Po včerejší náročné sněhové túře, při níž jsem zažehnal absťák po velké zvěři, přišel dnes na řadu další pokus u újedi. Časově jsme mohl až po obědě a do čtyř jsem musel být zpět. takže mi to vychází na 2 hodinky i s cestou. No nevadí, stejně to bude marnost jako pokaždé a budu rád za sojku. Je docela teplo, slunečno, jen vítr je ostřejší když kontroluji újeď. Maso z předevčera je buď pryč nebo zafoukané sněhem, nevím. Házím další kousek a soukám se pod maskovačku pod smrky v mezi. Ihned zjišťuji, že termoska s čajem zůstala v kuchyni. Ach […]

Pokusy u újedi vychází na prázdno, občasný cvak sojky s rohlíkem nebo bez mě nijak extra neuspokojuje. A tak mám snahu vyrazit po čase do revíru. Ale mám strach z cest. Ověřuji si tedy u revírníka, zda je některá z lesních asfaltek sjízdná. Jedna snad, po ledu.No tak to odpoledne zkouším. S nervy na špagátech vyjíždím neprudký kopec, kde se střídá uhlazený sníh s ledovými plotnami, ale zvládám to. Další nervy přináší setkání s odvozkou dřeva. Musím 15 minut čekat než se naloží, potom mi šofér kousek couvne abych zajel do hlubokého sněhu na skládku a mohli se tak vyhnout. […]

Plán zajet s Vaškem po čase na Podlesí k Toníkovi byl v hlavách už dlouho, ale až poslední lednový den se to nějak sešlo a mohlo se vyrazit. A to i díky tomu, že mi Tonda už netrpělivě volal v týdnu, kde že jsme tak dlouho a že mu chodí ke korýtkům až sedm kusů. A dokonce prý ani neodbíhají když jde krmit a čekají pár metrů od něj, než naplní oves a kukuřici. Tak na tohle jsem se těšil. Už před deseti lety jsme byl očitým svědkem, že nakrmil, zavolal do lesa „mali mali“ (to je již letité heslo […]

Ne že bych celé tři týdny nikde nebyl, to né. Ale byly jen takové lehké vycházky, obkouknutí zda náhodou k újedi něco nelítá apod. Jednou jsem potkal muflony v kraji lesa, ovšem tlupa mě v křupajícím ledovém sněhu slyšela na 200 metrů a dva opoždění berani šli fikaně za hromadou klestu. A jelikož počasí furt nějak blbnulo, dokopal jsem se do revíru až dnes. Scénář byl stejný jako před těmi třemi týdny, kdy se mi poštěstilo se srnou i divočáky. Naprosto totožná trasa v přibližně stejném čase (posunutém o půlhodinu vzhledem k prodlužování dne), čili po druhé odpolední. Téměř stejný […]

Tak nám pěkně zasněžilo. Snad tři dny v kuse padalo. Nějak se mi v tom do lesa nechtělo. Až dnes, kdy sněžení zvolnilo, zkusil jsem po obědě vyjet zasněženou asfaltkou na kopec. Vrstva měkkého sněhu je docela už slušná, projetá je jedna kolej a to od nějakého širšího esúvéčka. Se zaťatými zuby se dostávám do „prvního patra“revíru. Na druhé nemám šanci. Musím do kopce pěšky. Cestou ještě vymýšlím, kam se podívám, jakou trasu zvolím. Procházím zpočátku kamenitou „jelení cestu“ jak jsem ji po podzimu nazval. Sníh vrže, je měkký. Stopy od zvěře zaváté. Až na spodní pasece, tedy spíše až […]

Poslední měsíc v roce nám nabídl rozmanitost co do počasí. Mé lovecké snahy se lehce utlumily, nemusel jsem již denně do revíru pracovně a tak jsem si vybíral jen takové chvilky, kdy to počasí dovolalovalo a kdy se mi chtělo. Když jeden nemusí, pozná jak rychle zleniví :o) Párkrát jsem se pokusil našoulat muflony v čerstvém sněhu. Moc se nedařilo a byla to většinou jen krátká setkání, kdy jsem tlupu musel pracně hledat a vždy mě zvěř odhalila dříve, než bych potřeboval k pohodovému fotografování. Procházky obvyklými mufloními stávaništi se míjely účinkem velmi často, tlupa z podzimu se roztrhala a […]

Doufal jsem, že tento příspěvek bude úplně jiný. Ještě začátkem listopadu jsem tomu snad i věřil. Ale pak se to neuvěřitelné teplé podzimní počasí nenápadně vytratilo a nenápadně vlezlo do revíru nevlídno a to nyní graduje a předvádí opravdu neuvěřitelnou slotu se vším všudy. Už týden jsem nevytáhl foťák z batohu, i kdyby stály proti mně dvě stovky muflonů, nedalo by se fotit. A navíc i ti mufloni mi dělají jen naschvály! Ještě koncem října a začátkem listopadu to jakžtakž šlo. Vypadalo to, že blížící se říje bude dobře viditelná. První setkání po delší době bylo v pasece nad lomem. […]

Už dlouho se na mě neusmálo štěstí, po jelení říji jakoby byly revíry bez zvěře. Prakticky od jara jsem byl zvyklý na poměrně slušné vytížení fotoaparátu ( liščata, jezevci, srnčí, mufloni, vysoká) a najednou můj stroj zahálí! Již jsem tak nějak rezignoval, sice každé ráno kousek lesa projdu, ale už ani foťák z batohu nevytahuju. No a asi se přírody sželelo mé zbytečnosti a předložila mi alespoň malou náplast na trápení. Takže.. Jdu do smrkového lesa jen tak spočítat stromy napadené kůrovcem a případně doznačit další. Cestou pokecám s chlapama co vedle těží a za chvíli už kličkuji v mladší […]

Po navnadění a dílčích úspěších v revíru i na horách jsem pokračoval dál v lovech s foťákem. Ale nějak se přestalo dařit. Při jedné ze společných vycházek s Vaškem nám zapózoval krátce kolouch, tedy spíše jen Vaškovi, já v době, kdy zvedl hlavu, byl za stromkem a nemohl fotit. Večer při odjezdu z revíru jsme z auta viděli celou tlupu i s dobrým jelenem na pasece nad asfaltkou, ovšem čekaná v těch místech příští večer úspěch neměla. Jednou ráno mi přes linku přesadil mladý jelen, jinak nic, další ráno jsem nechal Vaška na čekané a sám šel zkusit štěstí jinam. […]

Je neděle odpoledne a už se mi zdá dlouho, kdy jsem byl naposled venku. V pátek s Moukou na horách, v sobotu večer se psem v revíru. To mi Ketyna zradila vysokou v pasece na večerním slunku, myslel jsem, že ji pověsím za ušiska na strom. Ráno jsem konečně pospal a tak jsem se těšil na večer do míst včerejšího setkání s jelení zvěří, tentokrát bez té malé černé bestie. Cestou potkávám šéfa, jde na srnce, má poslední možnost, je posledního září. Jde na kopec, já pokračuji dál a šoulám opatrně do paseky. Ale dnes, jak jinak, není mezi trsy […]