Od posledního příspěvku jsem podnikl pár ranních šoulaček v bývalém revíru. Střídal jsem zarostlou jelení cestu a vedlejší, téměř souběžnou linku v pasekách, která vede asi 100-200 m vlevo. Je to jen takové zkoušení, zde se něco přihodí, potká, šustne. Celkově mám asi padesáti procentní úspěšnost, když do výčtu nepočítám třeba veverku;o) Naposledy jsem byl včera a zatím jsem nezaznamenal žádný náznak jelení říje. Teď bude do konce týdně pršet a pak už budu mít časově problém se někam dostat, takže letos si říji neužiju asi vůbec. Ale tak aspoň doufám, že se podaří kamarádům, kteří se už na jeleny […]

Sem tam se vydám do svých starých „lovišť“, no úspěšný moc nejsem. Jelení cesta je zarostlá tak, že bych tam mohl fotit jen vysokou, ale ta se neukáže. A okolní paseky, které bývaly kdysi občas ke mně přející se změnily v nepřehlednou džungli už úplně. Ale to je normální vývoj. Zkrátka paseky stárnou a zarůstají, bohužel pro mě na většině z nich jsou vysazené olše a ty jedou jako blesk, takže letos už mají ke 3 metrům a to je pro mě konečná. A zvěř se v tomto porostu cítí bezpečně, je nepolapitelná. Navíc nové paseky už nevznikají. Pár míst […]

Tak nějak se občas poflakuju po krajině, tu zajdu sem, jindy tam. Pokud tělesná schránka dovolí tedy. Koncem června mi stále vrtali hlavou chřástali. Pět jich bydlelo v loukách hned za městem, čili dostupnost dobrá, fyzická námaha mírnější. Pokusů bylo mnoho a nic. To ho jako letos nepřelstím? Až konečně jednou to klaplo. Bohužel ne jak bych chtěl ale nějaký dokument mám. Mohu si odfajfkovat splnění. Když jsem chtěl další den napravit a fotograficky vylepšit setkání s chřástalem, jako kouzelným proutkem se již neozval jediný. Takže náprava se nekoná. A tak přichází občasné bloudění bývalým revírem. Nikde nic. Za tři […]

Čas plyne a já v podstatě nic nového nemám. Na nějakém „ostrém lovu“, tedy ranní či večerní šoulačce jsem za celou dobu nebyl ani jednou. Nějak se nemohu přinutit. A tak mi zbyli jen ti kulíšci, kteří už teď tedy taky nejsou. Ale začnu jedním dlouho plánovaným výletem. Už pod stromek jsme totiž se ženou od synků dostali poukaz na ubytko v Zakopaném, tedy v polské části Tater. A tak , chca nechca, bylo nutno vyrazit. Nakonec to bylo docela fajn, za tři dny pobytu jsme si sice moc neodpočinuli, ale viděli jsme fakt krásné podhorské městečko no a taky […]

Tak nějak se pocmrndávám, když neduhy dovolí, všude a nikde. Střídám různé lokality s možností různých druhů pro ulovení na kartu. A jak jsem si již zvykl, téměř nic mi nevychází. Nejprve koncem května přišla na řadu nora, kde jsem měl úspěch předloni. Pozdě večer vyšlo jedno lišče, zdrželo se 4 sekundy a zalezlo zpět. Fotka žádná použitelná z těch 4 co jsem stihl. A jelikož mě při balení načapala stará liška z protější strany roklinky, bylo nasnadě, že příští ráno bylo marné. Ještě, že mám kulíšky, tam si dojdu spravit náladu jednou dvakrát týdně. Tehdy toho 28.5. už krmili, […]

Tak nějak mě to poslední dobou netáhne moc ke snahám o úlovky nějaké zvěře ( ale to snad zase přijde ), spíš se toulám po místech, kde by se dalo načapat nějaké to ptactvo. A tak jedno odpoledne beru Ketynu a jedeme k řece. Jen tak na obhlídku, zda třeba skorci nemají hnízdo na skalce. Nemají. Na řece sice jsou, ale kde hnízdí, to je ve hvězdách. A čekat na náhodný přílet na nějaký z desítek kamenů se mi nechce. Beztak vím, že by sedli na šutr o 30 m dál, než bych čekal a příště zase tam, kde čekám […]

Dnes to vezmu velmi zkrátka. Ven se dostávám jen občas, moc toho nemám. Spíš tak zjišťuji co kde by se dalo. Tak jsem třeba objevil jezevčí hrad jen kousek za městem v pastvinách u přítoku do rybníka. Je fakt rozlehlý a čerstvě hrabané hlíny na tatrovku. Jenže…Hrad je v břehu stoupajícím od potůčku k hraně louky a vsuky jsou pod větvemi keřů a smrků, které jsou zavětveny až k zemi. navíc okolo rostou metrové kopřivy, tma je tam už odpoledne. Takže nic. Při potulkách v okolí, kdy jsem marně hledal jeřáby, kteří zde byli foceni nezávisle dvěma lidmi, potkával jsem […]

..to znamená, že se stále nic moc nedaří. Zkouším načapat muflonky s mladými, vábení kulíška už jsem zavrhl. Při těch mnohdy marných vycházkách se snažím aspoň absťáky mírnit nějakými ptáčky. Hlavně tedy králíčky. Ti obecní spolupracují o něco lépe než ohniví, u těch se mi stále nedaří podle představ. A nepodařilo se mi ani dobře zdokumentovat jednu situaci, kterou jsem ovšem rád zažil. Naše Ketyna má už 12 let a byla v únoru na dost náročné operaci. Teď po několika týdnech se naše důchodkyně dostává do jakés kondice ( jasně, už nebude lítat jak před lety) a to mi potvrdila […]

Sem tam kamsi zajdu, většinou na večer, když mi záda a noha dovolí. Zkouším pískat na kulíšky v loňské a předloňské lokalitě, marně. A tak dvakrát proběhla minulý týden návštěva polí za městem a kontrola čtveřice srnčího. Byli tam, ale nic moc se mi nepodařilo. Oni totiž letos mají mezi sebou srnu a ta je opatrnější a nedůvěřivější a odvádí srnce pryč. nebýt jí, asi bych se k nim dostával daleko snadněji a blíž. Jednou ráno jsem se dokopal k šoulačce po mé oblíbené Jelení cestě. Byla to fajn procházka po čtyřech měsících, ovšem krom sýkorek a datlů se nic […]

No jo, pořád hořekuju, že jo. Ale ono to ani jinak nejde. Bývaly časy, kdy jsem ještě v tomto předjarním období intenzivně chodil na čekané k újedi na sněhu. Letošní zima je jaká je, jen ne zimní. Kdyby bylo alespoň více slunečných dní, bylo by to trošku veselejší. Snažím se poslední dobou trochu rozhýbat, nějak se dostat do alespoň malé fyzické formy a tak občas zajdu k mufloním loukám a do porostů nad nimi. Marně. Taky jsem byl zkusit několikrát zavábit na kulíška. Marně. Srnčí na polích za městem okouknu občas taky. Ze tří vycházek bylo jednou fakt hnusně, mlžno, […]