Ne že bych celé tři týdny nikde nebyl, to né. Ale byly jen takové lehké vycházky, obkouknutí zda náhodou k újedi něco nelítá apod. Jednou jsem potkal muflony v kraji lesa, ovšem tlupa mě v křupajícím ledovém sněhu slyšela na 200 metrů a dva opoždění berani šli fikaně za hromadou klestu. A jelikož počasí furt nějak blbnulo, dokopal jsem se do revíru až dnes. Scénář byl stejný jako před těmi třemi týdny, kdy se mi poštěstilo se srnou i divočáky. Naprosto totožná trasa v přibližně stejném čase (posunutém o půlhodinu vzhledem k prodlužování dne), čili po druhé odpolední. Téměř stejný […]

Tak nám pěkně zasněžilo. Snad tři dny v kuse padalo. Nějak se mi v tom do lesa nechtělo. Až dnes, kdy sněžení zvolnilo, zkusil jsem po obědě vyjet zasněženou asfaltkou na kopec. Vrstva měkkého sněhu je docela už slušná, projetá je jedna kolej a to od nějakého širšího esúvéčka. Se zaťatými zuby se dostávám do „prvního patra“revíru. Na druhé nemám šanci. Musím do kopce pěšky. Cestou ještě vymýšlím, kam se podívám, jakou trasu zvolím. Procházím zpočátku kamenitou „jelení cestu“ jak jsem ji po podzimu nazval. Sníh vrže, je měkký. Stopy od zvěře zaváté. Až na spodní pasece, tedy spíše až […]

Poslední měsíc v roce nám nabídl rozmanitost co do počasí. Mé lovecké snahy se lehce utlumily, nemusel jsem již denně do revíru pracovně a tak jsem si vybíral jen takové chvilky, kdy to počasí dovolalovalo a kdy se mi chtělo. Když jeden nemusí, pozná jak rychle zleniví :o) Párkrát jsem se pokusil našoulat muflony v čerstvém sněhu. Moc se nedařilo a byla to většinou jen krátká setkání, kdy jsem tlupu musel pracně hledat a vždy mě zvěř odhalila dříve, než bych potřeboval k pohodovému fotografování. Procházky obvyklými mufloními stávaništi se míjely účinkem velmi často, tlupa z podzimu se roztrhala a […]

Doufal jsem, že tento příspěvek bude úplně jiný. Ještě začátkem listopadu jsem tomu snad i věřil. Ale pak se to neuvěřitelné teplé podzimní počasí nenápadně vytratilo a nenápadně vlezlo do revíru nevlídno a to nyní graduje a předvádí opravdu neuvěřitelnou slotu se vším všudy. Už týden jsem nevytáhl foťák z batohu, i kdyby stály proti mně dvě stovky muflonů, nedalo by se fotit. A navíc i ti mufloni mi dělají jen naschvály! Ještě koncem října a začátkem listopadu to jakžtakž šlo. Vypadalo to, že blížící se říje bude dobře viditelná. První setkání po delší době bylo v pasece nad lomem. […]

Už dlouho se na mě neusmálo štěstí, po jelení říji jakoby byly revíry bez zvěře. Prakticky od jara jsem byl zvyklý na poměrně slušné vytížení fotoaparátu ( liščata, jezevci, srnčí, mufloni, vysoká) a najednou můj stroj zahálí! Již jsem tak nějak rezignoval, sice každé ráno kousek lesa projdu, ale už ani foťák z batohu nevytahuju. No a asi se přírody sželelo mé zbytečnosti a předložila mi alespoň malou náplast na trápení. Takže.. Jdu do smrkového lesa jen tak spočítat stromy napadené kůrovcem a případně doznačit další. Cestou pokecám s chlapama co vedle těží a za chvíli už kličkuji v mladší […]

Po navnadění a dílčích úspěších v revíru i na horách jsem pokračoval dál v lovech s foťákem. Ale nějak se přestalo dařit. Při jedné ze společných vycházek s Vaškem nám zapózoval krátce kolouch, tedy spíše jen Vaškovi, já v době, kdy zvedl hlavu, byl za stromkem a nemohl fotit. Večer při odjezdu z revíru jsme z auta viděli celou tlupu i s dobrým jelenem na pasece nad asfaltkou, ovšem čekaná v těch místech příští večer úspěch neměla. Jednou ráno mi přes linku přesadil mladý jelen, jinak nic, další ráno jsem nechal Vaška na čekané a sám šel zkusit štěstí jinam. […]

Je neděle odpoledne a už se mi zdá dlouho, kdy jsem byl naposled venku. V pátek s Moukou na horách, v sobotu večer se psem v revíru. To mi Ketyna zradila vysokou v pasece na večerním slunku, myslel jsem, že ji pověsím za ušiska na strom. Ráno jsem konečně pospal a tak jsem se těšil na večer do míst včerejšího setkání s jelení zvěří, tentokrát bez té malé černé bestie. Cestou potkávám šéfa, jde na srnce, má poslední možnost, je posledního září. Jde na kopec, já pokračuji dál a šoulám opatrně do paseky. Ale dnes, jak jinak, není mezi trsy […]

Byli jsme s Honzou již nějakou dobu domluveni na společný výšlap v říji do hor. Na Sv.Václava je ten správný čas ho zrealizovat. Tak se i stalo. Takže jen stručně: Ráno sraz pod kopcem, při měsíčním světle výšlap cca 4 km s převýšením 400 m, jedním slovem očistec. Je silnější vítr, poměrně teplo. Pod hřebenem svítá, je ticho, jeleni netroubí. Jdeme kam nás nohy nesou a trvá to hodně dlouho, než se jelen ozve. Ale jen jeden, asi i docela blízko ale marně jsem ho hledali, ztichl a bylo po troubení. Na vrcholu říje velmi chabé ! Až po nějaké […]

Tak jsem zkusil jednou štěstí v horách a plánoval další podobnou akci. Jenže počasí se změnilo, na horách zamrzlo, zasněžilo a do toho se mi fakt nechtělo. Už jen představa, že na letních gumách se škrábu sněhovým popraškem a nebo nedejbože ještě ledovou krustou. A tak jsem to ráno vzal za vděk pochůzkou v revíru. Nebylo to původně myšleno jako primárně lovecká pochůzka, zkrátka jsem šel obeznat část revíru pracovně a batoh s foťákem na zádech ještě unesu. Už dlouho jsem tudy nešel a nechal jsem tento úsek úmyslně do období říje. Vloni tady pár dní stával v říji jelen […]

Byl nejvyšší čas vyrazit už do hor za jelení říjí. Že tu a tam jeleni v Jeseníkách troubí jsem z doslechu věděl a měl v plánu vyrazit, ale zbrzdil mě nečekaný příchod nachlazení. A víme jak to je, když má chlap rýmečku. U mě to platí ještě dvojnásob. Ale rýma nerýma, v neděli jsem musel. Už jen proto, že jsem měl půjčenu kartu pro parkování u Ovčárny a ta se musela v neděli vrátit. A vyrazil jsem i přesto, že vyhlídky počasí byly bídné. Ještě za tmy jsem se nacpal pod hustý smrček a čekal na svítání. Docela foukalo, naštěstí […]