Dlouho jsem nic nepřidal, že ano? No ono totiž nebylo nějak co. Taky mi odešel můj letitý monitor a neměl jsem odvahu dělat fotky na tomhle malém kancelářském prdítku, co mám zatím jako náhradu. Ale nakonec mi to nedalo a cosi sesmolím. Jak povídám, není moc co, ale po střípcích se cosi nasbíralo. To, že v revíru je již dlouho jako po moru, to tady nebudu moc rozebírat. V říji houbaři, teď vlk. Mufloni jsou ztraceni, vysoká chodí v noci, asi. U jelení cesty jsem potkal poslední vysokou 12.10., od té doby nic. Vzdálenost i světlo bylo proti mně, fotky […]

Tak nějak jsem doufal, že pomalu opadne houbařská mánie a do revíru se vrátí klid. Opravdu se díky chladnému a deštivému počasí houby počaly kazit a nové nepřírůstaly, ovšem pár nadšenců stále pročesává porosty dál. No jo, jsou na řadě václavky. Jelení troubení v prvním říjnovém týdnu už u nás nehrozí i bez houbařů a tak jen doufám, že potkám nějakého mladého jelínka, který se u nás zdržel po říji. Vlastně ještě posledního září se mi podařilo na jednoho natrefit v pasece zarostlé břízou. Poznal jsem ho hned, je to osmeráček, který doprovázel velkého desateráka 1.září. Potom pár dní nic. […]

Po setkání s dobrým jelenem 1. září jsem se těšil na říji. Dobré naděje dávala i fotopast umístěná u jednoho z kališť. Další dva korunoví jeleni a k nim nějaký ten osmerák. Vypadalo to moc slibně. Jenže pak přišlo něco, co ovlivnilo celé další období až do teď. Vyrojily se houby. Najednou byl plný les praváků, najednou byl plný les houbařů. A najednou bylo takřka nemožné potkat zvěř. Lidé pročesávali porosty dopoledne i k večeru, mnozí nedbaje zákazu vjezdu na lesní cesty. V mobilu mám nafoceny desítky aut parkujících v revíru bez povolení k vjezdu. A jelikož se díky kůrovci […]

Fakt, ale opravdu, strááášně dlouho se mi nedařilo nic vyfotit, i když jsem potkal nějakou zvěř, nešlo to. Z různých důvodů. Ten hlavní byl, že jsem ji potkával velmi sporadicky, třeba týden v kuse se mi nepodařilo cokoliv jen zahlédnout. A tak občas zastavím u močálu a zkontroluji, co tam kde plave a sedí. A vždy je tam kvakoš. Sedí stále na stejném místě, zašitý v keři. Nedostupně. A jednou tam dokonce seděli dva. Až předevčírem se mi do hledáčku dostala zvěř. Srneček v pasece už o mě věděl, takže jen počkal co se ze mě vyklube. Takže jen jedna […]

Mé další srpnové cárání se konalo převážně po ránu v revírech, tu a tam jsem zašel k potoku či k močálu. Dokonce mě cosi donutilo jednou rozbalit fotostan, abych zkusil ledňáčka z protějšího břehu. Jeden mladík se ukázal, ale fotky bez hloubky nejsou ty pravé. Tři rána vedly mé kroky po jelení cestě. Poprvé mě vypekla laň s kolouchem, už z dálky mě odhalila. Další ráno jsem to vzal opačně a měl jsem štěstí, nachytal jsem dvojici u slaniska v Bažinkách kousek od cesty. Ještě mi zapózoval datel při zpáteční cestě a další ráno už nic, jen lomoz prasat v […]

Mám pocit, že mi ta srnčí říje nějak protekla mezi prsty. Bylo už datumově docela pozdě, když jsem se rozhodl s tím něco udělat. To znamenalo vyrazit kamsi do polí a luk. Při jedné čekané na ledňáčka mi hlavou šrotovalo, kam se podívat. Samička s rybkou mi nenapověděla kam za srnci, ale dala mi varování, že zbytečně ztrácím čas u ledňáčků, když vím, že dobrou fotku tam neudělám. A tak mám jasno. Kam jinam, než do polí u Rudné a do luk „U sloupů“. Ještě než tyhle lokality přišly na řadu, bylo jedno setkání se srncem v pasece ráno v […]

Po návratu z hor přišla víkendoá pauza, nikam se mi nechtělo. Ale to si mohu dovolit pouze s vědomím, že v pondělí zase nastoupím do“práce“ a tzn. do lesa. Doufal jsem, že se rozjede srnčí říje a že paseky a lesy budou plné srnčího. Jak bláhové! Hned první objekt, který mi vlezl do hledáčku při prvním pondělním vstupu do revíru srnec nebyl. Prošel jsem loukou od auta k lesu, ta byla prázdná. S východem slunka vcházím do travnaté široké lesní cesty a po padesáti metrech cosi zahlédnu vlevo u mlaziny v zarostlém hrbu nad cestou. Takže po vysoké z hor […]

…tak kde jsme to skončili minule? Jo, musím dolů. Traverzovitě sestupuji úbočím a stále doufám, že se objeví nějaký kamzík. Marně. Už klopýtám po vrstevnicovém chodníku a stále nic. Pode mnou je smrčina, kterou jsem před třemi lety poprvé prošel a byl z ní nadšen. Navíc se mi tam dvakrát tehdy podařilo narazit na samotářského kamzíka. Zkouším to i dnes, ale je to marné. Nikde se nic nehne, jen někde kousek se rozječela motorová pila. Raději uhýbám, abych náhodou nevlezl nějakým dřevařům, či nedejbože revírníkovi, do náruče. Ale zdá se naštěstí, že pila se ozývá až za údolím. Scházím na […]

KAMZIČÍ VEČER Tak nějak se mi do hlavy vedrala myšlenka, že bych mohl vyrazit v tom parném létě ochladit se do hor. A stalo se. Pojal jsem to jako malou dovolenou a ve středu odpoledne vyrazil na dvě noci na jednu z turistických chat. Už při výjezdu bylo jasné, že plán s ochlazením nevyjde. I tady pod Pradědem bylo skoro 30! A tak jsem se ubytoval, dal jednu nelevnou ale proklatě dobrou Plzeň a vyrazil po 19 hod do mých oblíbených míst nad údolí. Stezka vede krásným pralesem, mám ta místa rád. Dá se tu potkat vysoká i kamzík. A […]

Léto graduje, teploty lezou tam, kam je většinou nechceme, tedy k magické třicítce. Teplo je i v noci a ráno a to snad vyhovuje jen dotěrnému hmyzu. V lese se stále nic moc neděje, jedno setkání se srncem je vše, ovšem potěšilo, to přiznám. Když se nedá do lesa luk, beru za vděk potokem a močálem. U ledňáčkú občas posedím, jednou za hodinu se tam ukáže nějaký junior, staré nevídám. Na močále je ale živo. Sedávají tam volavky, po vodě jezdí slípky zelenonohé, možná nějaká potápka vzadu u skály a hlavně množství mladých kačen. I ledňáček sedne občas na suchý […]