…a zase je teplo! Procházím lesem, foťák pro jistotu na rameni. Jdu linkou mezi bukovým zmlazením, vlevo hlučné zalámání, za mi zády přesadí kus vysoké a ostatní slyším pod sebou jak se vzdalují. Pokračuji v plánované trase a když mlazina přechází ve starý bukový les, slyším zase cosi. A už i vidím! Onen kus vysoké asi chce najít zbytek tlupy a vychází z mlází. Je tak blízko… Rychle hozený snímek s ambicí portrétu ostrosti nepobral, ještě jeden při obratu laně také nic moc. Vyjdu jen pár desítek kroků do kopce a vidím proti sobě kráčet srnu. Téměř v indetickém místě, […]

Takže duben si svou vlnu co se teplot týká dovedl až do konce. A bylo to v lese poznat. Rána teplá, aktivita zvěře minimální. Na poslední neděli měsíce měl přijet na návštěvu mého revíru kamarád Honza. Měli jsme v plánu rychlou šoulačku kolem luk a po lesních cestách v místech, kde se mi dařilo občas potkat muflony i vysokou. Potom Mouka plánoval skočit k ledňáčkům. Abych mu mohl podat o modrých blescích aspoň nějakou informaci, v sobotu odpoledne jsme se tam zajel mrknout . Moc aktivit nebylo, ale alespoň jednou mi samička sedla. Na a ráno už spolu s Moukou […]

Tak nejprve ta louka. Ráno už se vstává před pátou aby se jeden dostal do revíru včas. No jo, noci se krátí. Ale už podruhé dnes nemám úspěch, na enklávě luk nic. Vysoká už se asi přestěhovala jinam a mufloni? To netuším. Ještě před týdnem jsem zde vídával od čtyř do jedenácti dospělých beranů. Ale vypadá to, že i ti už se rozdělili a rozptýlili po revíru. Ještě zkusím obvyklou lesní zkratku, která mě krytého dovede na další plochu luk. A tam konečně cosi vidím. Dva mufloní berani. Ale daleko v louce. Přesto se připlazím k zarostlému padlému kmeni a […]

Každé ráno vstávám kolem páté a snažím se brzy ráno najít něco k focení, než se vrhnu do práce. Letošní duben, alespoň doposud, je nezvyklý svými vysokými teplotami. Lidé sice tuto situaci vítají, ale mě moc nevyhovuje. Vidím, jak rychle les po zimě vysychá a je jasné, že kůrovec bude řádit dříve než obvykle. Zvěř je ještě v zimní srsti, té asi taky takový rychlý přechod ze zimy do téměř léta nemusí dělat moc dobře. Každopádně rána bývají naštěstí chladná a tak doufám, že na loukách či v kraji lesa nějakou zvěř zastihnu. Posledně jsem krátce zahlédl skupinku muflonů, ale […]

Začalo to zhruba tak, jak to vypadá na první fotce. Prvně jsem si myslel, že v louce je zalehlá skupinka srnčího. Pak se to ale pohnulo …. Tak bez komentáře přidávám fotky ze setkání se čtveřicí zajíců, což už u nás v Nízkém Jeseníku není až tak obvyklé. Nebudu popisovat co a jak, jediný komentář ode mne je tento : Byla to dřina ale stálo to za to.

V noci se snášel ve městě jakýsi déšť a vypadalo to, že se v něm mísí i nějaká velká těžší vločka. Ale ráno bylo jen mokro. Cestou do revíru však zjišťuji, že u hlavní cesty jsou louky jakési postříbřené a tuším, co mě bude čekat až vyjedu nahoru do lesa o nějakých 70 nadmořských metrů výš. Jasně, lesní asfaltka je bílá. Rozednívá se, beru batoh s foťákem a nějaké pracovní věci, jako je tužka, mapa, značkovací sprej. Mám plán vyjít po lince k loukám, podívat se zda tam bude cosi živého a pak obejít kus lesa s kalamitou. Lesní cesta […]

Tentokráte jen velmi stručně. Večer jasno, nebe plné hvězd, mrzlo. Budík posouvám o hodinu dříve, ráno vstávám do tmy. Ovšem do té bez hvězd a bez mrazu. Když už jsem vzhůru, jedu zkusit krátkou čekanou. Cestou od auta ke kazatelně do táhlého svahu zklamaně obeznávám, že sníh zde již skoro sešel a jelikož ani ten večerní mráz do rána nevydržel, není ani jinovatka. Přesto usedám za žebřík na jednu z kulatin tvořící podstavec kazatelny a kupodivu do 10 minut se objevuje srnec. Světlo žádné, sněhu jen skromné zbytky, přesto zkouším pár záběrů mladíka v lýčí. Srnec popochází, paství se nevím […]

Počasí půle března zase vyvádí psí kusy. Už už to vypadalo na jaro, což po mrazivých dnech, které jsem nezvykle a nedobrovolně proležel s paní Chřipkou, dávalo naději na příjemné toulky revírem. Jenže i tehdy počasí mělo vrtochy. Zataženo, deštivo, občas slunečno, spolehnout se na nic nedalo. Zjistil jsem, že mufloní parta občas vychází na louky. Zjistil jsem to jednoduše, jednoho rána tam směřovaly mé zvědavé kroky. A opravdu, tlupa asi 25 kusů zrovna zvolna zatahovala do lesa v místech kde obvykle. A tak další ráno už o hodinu dříve straším v lese. Jdu lesem přímo do míst, kam mufloni […]

Nějak se mi nedaří. Ale to není nic nového, akorát tento stav je jen častější než bych si přál. Tonda na Podlesí sice furt krmí poctivě partičku srnčího, ale vzhledem k těžbě dřeva právě v lese nad chalupou by byl výsledek nejistý, zvěř chodí nepravidelně a za tmy. Trvalo snad 2 týdny než se konečně ozval telefon v němž mi starý hospodář sdělil, že v lese už je klid a ke krmelišti chodí pár srnců a srna se srnčaty. A ti srnci už mají pěkně nasazeno! Vaškovi se podařilo v týdnu nafotit luxusní snímky srnčího v revíru na jednom z […]

Již v týdnu padla domluva s Vaškem, že by bylo na čase zajet na další návštěvu na Podlesí k Tondovi. Konečně napadla trocha sněhu a srnčí parta, kterou Tonda opatruje, jistě bude povolná k focení. A navíc uděláme starému kamarádovi radost svou návštěvou, Tonda totiž miluje návštěvy na své polosamotě pod lesem. Obzvláště, když ta návštěva má jemu blízký vztah ke zvěři a přírodě vůbec. Telefonicky jsem ověřil, zda můžeme dorazit. Jasně že ano, ale…a zase nějaké ALE! Jak už si pomalu zvykám, to slovíčko se plete všude, kam ho nepotřebuji. Tohle ALE spočívalo v tom, že v lese nad […]