Po čase liščat a jezevců se pomalu blíží srnčí říje. Asi by nebylo od věci poohlédnout se po nějakém srnci, nejlépe kdesi u polí s obilím. A tak v sobotu ráno jedu nahoru k přejezdu nad Morávkou. Pěkně přes pastviny si to volným krokem šinu k obilnému poli. To začíná od lesa a táhne se přes údolíčko až za krajní stavení vesnice. Dlouhé je hodně přes kilometr, široké okolo čtyřset metrů. Od lesa asi šesdesát metrů je pruh ječmene, střídá ho pšenice a po nějakých pětistech metrech řepka. Čili poměrně pestrá skladba. A tím i šance na setkání se zvěří. […]
Read the full post