Plán zajet s Vaškem po čase na Podlesí k Toníkovi byl v hlavách už dlouho, ale až poslední lednový den se to nějak sešlo a mohlo se vyrazit. A to i díky tomu, že mi Tonda už netrpělivě volal v týdnu, kde že jsme tak dlouho a že mu chodí ke korýtkům až sedm kusů. A dokonce prý ani neodbíhají když jde krmit a čekají pár metrů od něj, než naplní oves a kukuřici. Tak na tohle jsem se těšil. Už před deseti lety jsme byl očitým svědkem, že nakrmil, zavolal do lesa "mali mali" (to je již letité heslo mezi Tondou a srnčím) a zvěř už klusala z lesa i když byl hospodář ještě u koryt. Ale tentokrát jsme toho svědky nebyli. Důvod byl jasný, špatný vítr. I když se zvěř pohybovala ještě před nakrmením v kraji porostu, byla znejistěna naší přítomností, což zjistila snadno díky větru, který směroval přímo do lesa. Tondův pach jim naprosto nevadí ale náš je zjevně znepokojoval. Zaujali jsme pozice, každý jinde a jakmile Václav předvedl svou již tradiční eskapádu - pád ze stoličky a parakotoul vzad, vyrazil Tonda nasypat.

I když o nás zvěř asi věděla, přesto na louku ke krmivu vyšla. Hlad a chuť je silnější než strach. Ale bylo na ní poznat, že je nervózní.

Srna, srneček a dvě srnčata nám naštěstí dali dostatek možností k focení i pozorování. Ale stále odbíhali do lesa, vraceli se a opět odběhli. Tak to šlo dokola snad půlhodinku. Dokonce se objevily i další dva kusy, jedna srna mi připadala pěkně kulatá.

Já ze svého pohledu fotil jen srnu se srncem, srnčata zabrala druhé korýtko, kde z mého úhlu překážel betonový sloup. Všiml jsem si toho už minule, že dospělé kusy mají přední a mládež zadní korýtko. Když zvěř odběhla do lesa, já to zabalil a šel do tepla chalupy, Vašek ještě zkoušel z jiného místa, ale marně , srnčí již nevyšlo. Prohodili jsme pár vět s hospodářem, pochválili jeho příkladnou starost o zvěř a rozloučili se s tím, že jsme tu nebyli naposled.

Ještě tentýž den odpoledne jsem vzal psa a šel se podívat k újedi. Mám ji založenou snad měsíc a nic k ní nelétalo. Až posledně jsem objevil, že někdo místo navštívil. V okolí byly stopy šelem, měsíc staré maso vyhrabané z vrsty přimrzlého sněhu. A dnes z újedi odlétá káně. Je čas začít s aktivní činností. A tak další den ráno jdu. Opět zvedám tmavé káně z újedi ale ani skoro dvě hodiny čekání nic, krom návštěv sojek, nepřinášejí. Tak uvidíme jak se to bude vyvíjet dál...