No jo, pořád hořekuju, že jo. Ale ono to ani jinak nejde. Bývaly časy, kdy jsem ještě v tomto předjarním období intenzivně chodil na čekané k újedi na sněhu. Letošní zima je jaká je, jen ne zimní. Kdyby bylo alespoň více slunečných dní, bylo by to trošku veselejší. Snažím se poslední dobou trochu rozhýbat, nějak se dostat do alespoň malé fyzické formy a tak občas zajdu k mufloním loukám a do porostů nad nimi. Marně. Taky jsem byl zkusit několikrát zavábit na kulíška. Marně. Srnčí na polích za městem okouknu občas taky. Ze tří vycházek bylo jednou fakt hnusně, mlžno, mrholavo, šedo. Ale vzhledem k tomu, že jsem si během ještě slunného dopoledne naplánoval tuhle podvečerní vycházku, chtěl jsem plán dodržet a tak vyrazil i v tom odpoledním "hnusu". Všechny čtyři kusy byly pospolu, tedy 3 srnci a srna. Mladý roček z minula už se z party vytratil.



Moc se toho nedalo fotit, ale alespoň jsme si ověřil, že všichni 3 srnci jsou ti, kteří tam pobývali i vloni. Další den bylo už zase slunečno, vyrazil jsem tedy znova v pozdním ránu a to hezky pěšky až od baráku. Pravda, je to asi 13 minut chůze od domu k polím, ale polovina je do docela prudkého kopce;o) Srnce jsem opět našel, ale jeden chyběl. Co však nechybělo, byl tetelící se vzduch. Naštěstí při zkrácení vzdálenosti mezi objektivem a objektem se tolik neprojevoval.



A zatím naposledy proběhla fotoakce na poli včera odpoledne. To už byl zase srnec "trhan" zpět ( úplně stejně v srsti vypadal i vloni, i v raritní trofeji je stejný - asi nějaké postižení).



Trhan se také nejlépe fotí z celé skupiny. Nechce se mu totiž moc opouštět stanoviště a jen nerad následuje zbytek tlupy, která, když už mě má dost, odklusává za horizont. A stejně se choval i vloni.





...A PŘECE JEDNA MALÁ RADOST

Tohle se odehrálo jednoho slunečného podvečera, kdy jsem se rozhodl zkusit najít muflony. Sotva vyšlapu prudký úvoz po mokré lince k "újednické louce", koukám na něco, co se hýbe ve staré trávě těsně nad hranou lesa. Záhy poznávám lišku, kterak se vyvaluje na večerním slunci. Hmm, je to víc než sto metrů, to nemám šanci. Zatím bez úmyslu se k lišce dostat na fotitelnou vzdálenost, dostávám k solitérnímu stromku v louce. Kontroluji situaci a liška je stále tam.



No dobře, tak to zkusím. S foťákem v ruce se krok za krokem přibližuji k zrzce a nevěřím, že v tom porostu staré suché trávy, dutých polehaných stvolů a kdoví čeho ještě se mi podaří přijít na dobrou vzdálenost. No a nakonec to dopadlo;o)