Jdu se psem v patách po šesté ranní namrzlou lesní cestou. Mám v úmyslu projít a proznačit kalamitu v této části revíru. Foťák pro jistotu nesu v batohu na zádech. Procházím kolem oblíbené lesní skalky a otevírá se mi pohled do mokřin. Všude kolem cesty leží vyvrácené smrky. A za jedním z nich zaregistruji pohyb zvěře. A dál nic, někam to zmizelo. Mám nutkání sundat batoh a vylovit foťák, ale nač, když nic nevidím. A teď zase, pohnulo se to blíž k cestě. Jasně, muflon. A jde patrně k lesní cestě. Batoh na zem, vylovit foťák, zapnout, sundat krytku, nasadit […]

Vypadá to na definitivní konec zimy, i když jarní počasí tedy vypadá trošku jinak. Sníh zmizel ale venku často řádí vítr, déšť, sněhové přeháňky. Prostě slota. K újedi od poslední návštěvy káněte 3. března už nic nelítá, návnady netčené, občas mi krátil dlouhou chvíli alespoň strakapoudí pár. A tak jsem tuto discilínu odpískal a počal se více toulat revírem. Jenže i tam bída s nouzí. Potkal jsme sice nějaké muflony i vysokou, ale fotograficky to nějak nešlo. Setkání s nerovným osmerákem daleko a ve tmě mě spíš naštvalo než potěšilo. No a pak přišla ta známá vichřice z neděle na […]

Konec února a začátek března je jakýsi divný. Pošmourný, větrný, nic moc. Sníh se drží už jen v horních partiích lesa na stinných místech, louky jsou bahnité, nepěkné, je takové šedivo špinavo. Občas tedy ze setrvačnosti zajdu k újedi. Někdy sednout, jindy jen tak se psem okouknout co a jak a třeba vybrat kartu z fotopasti. Tak jsem se třeba dozvěděl, že v noci kolem újedi prošla třikrát liška a že okolo rylo snad na dvacet prasat. Kam zmizel téměř dvoukilový krůtí skelet mi ovšem fotopast neprozradila. Z ptačích druhů byl na snímcích hlavně strakapoud a sýkorky, ale v pátek […]

Jak to vypadá, zima se vzdává vlády a přepouští své místo jaru. Tak to vypadá i u mé újedi, kde už zmizely i zbytky sněhu. Ale já ještě nevzdávám lovy z krytu. Díky fotopasti jsem zjistil, že jestřáb opět navštívil pochoutky před krytem, a to dokonce během jedné hodiny dvakrát! Ale bohužel jen v jeden den. Den předtím ani potom tam nebyl. Zkouším tedy štěstí nejprve dopoledne, ale marný boj. Naštěstí jsem nevyšel úplně na prázdno, na odsedací pařez sedla nečekaně žluna šedá. Slyšel jsem ji po okolí ale spíš jsem tipoval na datla. No tak vida, to je příjemný […]

Tak pokračují mé lovy u újedi. Po radosti z káněte jsem trochu spekuloval a rozhodl se újeď přemístit z jižní na severní stranu. Jednak kvůli světlu a také pozadí. Mám ji nyní tedy u stejné meze jen z druhé strany. Zároveň mi jako návnada začala sloužit škára a pár kostí ze selete, které ulovil Tonda na Podlesí. Předělal jsem i kryt, což není až tak pracné, protože mé kryty bývají konstrukčně velmi jednoduché. Zapíchnuté klacky, přes to nějaká větev, proděravělá maskovačka a propletené smrkové větve. Prostor cca 120 x 120 cm, čili pohodlí nulové už i proto, že sedím na […]

Co s úterním dnem? Včera jsem byl předělat újeď a tak ji nechám pár dní v klidu aby si případní návštěvníci zvykli. A jít do lesa na šoulačku po obměku a následném přimrznutí by asi moc smyslu nemělo. Křupe to, ba přímo praská pod podrážkama. A tak jsme vzal za vděk pozváním od Tondy na ranní pokus s jeho srnečkami. V hlavě mi utkvěl nápad, že bych rád pořídil nějaký snímek srnčího i s Tondou v jednom záběru. Uvidíme, co na to hospodář. O půl deváté parkuji u cizí chalupy o 200 m dál, to proto, aby zvěř nerušila přítomnost […]

Po včerejší náročné sněhové túře, při níž jsem zažehnal absťák po velké zvěři, přišel dnes na řadu další pokus u újedi. Časově jsme mohl až po obědě a do čtyř jsem musel být zpět. takže mi to vychází na 2 hodinky i s cestou. No nevadí, stejně to bude marnost jako pokaždé a budu rád za sojku. Je docela teplo, slunečno, jen vítr je ostřejší když kontroluji újeď. Maso z předevčera je buď pryč nebo zafoukané sněhem, nevím. Házím další kousek a soukám se pod maskovačku pod smrky v mezi. Ihned zjišťuji, že termoska s čajem zůstala v kuchyni. Ach […]

Pokusy u újedi vychází na prázdno, občasný cvak sojky s rohlíkem nebo bez mě nijak extra neuspokojuje. A tak mám snahu vyrazit po čase do revíru. Ale mám strach z cest. Ověřuji si tedy u revírníka, zda je některá z lesních asfaltek sjízdná. Jedna snad, po ledu.No tak to odpoledne zkouším. S nervy na špagátech vyjíždím neprudký kopec, kde se střídá uhlazený sníh s ledovými plotnami, ale zvládám to. Další nervy přináší setkání s odvozkou dřeva. Musím 15 minut čekat než se naloží, potom mi šofér kousek couvne abych zajel do hlubokého sněhu na skládku a mohli se tak vyhnout. […]

Plán zajet s Vaškem po čase na Podlesí k Toníkovi byl v hlavách už dlouho, ale až poslední lednový den se to nějak sešlo a mohlo se vyrazit. A to i díky tomu, že mi Tonda už netrpělivě volal v týdnu, kde že jsme tak dlouho a že mu chodí ke korýtkům až sedm kusů. A dokonce prý ani neodbíhají když jde krmit a čekají pár metrů od něj, než naplní oves a kukuřici. Tak na tohle jsem se těšil. Už před deseti lety jsme byl očitým svědkem, že nakrmil, zavolal do lesa „mali mali“ (to je již letité heslo […]

Ne že bych celé tři týdny nikde nebyl, to né. Ale byly jen takové lehké vycházky, obkouknutí zda náhodou k újedi něco nelítá apod. Jednou jsem potkal muflony v kraji lesa, ovšem tlupa mě v křupajícím ledovém sněhu slyšela na 200 metrů a dva opoždění berani šli fikaně za hromadou klestu. A jelikož počasí furt nějak blbnulo, dokopal jsem se do revíru až dnes. Scénář byl stejný jako před těmi třemi týdny, kdy se mi poštěstilo se srnou i divočáky. Naprosto totožná trasa v přibližně stejném čase (posunutém o půlhodinu vzhledem k prodlužování dne), čili po druhé odpolední. Téměř stejný […]