Další zloděj na újedi

Konec února a začátek března je jakýsi divný. Pošmourný, větrný, nic moc. Sníh se drží už jen v horních partiích lesa na stinných místech, louky jsou bahnité, nepěkné, je takové šedivo špinavo. Občas tedy ze setrvačnosti zajdu k újedi. Někdy sednout, jindy jen tak se psem okouknout co a jak a třeba vybrat kartu z fotopasti. Tak jsem se třeba dozvěděl, že v noci kolem újedi prošla třikrát liška a že okolo rylo snad na dvacet prasat.

Kam zmizel téměř dvoukilový krůtí skelet mi ovšem fotopast neprozradila. Z ptačích druhů byl na snímcích hlavně strakapoud a sýkorky, ale v pátek v poledne také párek krkavců. A ti mi letos ještě chybí. V neděli před polednem se trošku počalo vyčasovat a tak jsem to jel zkusit. Maso ze včera opět uloupeno, na fotopasti ani záběr, protože mi hlásila nepodporovanou kartu. Zajímavé, vím, že jsem ji formátoval včera po vložení. Položil jsem tedy jeden malý kuřecí korpusek, který jsem získal tak, že jsem ráno musel koupit celé chlazené kuře a skelet si vyrobit. Zasoukal jsem se do bunkru a byl rozhodnut podstoupit jen krátkou, max. hodinu a půl dlouhou čekanou. Na čerstvě nasypanou slunečnici k pařezu počaly záhy nalétávat koňadry a brhlíci. Brzy se přidal strakapoud, kterému z mně neznámých důvodů více než semínka imponoval rozmáčený rohlík.

Nakonec ale dala i paní strakapodka přednost tučným semínkům a důkladně je ukrývala do štěrbin pařezu. S touhle zábavou vydržela více než dvacet minut udržovat mou pozornost.

Také jsem vypozoroval, jak sýkory šikovně našly pytlík se slunečnicí, který mám strčený mezi kmeny smrku. Vyklovaly dírku do igelitu a chodily si tam jako do spíže. Strakapoud najednou strnul na pařezu s hlavou zvednutou k nebi. Signál?

Možná. Ale ani po jeho spěšném odletu se nic desítky minut nedělo, jen brhlíci oživovali tu a tam pařízek. Odeslal jsem zrovna odpověď na zprávu od ženy, že oběd už se může servírovat, do dvaceti minut jsem doma, když cosi přistálo na louce vpravo od újedi. Káně! Ale proč sedlo deset metrů od návnady? To bude pochodovat ke žrádlu? No fakt že jo.

Dravec pomalu s velkými obhlídacími pauzami krokoval ke kousku masa. Riskl jsem to, a v momentě, kdy otočil hlavu ode mne, dostal jsem ho do záběru a pak už "táhl" s ním.

Trvalo mu tři minuty než došel ke kuřeti. A ještěže jsem nečekal s focením až dojde k návnadě.

Jakmile bylo káně asi 30 cm od kuřete, vystřelil jeho pravý pařát, sebral maso a dravec zmizel.

Tak, a mnou pracně sehnaný kus návnady je v trapu. Že mi krade jestřáb, to jsem si zvykl, od káněte jsem tohle nečekal.:o)

  1. Ahoj. Pěkně se ti zadařilo. Ta káně s rozfoukanou hlavou je parádní. Pěkně jsi tu zimu využil .

    Jirka
    Březen 9, 2019
  2. Hm hm hm, to jsou nádherné fotky! Parádní ostrost i barvy ………..
    Loni mě ty potvory taky ukradly korpusy, později jsem je našel kousek dál pod smrčinama.

    .. moc dobře se na tvoje úlovky dívá …… budu muset nafotit medvěda, tím trošku snížím tvůj náskok 🙂

    Mouka
    Březen 4, 2019
  3. Ahoj, máš tam parádně živo, ta káně je bezvadná, vlastně všechno je super. Ti divočáci by ti tam mohli přijít za světla :-))

    Václav
    Březen 4, 2019

Napište komentář