Už dlouho se na mě neusmálo štěstí, po jelení říji jakoby byly revíry bez zvěře. Prakticky od jara jsem byl zvyklý na poměrně slušné vytížení fotoaparátu ( liščata, jezevci, srnčí, mufloni, vysoká) a najednou můj stroj zahálí! Již jsem tak nějak rezignoval, sice každé ráno kousek lesa projdu, ale už ani foťák z batohu nevytahuju. No a asi se přírody sželelo mé zbytečnosti a předložila mi alespoň malou náplast na trápení. Takže..
Jdu do smrkového lesa jen tak spočítat stromy napadené kůrovcem a případně doznačit další. Cestou pokecám s chlapama co vedle těží a za chvíli už kličkuji v mladší ale řídké smrčině. A nejednou se leknu. Jakýsi pták přeletěl nízko nad zemí mezi stromy a sedl na zem asi 10 m ode mne. Koukám, on je to ořešník! Sakra, že já si z auta nevzal foťák! Ale kdo by cokoliv čekal v místech, kde řeže pila, jezdí traktor a kousek níž i harvestor. A tak se podívám na krásného ptáka a jdu, abych zapoměl. Vykročím a čekám okamžitý ořešníkův odlet. Jenže ten se neděje! Pták jen povylétl na spodní větvičku jednoho ze smrků ale hned skáče dolů a nerušeně pochoduje mezi kmeny a u toho sbírá smrková semínka. No toto! A už červíček hlodá. Tak jo, zkusím. Do auta to mám cca 400 m přes rozbitou paseku do kopce, jdu. Vracím se asi za 5 minut a nevěřím, že bych ořešníka ještě našel. Světe div se, byl tam, kde jsem ho opustil. A tak jsem se vyřádil tak, že už jsem až nemohl. Běhal jsem za ním, hledal ho za stromy, dokonce jsem si lehl a on přišel sám ke mě tak blízko, že už jsem nezaostřil.A stále hledal semínka ze šišek, občas je i z nějaké šišky dobýval. No asi tuší, že časem to bude vzácná potrava...