Už delší dobu, řekněme pár let, závidím kamarádovi Honzovi alias Moukovi, jeho parádní záběry a fotky daňků. U nás v okolí se s těmito sympatickými paroháči nesetkávám příliš často, občas zkouším na podzim štěstí u Kružberku ale nikdy jsem neulovil ani zlomek toho, co Mouka v revírech na opavsku. Vím, že Honza má své lovecké revíry dobře obeznané, často mě zve, ba i přemlouvá abych přijel. Většinou odolávám, drže se svého přesvědčení, že co se neprohání v dosahu 30ti km od mého bydliště, není pro mě. Ale tentokrát, pod vlivem Moukových parádních záběrů a popisků zážitků z letošní daňčí říje jsem podlehl a vydal se na východ.... Na smluveném místě jsme se našli, pak ještě pár km autem a byli jsem na místě. Pro lovce v poměrně drsné divočině podhůří a hor přišla mi lokalita, do níž mě Honza přivedl, jako něco nového a kouzelného. Opustil jsem kůrovcem zúžované porosty smrku a ocitl se na chvíli v lidmi účelově vytvořeném lese z dubů, habrů, javorů, olší. I buk sem tam zpestřil porost. Vše téměř v rovině, jen málo přes 200 m nadmořské výšky a co hlavně, se spoustou příčných křižujících lesních cest. A hned po vstupu do kouzelného lesa, viděli jsme dvě daněly jak přesazují asfaltku. A vzápětí se krásně ozval rochající daněk v lese vpravo. A pak i další o kus dál vlevo. Tam se nám taky ukázala dvě daňčata a po chvíli i jejich maminy. Ale daněk ztichl. Jasně, jak jinak.Ale znova se ozval ten zprava. Krátká šoulačka, překvapivě přes kopeček;o) nic nepřinesla. Procházeli jsme pak pestrým listnatým lesem, kolem březových hájků, javořinami i doubravou. V jednom takovém rozvolněném porostu sbíral mladičký daněk kolem mohutných dubů žaludy. A vlevo snad 300 m daleko začal rochat jeho jistě o mnoho let starší kolega. Mladičkého jsme chvilku pozorovali, poté co nás zjistil, legračně zmateně odbíhal. Pokus o našoulání rochajícího paroháče byl ovšem neúspěšný, říjiště měl ve smrkové mlazince, v jedné ze dvou, kterou jsem v celém revíru viděl. Ještě byla na pořadu asi půlhodinka čekané zpět u starých dubů. Ukázala se nám liška a daněla s mladým, ovšem do hledáčku se ne nám zvěř nedostala. Cesta zpět vedla přes úspěšné minulé Honzovo loviště. Důkaz, že opravdu Honza fotil zde, nám podal prchající tmavý, velmi slušný lopatáč. Před koncem naší šoulačky se nám ukázala ještě jedna daněla, byla ale v pohybu a moc rychlá. Přesto, že jsem si nedovezl z výletu z krásného revíru kousek od Ostravy žádnou dobrou fotku, byl pro mě velmi příjemný, dobrodružný a poučný. Honzo díky;o)