Nedalo mi to a večer po ranním nezdaru jsem vyrazil opět do lokality nad přehradou. Tentokrát byl plán zasednout u sloupů na vrchní louce v místech, kde ráno zatahovala prasata. Ne, že bych čekal, že večer černá vyjde, ale je tu snad šance i na srnčí. A navíc, slunko zde svítí o poznání déle než pod olšinou. Ustlal jsem si před sedmou u malé olše v kraji nesečené plochy s výhledem do posečeného čtverce. Sedím snad 10 min a najednou se leknu. Kdesi za pásem olší, kde už prokukuje hladina vody Harty se ozval potlesk a vzápětí se krajem rozezvučela […]

Od víkendu jsem si sliboval dost. Poslední večerní zdar u přehrady mě navnadil, ráno jsem tam spěchal znova. Ale všechno bylo špatně. Srnčí daleko v rozlehlých loukách, co bylo blíž, to jsem si zradil. Srnec ze večera vyšel z olší se srnou zrovna v okamžiku, kdy jsem se rozhlížel z rohu lesa zda mohu mezi balíky na čekanou. Odběhli za mez. Třičtvrtěhodinka mezi balíky nic nepřinesla, krom zpozorování jednoho srnce táhnoucího z druhé strany meze dolů směrem k vodě. Zkusil jsem ho najít, ležel úplně dole v kraji mokřiny asi 100 m od parkoviště plného aut rybářů. Šel jsem ho […]

Asi teď přidávám cosi z říje moc často, i na můj vkus. Ale říje, ač vedra nepolevují, je a zážitky i nějaké fotky přibývají.Po skončení říje by se mi asi nechtělo psát cosi dlouhého nebo naopak jen stručný výtah, čímž bych se ochudil, díky skleróze, jistě o nějaké prožitky. To vzhledem k tomu, že mi tento web slouží i jako jakýsi archív. Tentokrát jsem pro večerní čekanou vyměnil obilnou lokalitu za luční. Věděl jsem z ranních potulek o dvou srnčích párech kousek nad přehradou u olšin. Tak jsem to šel zkusit. Vítr poslední týdny blbne. Většinou vane od východu či […]

Vlna veder neustává a tak nezbývá, než vyrážet za srnčí říjí i v tento nečas. I včera večer jsem to jel zkusit k obilí. Vždyť je otázka dne dvou, kdy bude ze pšenice jen strniště. Kombajny už jedou u Rudné od července, což je asi hisorická událost, hodná zapsání do kronik. Tak tedy dnešní večer se nekonal žádný běžecký den srnců jako předevčírem. Minul jsem terenní auto myslivce, který tuploval u remízku na hřivnáče a šel rovnou sednout pod protější kazatelnu. Dlouho nic, až po desítkách minut se vlevo v louce mihl hřbet srnčího. Vyspělé srnče se motalo nějak dokolečka. […]

Je tropický večer, jdu k obilnému poli. Mám v úmyslu počkat v nějaké koleji na srnce, kdyby náhodou. Jednoho vidím jak kluše po louce, zapluje do pšenice, daleko. Táhne polem směrem ke strništi po řepce. Zkouším jít souběžně s ním, je rychlejší, Ztrácí se v úžlabině. Za chvíli vidím srnu. Běží krajem strniště, vběhne do obilí, je udýchaná. Naráz vidím onoho srnce, pádí zpět obilím. Pročpak? Brzy zjišťuji příčinu. Prohnal ho jiný srnec, o kousek silnější. Zkouším se k němu dostat blíž, odchází ode mne. Naráz se otočí a letí kolem. A už vidím proč. V patách má dalšího srnce. […]

Nedělní budík ve čtyři mě nevyhnal ani omylem. Po večerní dlouhé, leč naprosto marné čekané na hranici louky a obilného pole se mi prostě nechtělo. Sice po návratu u chlazeného Radegasta jsem si slíbil, že ráno půjdu, bude jistě víc šancí, ale tělo se vzpouzelo. Nakonec jsem se ukecal a před pátou se z pelechu vykolíbal. Ta skoro hodina zdržení znamenala změnit původní plán na o mnoho kratší. K polím nepůjdu oklikou pod lesem ale rovnou z kopce. Však se uvidí. A vidělo se. Z temene vrcholu luk mám za chvíli celé pole jako na dlani a nikde nevidím žádný […]

Jak jsem byl výjimečně trpělivý Čas říje se blíží a tak se nějak víc pokouším najít ta správná místa na potom. Na Dolině už jsem párkrát byl, ale vyjma jednoho rána se mi nedařilo nic kloudného najít. Podnikl jsem tam již tři večerní čekané okolo pole s obilím ale srnčí zvěř se ponejvíce ukazovala na květnaté louce sousedící s polností. Jenže ta louka je moc velká a zvěř si vždy vybírala místa, kam jsem se svým objektivem nemohl dosáhnout. Tentokrát jsem šel rozhodnut, že zasednu místo pod kazatelnu přímo do husté vysoké trávy u lesa. Podkovu louky budu mít pod […]

Po čase liščat a jezevců se pomalu blíží srnčí říje. Asi by nebylo od věci poohlédnout se po nějakém srnci, nejlépe kdesi u polí s obilím. A tak v sobotu ráno jedu nahoru k přejezdu nad Morávkou. Pěkně přes pastviny si to volným krokem šinu k obilnému poli. To začíná od lesa a táhne se přes údolíčko až za krajní stavení vesnice. Dlouhé je hodně přes kilometr, široké okolo čtyřset metrů. Od lesa asi šesdesát metrů je pruh ječmene, střídá ho pšenice a po nějakých pětistech metrech řepka. Čili poměrně pestrá skladba. A tím i šance na setkání se zvěří. […]

U jezevčích nor jsem trávil snad 7 večerů a vím, že každá legrace jednou končí. Už při žádné z dalších čekání se nepovedlo nafotit a ani zažít to, co při té první. Jak praví lidové pořekadlo, „po hodech bývá sračka“. Ona to nebyla v pravém slova smyslu, vždycky jsem jezevce viděl, často i fotil. Hlavní program posledních akcí byl ale jiný. Oba s Vaškem jsem si moc přáli, aby si jezevce nafotil i kamarád Mouka. A to se pořád nějak nedařilo. Aktivity šelem ochabovaly, když bylo živo, seděl Honza na špatném fleku. A tak jsme to zkusili ještě jednou. Tentokrát […]

Tak se nějak poslední dobou motám jen kolem nor s jezevci. No bodejť by ne, pokaždé z toho mám nějaký zážitek, pozorování, ale tak jako poprvé s Vencou to už nevychází. V sobotu večer jsem šli dokonce ve třech, tedy kromě nás s Vaškem se k noře vydal i Honza. Jenže parádní pokoukání a i focení měl jen Vašek, my s Honzou jsme si nevybrali ideální místo. Domluvili jsme se tedy hned i na neděli a spěchali domů něco pospat. I když jsem uléhal po půlnoci, vzbudilo mě ranní šírání po čtvrté hodině. Deset minut rozhodování a už se oblékám […]