Nedalo mi to. Večer po zápase jsem zajel na louky v naději, že mufloni budou venku. Nebyli. Až o půl sedmé, do zatažené oblohy postupně vytáhla celá grupa asi 30 ti kusů. Ale daleko ode mne. Aniž by se mi dostali na dosah objektivu, po půlhodině zatáhli svorně do lesa. V tlupě nebylo zatím žádné muflonče, ač vloni v tento datum už první skotačivá mláďata v tlupě dováděla. Ráno jsem tedy přivstal a zkusil štěstí znova. Krátký déšť a následné drobné krupky mi pomohla zvládnout kazatelna v mezi. Byla zima i když vál jižní – jihovýchodní vítr, ale fakt ledový.A […]

Dole okolo silnice je poměrně hustá mlha po nočním deštíku. Jak se škrábu autem výš na kopec lesem, řídne ale neustupuje zcela. Vykukuji opatrně z lesní cesty do luční podkovy zahalené v oparu. Na louce se paství dva mufloni. Daleko. Zaléhám pod smrk a doufám v příznivější vzdálenost i světlo. Jenže berani mají tendenci za stálého pastvení směřovat spíš ode mne pryč. Jeden z nich zvedá hlavu, kontroluje cosi v bukové stěně. Už i já vidím kus srnčího. Na těch 150 m poznávám srnce, jenže ten hned otáčí a volným krokem mizí odkud vytáhl. Ležím dál a doufám, že se […]

Volně procházím porostem, mladším smrkovým lesem, Ketyna pobíhá přede mnou. Počítám suché stromy, když tu se ozve jakési zalámání a šustot v houští vpravo. Už je mi jasné oč jde. Tento les je stávaništěm muflonů. A už taky mezi kmeny vidím míhající se bílé čabraky na hnědčerných hřbetech. Sedám ke smrku, vysvobozuji foťák z batohu i když vím, že v tomhle nesvětle těžko cosi pořídím. Ketynu mufloni vůbec nevyvádí z míry, i když je slyší i vidí, ignoruje je, jako obvykle. Ovšem parta rohatých neignoruje Ketynu! Najednou jdou blíž, podívat se, cože malého černého to tam a zpět pobíhá mezi […]

Vycházím do louky kde očekávám muflony. Nic. Tak zase zbytečné vstávání? Vpravo za horizontem v kraji louky je srnčí hřbet. Jdu blíž, obeznávám mladého šesteráka v lýčí. A přes krajní větve buků vidím ještě jeden kus, těsně u stěny lesa. Šesterák je od lesa asi 30 m v louce, ode mne tak 70. To je daleko! Pár metrů k vyvrácenému keři v kraji lesa si ještě v předklonu dovolím, víc už ne. Srnec se stále paství, snad ani hlavu nezvedá, připomíná mi to mufloní styl. A při tom pastvení se pomalinku přibližuje. Jenže fakt moc pomalinku. Líbí se mi světelně […]

Poslední zimy jsem vždy více či méně často trávil nějaký čas v krytu u újedi ve snaze vyfotit káně či krkavce. Tuto zimu jsem v podstatě na tuto disciplínu rezignoval. Již na podzim bylo patrné, že káňata z našeho kraje téměř vymizela. Můj závěr byl jednoznačný – nejsou hraboši. Přesto jsem na svém místě nad městem i letos obnovil kryt a občas zakrmil. Pár čekaných v prosinci však potrvdilo mou teorii, v okolí se nepotulovalo jediné káně. Od té doby jen díky mé vůli udělat radost jezevčici vycházkou do přírody, přibyla občas před krytem nějaká pochutina. Takže tuto zimu žádný […]

V lese je pocukrováno! Sedím v autě zaparkovaném u lesní asfaltky, dojedl jsem svačinu, dopíjím čaj. Ještě kouknu na foťák s cílem promazat předdvacetiminutové setkání s mladším muflonem v probírce pod cestou. K setkání došlo v husté smrčině, fotil jem na vysoké ISO s dlouhým časem, přes větve. Takže fotky na nic, do koše. Dvě nejvydařenější ponechávám pro případ. Odkládám foťák, beru mapu a šustím s ní na palubce. Periferně cosi zahlédnu vpravo v probírce. No jo, na cestu vyskakuje mladičký muflon. Honem, zmatek, mapa letí dozadu, foťák zezadu dopředu, oko k hledáčku. Beránek stojí na cestě a je nervózní. […]

..v husté mlze scházím z Měďáku lesem, hlásí se potřeba. Ulevuji si a čumím před sebe na cosi mezi stromy. Vypadá to jako laň ale ani se to nehne. Asi přelud. A vedle je další cosi, tělo koloucha s hlavou za stromem? Už mám anakondu zpět v kalhotách a v pohodě se dívám přes hledáček opravdu na laň, jak pozoruje Ketynu, která šuchotá v listí. A stojí. Fotím ji, pak i koloucha a až doma zjišťuju, že v záběru je i jelen. Téměř čtvrthodinu laň stojí, pak se otáčí a rachot. Zbytek tlupy byl zalehlý pod hranou. Až teď jsem […]

Každoroční podzimní slib navštívít lokalitu kolem Kružberka v daňčí říji jsem letos opět splnil na poslední chvíli. Když byl čas, nebylo počasí a naopak. Až na svátek 28.10. se to konečně nějak skloubilo dohromady. V tuto dobu obvykle říje daňků končí, příliš jsem si od toho nesliboval ale zkusit se to muselo. Ráno bylo mrazivé, takže v tomto směru skvělé. S rozedněním vedly mé kroky krajem louky k lesu . Vím z dřívějška, že tady daňci bývají lépe najditelní než naproti přes silnici v souvislém porostu smíšeného lesa. Vím ale také to, že daňčí zvěř je mistr v pobytu v […]

Už delší dobu, řekněme pár let, závidím kamarádovi Honzovi alias Moukovi, jeho parádní záběry a fotky daňků. U nás v okolí se s těmito sympatickými paroháči nesetkávám příliš často, občas zkouším na podzim štěstí u Kružberku ale nikdy jsem neulovil ani zlomek toho, co Mouka v revírech na opavsku. Vím, že Honza má své lovecké revíry dobře obeznané, často mě zve, ba i přemlouvá abych přijel. Většinou odolávám, drže se svého přesvědčení, že co se neprohání v dosahu 30ti km od mého bydliště, není pro mě. Ale tentokrát, pod vlivem Moukových parádních záběrů a popisků zážitků z letošní daňčí říje […]

Po ranním sluníčku ani stopy když klesám s Ketynou po lesní cestě směrem k loukám. I když je dnes relativně slušně oproti většině říjnových dní, světlo chybi i dnes. Záhy poznávám, jak moc chybí!Ze vzdálenosti snad 50 m koukám naráz na velké tělo kusu vysoké ve smrkové probírce. Syknutím se snažím přivolat fenku, která cosi tuší a již je nastartovaná prokličovat smrkový porost. Naštěstí se vrací a kus vysoké se pohne, zvedá hlavu. No jo, má paroží. Sice nic moc ale má. Opatrně sundávám batoh, lovím v něm foťák a klidním psa. Jelen se pomalu šourá ke kraji porostu, tuším, […]