Tak jsem se konečně dostal do hor. Dvě noci mě a manželku hostila chata Kurzovka. O pobytu na tomto „honosném“ hotelu by se dal napsat samostaný článek, ale já jen zníním, že všechno bylo dobré, ovšem to retro vybavení pokojů, to stojí za vidění. Takže já měl díky tomu možnost na minimálně tři vycházky do okolních kopců. Ty jsem také využil. Ale abych to neměl jednoduché, tak první noc se přihnala bouřka, pořádně zalilo ale co hůř, obloha zůstala silně zatažená i ráno. Takže východ slunce se nedostavil. Obešel jsem jen kratší trasu a boj se světlem shrnu do věty […]

Srnčí říje je u konce, definitivně. Ještě minulý týden jsem se snažil něco z ní vytěžit, ale už nebylo nic moc co. Nad přehradou mi více než srnci pózovali viržiňáci a k mému objektivu večer přišel jen známý knoflíkář. Nějaké atributy z říje jsem ještě viděl, to ano, ale jen tak okrajově. Víceméně občas nějaký mladík někde prošel ale většinou už jsem začal potkávat srny se srnčaty. Koncem týdne mě to táhlo do další lokality, do lovišť kamaráda Vaška. Měl jsem zálusk na jeho lištičky. Ani na můj vkus trpělivá čekaná nepřinesla ovoce, lištička se ukázala krátce a daleko. Do […]

Mé snahy v lovu srnčího zatím neutuchají, baví mě to a i když je to náročné, zatím to jde. Je to dáno také tím, že srnci jsou stále aktivní, mám relativně čas, nemusím se starat o prkotiny. Ráno mrknu na louky sousedící s pracovním revírem, večer si vyberu podle nálady, o víkendu podle chuti a v kolik se mi podaří se ráno probrat. Nejvíce protěžuji lokalitu nad přehradou ale třeba o víkendu mé kroky vedly po čase do pasek nad rybníčkem za městem. Večer se mi ukázali dva srnci, šesterák se mnou vykýval, vyběhl ze zarostlé příkopy a já nic […]

Úmyslně nepíšu za „srnčí říji“, neboť nic říjného jsem doposud nenafotil. Sice se mi před objektiv dostalo pár srnců, samozřejmě díky říji, ale nějaký moment, který by mi udělal radost ( pokládání, nahánění) ten chybí. Tedy jeden by byl, ale kvalita je ryze dokumentační. To když jsem pozoroval ráno při zatažené obloze jediný srnčí pár na rozlehlé enklávě luk. Dvojice proběhala desítky hektarů, do mé blízkosti se dostala jednou a to v tom největším sprintu… No a potom započala série potkávání samotných srnců. Ještě totéž ráno to byl mladičký špičák o louku vedle. Úplně bez problémů jsem se k němu […]

Tak nějak nenápadně jsme vpluli do magického období srnčí říje. Celý týden jsem se věnoval lovům poměrně intenzivně, počasí se umoudřilo, ochladilo se a četné přeháňky taky osvěžily ovzduší. Ovšem za těch snad deset vycházek nemám nafocenu fotku, kterou bych považoval za něco jiného, než dokument. Snad s výjimkou hned prvního setkání s mladým srncem jedno ráno, od kterého jsem začal tak nějak počítat, že začínám se srnčí říjí. Tohoto mladíka jsem nafotil když se vracel k lesu po ránu, dalšího pak další ráno v bioobilí na druhém konci revíru. To ještě ale říjné projevy vidět nebyly. Poté jsem se […]

SETKÁNÍ, KTERÁ NEPŮJDOU „NA ZEĎ“ Kromě toho, že se občas podaří nějaká fotka vhodná pro tisk, na což si nemohu letos stěžovat, je spousta okamžiků, ze kterých zůstanou jen prachobyčejné dokumenty. O ty také nouzi nemám. A často jsou to zážitky třeba zajímavější a vzrušivější než ty ostatní. Tak třeba ve čtvrtek ráno… Procházím s Ketynou po svítání pasekami v hluboké koleji po harvestoru. Je docela teplo, nikde nic nevidím, jsem lehce otráven. Ale jak se blížím k lapačům, zdá se mi, že slyším v maliním zarostlém svahu nad sebou nějaký pohyb. Oči vykuluju, nic nevidím, stoupám na pařez abych […]

…ANEB DO BUDOUCÍCH SRNČÍCH ŘÍJIŠŤ Jojo, srnčí říje se blíží, možná někde už i běží a tak jsem vyrazil obeznat louky nad přehradou. Vypadá to dobře, jetelina tak akorát, louka pod olšinou taky. Hned při nahlédnutí z hrbaté cesty v aleji keřů do velké louky svažující se až k přehradě jsem byl potěšen. Vidím tři kusy srnčího. Nejblíže srnec, ale i ten na dobrých 200 m, za ním dalších 100 m srna a vlevo u remízku jde srna a před ní cupitá srnče. Ale je nějaké malinké , napadá mě. Kouknu přes objektiv a ona to liška :o) Jdu dolů, […]

Zaspal jsem! No a co? No jen to, že můj plán být při rozednění na loukách vzal za své. No tak ho budu muset změnit. Ale jak? Přijíždím do revíru už za slunka, po půl šesté, na louky nemá smysl chodit, zkusím lesní šoulačku po makadamce a obchvat rozlehlé mlaziny po pasekách a zbytcích mýťáků. Hned po stovce metrů vidím , jak se cosi hýbe ve vyšší trávě za osázenou pasekou. Kus vysoké se střídavě objevuje a mizí v ostřici. Stoupám na pařezy ale marně, nevidím už nic. Procházím další paseky, jsou zarostlé, ve vysoké trávě plno klestu, suchých větví, […]

Nějakou shodou okolností se mi poštěstilo mít během tří dnů dvakrát docela úspěšné okamžiky. Ten první byl fakt hodně náhodný, ten druhý v podstatě také, i když trošku by se dal očekávat. SKOK K MORAVICI Kouskem mého revíru protéká řeka Moravice. Poslední dobou, když vídám vydařené fotky skorců a konipasů u kamaráda Vaška, který loví o pár km dál proti proudu téže řeky, nedá mi, abych občas k řece nemrkl. Skorec i konipas tam žijí také, to vím, ale těžko se jim dostat na kobylku. Ve čtvrtek mě práce „stáhla k řece“, přesněji řečeno šel jsem do vody vysypat nasbíraných […]

Kterési odpoledne mi bylo líto Ketyny, že už dlouho nebyla kdesi v terénu a o víkendu se asi nedostane. Tak kolem páté odpolední jdeme kolem rybníka nahoru nad fabriku. obejdu jen pár polňaček mezi remízky a mezemi, mrkneme na políčko ovsa u posedu a obracíme k autu. Na suchém keří sedí mladý ale už velikostně vyspělý ťuhýk. A sedí. Jdu kolem něj na 3 metry a on sedí a kouká. A po okolních keřích sedí nebo kolem poletují další. Tak sem si zajdu brzy s foťákem, který dnes netáhnu. Jak řekli tak udělali. V sobotu brzy po ránu se svítáním […]