Tak s jarem obcházím známé lokality. Třeba mufloní nebo ledňáččí. Tam k potoku jsem zašel už po několikáté, vždy jen tak na chvilkovou čumendu. A občas se ledňáček na známém místě objevil. To jsem ale sledoval z dálky, z pěšiny nad potokem. V neděli dopoledne jsem se rozhodl zkusit štěstí a zapasoval se mezi kořeny vrb. Tuto krkolomnou polohu jsem schopen vydržet maximálně hodinu. A během ní se třikrát objevil modrý drahokam na některé z větví okolo. Ale vždy jen na vteřinu, neměl jsem šanci cokoliv udělat. Jen jednou sedla samička kousek přede mne do větví na déle, ovšem tak […]

Tak jsem se protloukl dalším měsícem s opět nevýrazným úspěchem. Tedy myšleno tak, že se velmi natrápím, než se cosi jednou za čas podaří a prodlevy jsou veliké. Těšil jsem se na muflony, ovšem ty doby jistoty jarních setkání jsou už asi pryč. Nějaké březnové pokusy byly naprosto marné, stejně tak hledání kulíška. Jediná jistota jsou dva srnci na řepce za městem. Když mám absťák, skočím tam. Jsou to flegmatici, kteří patrně navykli lidskému ruchu v okolí již vloni. Lehávají v malém remízku zabordelném odpadky hned nad silničkou. Když jdu k nim, jen popojdou, odběhnou krátce jen v případě, že […]

Mohlo by se zdát, že jsem třeba hodil foťák do žita. Ale není to tak, mám ho doma;o) Ne, vážně. Párkrát jsem zkusil večerní šoulačku, jednou jsem vyrazil i ráno. A z toho všeho mám velké NIC. Takže se nikam nějak nehrnu, čekám většinou na počasí, kdy bude třeba jednou nefoukat ostrý vítr a tak. Když už se nedařilo v revíru nic potkat, vzpoměl jsem si na loňský březen. A tak jeden podvečer s Ketynou jdeme k poli nad městem. A fakt, jsou tam dva „domácí“ srnci. Dají se celkem v pohodě fotit, drží si pár minut jen jakousi únikovou […]

Mám za sebou asi osobní rekord při vkládání ( nebo spíše nevkládání ) příspěvků na web. Myslím, že tak dlouho jako teď, jsem prodlevu nikdy neměl. Ale proč, že ano? No jednoduše – vše bylo od konce prosince proti mně. Počasí, lenost, nechuť ale i marnost ( to když se ta lenost přemohla a já občas vyrazil abych nic neviděl). Až teď, jakmile se začal prodlužovat den a k tomu se vrátila konečně zima, obnovil jsme lovy u újedi. Já tam tedy chodil i před tím, ale jen na kontrolu a pro karty do fotopasti. A zodpovědně mohu prohlásit, že […]

Na konci listopadu jsem se konečně potkal s muflony. Jenže stáli pod svahem na hranici lesa a paseky a já z vrchní cesty moc neviděl. Bránily mi buky. Ale ty potvory mě viděly asi dobře. Stačilo párkrát zašvenkovat s foťákem a už pádilo na dvacet kousků do mlaziny. Ale tak aspoň důkaz mám. Taky se mi poštěstilo po dlouhé době cosi potkat na Jelení cestě, ovšem nic, co by se dalo fotit tak , aby z toho bylo cosi slušného. Šedivo a mlžno po ránu mi nepomohlo, tak jsem aspoň zdokumentoval po delší době divočáky. Bylo jich kolem 10. No […]

Tak jsem po čase tady abych probral, co se událo během listopadu ( tedy zatím, ale tuším, že víc toho do konce měsíce stejně nebude). A opět mohu být velmi stručný. Bída a bída. Začátkem měsíce se stal zázrak a já potkal zvěř! Jedno ráno mladičkého daňka, který vyskočil v mlze na lesní linku z porostu, když mě slyšel asi. Chvíli stál jak socha, špatně mě viděl a vítr jsem měl dobrý. Byl jsem rád jako bych vyfotil velkého jelena. Po takové době konečně cosi. No a další ráno, to bylo ještě horší počasí. Deka, pošmourno, trochu větrno. Tentokrát se […]

Dlouho jsem nic nepřidal, že ano? No ono totiž nebylo nějak co. Taky mi odešel můj letitý monitor a neměl jsem odvahu dělat fotky na tomhle malém kancelářském prdítku, co mám zatím jako náhradu. Ale nakonec mi to nedalo a cosi sesmolím. Jak povídám, není moc co, ale po střípcích se cosi nasbíralo. To, že v revíru je již dlouho jako po moru, to tady nebudu moc rozebírat. V říji houbaři, teď vlk. Mufloni jsou ztraceni, vysoká chodí v noci, asi. U jelení cesty jsem potkal poslední vysokou 12.10., od té doby nic. Vzdálenost i světlo bylo proti mně, fotky […]

Tak nějak jsem doufal, že pomalu opadne houbařská mánie a do revíru se vrátí klid. Opravdu se díky chladnému a deštivému počasí houby počaly kazit a nové nepřírůstaly, ovšem pár nadšenců stále pročesává porosty dál. No jo, jsou na řadě václavky. Jelení troubení v prvním říjnovém týdnu už u nás nehrozí i bez houbařů a tak jen doufám, že potkám nějakého mladého jelínka, který se u nás zdržel po říji. Vlastně ještě posledního září se mi podařilo na jednoho natrefit v pasece zarostlé břízou. Poznal jsem ho hned, je to osmeráček, který doprovázel velkého desateráka 1.září. Potom pár dní nic. […]

Po setkání s dobrým jelenem 1. září jsem se těšil na říji. Dobré naděje dávala i fotopast umístěná u jednoho z kališť. Další dva korunoví jeleni a k nim nějaký ten osmerák. Vypadalo to moc slibně. Jenže pak přišlo něco, co ovlivnilo celé další období až do teď. Vyrojily se houby. Najednou byl plný les praváků, najednou byl plný les houbařů. A najednou bylo takřka nemožné potkat zvěř. Lidé pročesávali porosty dopoledne i k večeru, mnozí nedbaje zákazu vjezdu na lesní cesty. V mobilu mám nafoceny desítky aut parkujících v revíru bez povolení k vjezdu. A jelikož se díky kůrovci […]

Fakt, ale opravdu, strááášně dlouho se mi nedařilo nic vyfotit, i když jsem potkal nějakou zvěř, nešlo to. Z různých důvodů. Ten hlavní byl, že jsem ji potkával velmi sporadicky, třeba týden v kuse se mi nepodařilo cokoliv jen zahlédnout. A tak občas zastavím u močálu a zkontroluji, co tam kde plave a sedí. A vždy je tam kvakoš. Sedí stále na stejném místě, zašitý v keři. Nedostupně. A jednou tam dokonce seděli dva. Až předevčírem se mi do hledáčku dostala zvěř. Srneček v pasece už o mě věděl, takže jen počkal co se ze mě vyklube. Takže jen jedna […]