Po nedělním zážitku a úspěchu z Jelení cesty mě to tam samosebou táhlo i v další podvečery. Sice jsem nevěřil v nějaký další úspěch, ale náhoda je blbec. A když se blbec s blbcem sejde, může se něco přihodit. A kupodivu přihodilo. Při opatrném šoulání tentokráte na vrchní části cesty, vyskočilo cosi na makadamku. Bylo to hodně daleko a stálo to jen chvíli zadkem ke mně. V hledáčku to vypadalo jako nějaký mufloní kus. Jenže hned zmizel aniž bych to stačil řádně ověřit. Každopádně mě to popohnalo kupředu. Třeba budou okolo další kusy. A jak tak opatrně postupuji dál, vytáhne […]

Je nedělní odpoledne, počasí konečně takové, jaké deklarovali meteorologové už na pátek, tedy jasno, slunečno a teplo. Jen vítr trošku ostřejší, ale žádná divočina. V TV se jede právě Cena Labe, jeden z rámcových dostihů Velké Pardubické a já stále častěji vzhlížím k oknu či otevírám dveře balkonu. Mám? Nemám? Hlavní závod staruje až 16:40, to je pozdě jet až po něm do revíru. A má to vůbec smysl? Hned mi v hlavě naskočí včerejší dvouhodinová šoulačka náročným terénem, nahoru, dolů, nahoru. A výsledek? V samém závěru v temném lese kousek pod autem setkání se třemi muflony. Kdyby jim nesvítila […]

…konečně se po 20. září k mému sluchu doneslo jelení troubení. Nejprve na horách, za tmy před rozedněním, ovšem náš společný lov s Vaškem vyšel naprázdno. Nejprve se nám do původně plánované trasy připletli dva lovci, což mě hodně rozhodilo. Měl jsem totiž vymyšleno do puntíku kudy a jak půjdeme a vymyslet s rozedněním novou variantu, to mě prostě nešlo. A tak výstup po turisťáku směrem nad Kotel byl vlastně jen vycházkou a jediný záznam jelení říje byly dva krátce po sobě jdoucí výstřely kdesi od Kotliny. Takže nic, nula, zbytečný zájezd. Další jelení troubení jsem poslouchal už ve „svém“. […]

Ale než se vrátím na jelení cestu, ještě odskočím na louku. Tam jsem tedy nelovil ani nepamatuju a ani jsem to v úmyslu neměl. Jenže jak tak jedu po silnici, vidím pod lesem na velké luční enklávě lišku. Je v užším cípu louky, poblíž cesty. Nedá mi to, a i když již několik marných podobných pokusů mám za sebou, zkouším to. Parkuji v kraji lesa a kryt krajními starými buky se opatrně kradu těsně nad hranou louky. Ale liška se pohybuje stále daleko od lesa, dokonce mění směr a za stáleho lovení myší odchází pryč ode mne. Chci to vzdát, […]

Když mi pilaři jedno ráno oznámili, že dole pod mlazinou dnes kolem sedmé něco hodně silně chrochtalo, bylo mi jasné, že to byl první náznak jelení říje. To chrochtání byl hlas jelena sbíjejícího laně, což mi chlapi potvdili po mé názorné ukázce. Bylo jasné, kam další ráno povedou mé lovecké kroky. Na jelení cestu. Už vlastně od začátku září tam občas podniknu vycházku, jedno ráno jsem tam fotil laň s kolouchem ( viz minulý článek ). Snažil jsem se vysokou kolem jelení cesty a přilehlých pasek hledat již dříve, ráno i večer, dokonce jsem pozoroval v dáli dvě laně se […]

Srnčí říje skončila, byla dobrá, užil jsem si ji, do jelení zbývá nějaký týden a v tomto období „mezíříjí“ se mi většinou nic moc nedaří. A tak je to i nyní. Ještě před víkendem v horách jsme s Ketynou podnikli malou šoulačku po lesní makadamce, v pasekách pusto prázdno, nikde nic. Ale jak se tak vracíme stejnou cestou zpět už za slunka, z malé mlazinky vyskočí na svážnici malé sele. Štráduje si to přímo proti nám po hlinité cestě. je malé, na konec srpna velmi malé. A je samo. Může to mít několik příčin, nehodlám spekulovat proč tomu tak je. […]

Tak jsem se konečně dostal do hor. Dvě noci mě a manželku hostila chata Kurzovka. O pobytu na tomto „honosném“ hotelu by se dal napsat samostaný článek, ale já jen zníním, že všechno bylo dobré, ovšem to retro vybavení pokojů, to stojí za vidění. Takže já měl díky tomu možnost na minimálně tři vycházky do okolních kopců. Ty jsem také využil. Ale abych to neměl jednoduché, tak první noc se přihnala bouřka, pořádně zalilo ale co hůř, obloha zůstala silně zatažená i ráno. Takže východ slunce se nedostavil. Obešel jsem jen kratší trasu a boj se světlem shrnu do věty […]

Srnčí říje je u konce, definitivně. Ještě minulý týden jsem se snažil něco z ní vytěžit, ale už nebylo nic moc co. Nad přehradou mi více než srnci pózovali viržiňáci a k mému objektivu večer přišel jen známý knoflíkář. Nějaké atributy z říje jsem ještě viděl, to ano, ale jen tak okrajově. Víceméně občas nějaký mladík někde prošel ale většinou už jsem začal potkávat srny se srnčaty. Koncem týdne mě to táhlo do další lokality, do lovišť kamaráda Vaška. Měl jsem zálusk na jeho lištičky. Ani na můj vkus trpělivá čekaná nepřinesla ovoce, lištička se ukázala krátce a daleko. Do […]

Mé snahy v lovu srnčího zatím neutuchají, baví mě to a i když je to náročné, zatím to jde. Je to dáno také tím, že srnci jsou stále aktivní, mám relativně čas, nemusím se starat o prkotiny. Ráno mrknu na louky sousedící s pracovním revírem, večer si vyberu podle nálady, o víkendu podle chuti a v kolik se mi podaří se ráno probrat. Nejvíce protěžuji lokalitu nad přehradou ale třeba o víkendu mé kroky vedly po čase do pasek nad rybníčkem za městem. Večer se mi ukázali dva srnci, šesterák se mnou vykýval, vyběhl ze zarostlé příkopy a já nic […]

Úmyslně nepíšu za „srnčí říji“, neboť nic říjného jsem doposud nenafotil. Sice se mi před objektiv dostalo pár srnců, samozřejmě díky říji, ale nějaký moment, který by mi udělal radost ( pokládání, nahánění) ten chybí. Tedy jeden by byl, ale kvalita je ryze dokumentační. To když jsem pozoroval ráno při zatažené obloze jediný srnčí pár na rozlehlé enklávě luk. Dvojice proběhala desítky hektarů, do mé blízkosti se dostala jednou a to v tom největším sprintu… No a potom započala série potkávání samotných srnců. Ještě totéž ráno to byl mladičký špičák o louku vedle. Úplně bez problémů jsem se k němu […]