zápase jsem zajel na louky v naději, že mufloni budou venku. Nebyli. Až o půl sedmé, do zatažené oblohy postupně vytáhla celá grupa asi 30 ti kusů. Ale daleko ode mne. Aniž by se mi dostali na dosah objektivu, po půlhodině zatáhli svorně do lesa. V tlupě nebylo zatím žádné muflonče, ač vloni v tento datum už první skotačivá mláďata v tlupě dováděla. Ráno jsem tedy přivstal a zkusil štěstí znova. Krátký déšť a následné drobné krupky mi pomohla zvládnout kazatelna v mezi. Byla zima i když vál jižní – jihovýchodní vítr, ale fakt ledový.A […]

Dole okolo silnice je poměrně hustá mlha po nočním deštíku. Jak se škrábu autem výš na kopec lesem, řídne ale neustupuje zcela. Vykukuji opatrně z lesní cesty do luční podkovy zahalené v oparu. Na louce se paství dva mufloni. Daleko. Zaléhám pod smrk a doufám v příznivější vzdálenost i světlo. Jenže berani mají tendenci za stálého pastvení směřovat spíš ode mne pryč. Jeden z nich zvedá hlavu, kontroluje cosi v bukové stěně. Už i já vidím kus srnčího. Na těch 150 m poznávám srnce, jenže ten hned otáčí a volným krokem mizí odkud vytáhl. Ležím dál a doufám, že se […]

Volně procházím porostem, mladším smrkovým lesem, Ketyna pobíhá přede mnou. Počítám suché stromy, když tu se ozve jakési zalámání a šustot v houští vpravo. Už je mi jasné oč jde. Tento les je stávaništěm muflonů. A už taky mezi kmeny vidím míhající se bílé čabraky na hnědčerných hřbetech. Sedám ke smrku, vysvobozuji foťák z batohu i když vím, že v tomhle nesvětle těžko cosi pořídím. Ketynu mufloni vůbec nevyvádí z míry, i když je slyší i vidí, ignoruje je, jako obvykle. Ovšem parta rohatých neignoruje Ketynu! Najednou jdou blíž, podívat se, cože malého černého to tam a zpět pobíhá mezi […]

Vycházím do louky kde očekávám muflony. Nic. Tak zase zbytečné vstávání? Vpravo za horizontem v kraji louky je srnčí hřbet. Jdu blíž, obeznávám mladého šesteráka v lýčí. A přes krajní větve buků vidím ještě jeden kus, těsně u stěny lesa. Šesterák je od lesa asi 30 m v louce, ode mne tak 70. To je daleko! Pár metrů k vyvrácenému keři v kraji lesa si ještě v předklonu dovolím, víc už ne. Srnec se stále paství, snad ani hlavu nezvedá, připomíná mi to mufloní styl. A při tom pastvení se pomalinku přibližuje. Jenže fakt moc pomalinku. Líbí se mi světelně […]

Poslední zimy jsem vždy více či méně často trávil nějaký čas v krytu u újedi ve snaze vyfotit káně či krkavce. Tuto zimu jsem v podstatě na tuto disciplínu rezignoval. Již na podzim bylo patrné, že káňata z našeho kraje téměř vymizela. Můj závěr byl jednoznačný – nejsou hraboši. Přesto jsem na svém místě nad městem i letos obnovil kryt a občas zakrmil. Pár čekaných v prosinci však potrvdilo mou teorii, v okolí se nepotulovalo jediné káně. Od té doby jen díky mé vůli udělat radost jezevčici vycházkou do přírody, přibyla občas před krytem nějaká pochutina. Takže tuto zimu žádný […]

V lese je pocukrováno! Sedím v autě zaparkovaném u lesní asfaltky, dojedl jsem svačinu, dopíjím čaj. Ještě kouknu na foťák s cílem promazat předdvacetiminutové setkání s mladším muflonem v probírce pod cestou. K setkání došlo v husté smrčině, fotil jem na vysoké ISO s dlouhým časem, přes větve. Takže fotky na nic, do koše. Dvě nejvydařenější ponechávám pro případ. Odkládám foťák, beru mapu a šustím s ní na palubce. Periferně cosi zahlédnu vpravo v probírce. No jo, na cestu vyskakuje mladičký muflon. Honem, zmatek, mapa letí dozadu, foťák zezadu dopředu, oko k hledáčku. Beránek stojí na cestě a je nervózní. […]

..v husté mlze scházím z Měďáku lesem, hlásí se potřeba. Ulevuji si a čumím před sebe na cosi mezi stromy. Vypadá to jako laň ale ani se to nehne. Asi přelud. A vedle je další cosi, tělo koloucha s hlavou za stromem? Už mám anakondu zpět v kalhotách a v pohodě se dívám přes hledáček opravdu na laň, jak pozoruje Ketynu, která šuchotá v listí. A stojí. Fotím ji, pak i koloucha a až doma zjišťuju, že v záběru je i jelen. Téměř čtvrthodinu laň stojí, pak se otáčí a rachot. Zbytek tlupy byl zalehlý pod hranou. Až teď jsem […]