První jarní povídání

Tak nám datumově začalo jaro a já od teď vlastně vkládám jarní příspěvky, i když už ty minulé rozhodně více zaváněly jarem než zimou podle kalendáře. Tento příspěvek se bude skládat ze tří částí, ze zážitků od středy do pátku ( aha, ve středu asi ještě nebylo jaro, nebo jo?)

PRŮZKUM STARONOVÉ LOKALITY

Ve středu odpoledne bylo pěkné počasí, Ketyna se doma nudila a tak mě napadlo, že se zajdeme mrknout za město do lokality od nepaměti nazývané Střelnice. Leží na severu od města za chemičkou a biotop je tam zajímavý. Začátek je tvořen úhory a březovými a osikovými hájemi. A právě tam mám namířeno. Napadlo mě, že by bylo fajn pořídit snímek srnčího právě v tomto divokém biotopu. vycházka je to pohodlná, krátká, přes jedno mělké údolíčko. A právě tady zjišťuji, že srnčí se tu opravdu zdržuje. Jenže tak dobře splývá v zimní srsti s prostředím, že než dokážu cokoliv najít, jsem nalezen já. Přesto se mi daří pár dokumentů, je zde srna se srnečkem, další srna, která je zjevně chromá na zadní běh a pohyb jí dělá viditelné problémy. Noa jeden srnec v lýčí, s trofejí docela zajímavou. Všechny protagonisty mám na kartě, ovšem hodně z daleka.

Zvěř se postupně ztrácí v břízách a osikách a já se psem pokračujeme po náhorní polní cestě k smrkovému lesíku. No jo, jenže ten už tu nějak není! Místo něj nacházím paseku, na horním konci zmulčovanou. Ráz krajiny dostal úplně jinou tvář, než jakou jsem znal mnoho let. Ale uznávám, že má i něco do sebe a působí ještě možná divočeji a docela se mi líbí. A z nové paseky vidím cosi v pohybu na svahu louky pod vrcholkem kopce. Liška.

Je daleko ale sestupuje svahem níž až na hranu louky a paseky. I já se činím a dostávám se k této hranici. Jenže liška je rychlejší a i když jsem ve fotitelné vzdálenosti, nejde to. Vysoké trávy rostoucí z příkopy mezi loukou a bývalou smrčnou mi brání ve focení. Tak jen dokument, zase.

Cestu zpět vedu přes rybníček, ve kterém kdysi žily lysky a chocholačky, hnízdil tu vodní chřástal a slípka zelenonohá. Od té doby, co před cca 10 lety zavedli rybáři chov ryb a nastěhovali se sem ve velkém, je to voda bez života. A nikomu to nevadí, hlavně že se vyžijeme, auty dojedeme až dva metry k vodě...no stačí, je mi z toho zle.

PO PRŮZKUMU DO AKCE

Příští podvečer, v tožném počasí, po totožné trase jen bez Ketyny, vyrážím opět na Střelnici. Tentokrát se snažím jít o mnoho opatrněji ale přesto stejně jako včera, zrazuji tři kusy srnčího kousek za fabrikou. Naštěstí nad údolíčkem objevuji další zvěř, která o mě neví. Paství se v kraji břízek, vidím tři. Nejbližší kus je silný v těle, stojí ke mě naostro s hlavou u země. Doufám v srnce. Mám ho v hledáčku a zjišťuji, že to bude svízelné, nemohu do kleku, neviděl bych. A tak fotím ze stoje a než zvíře zvedne hlavu, už se mi únavou třese hledáček. Hmm, je to srna. No co už. Fotím dost snímků i dalších dvou kusů, samozřejmě holé zvěře a poznávám, jaký je to asi pocit být biatlonistou na střelnici při stojce s vyšší tepovou frekvencí. Ale cosi se daří než mě jedna ze srn odhalí a s békáním odchází do porostu i s ostatními.

Asi sto metrů vlevo odhaluji další kus, zase srna. Tady snad srnci nejsou! A úplně daleko stojí a jistí další, hodně mimo dosah objektivu. Samozřejmě je to včerejší srnec. Pokračuji k zmulčované pasece a tam opět narážím na srnčí zvěř. A zase tři a opět holá! Ulehám k pařezu a fotím a po chvilce mi dochází, že je to stejná trojice, kterou jsem před čtvrthodinou fotil u břízek. Podle lysinky na nose jedné srny je to nezpochybnitelné. Zvěř přes březový lesík obloukem došla až sem. A nyní si uvědomuji, že i včera zrazenou srnu se srnečkem od bříz jsem našel poté zde.Ovšem ty jsem si zradil. Zajímavé.

No a to bylo ten večer vše, liška se neukázala i když jsem se protáhl i kolem luk a mezí její včerejší trasy.


PODIVNÉ RÁNO

Dnešní ráno bylo jasné, mrazivé. Vyrážím rovnou do revíru abych s východem slunka prošel jednu zajímavou linku mezi mlazinami, kde už jsem dlouho nebyl. Ale hned při výjezdu z hlavní na lesní asfaltku následuje zdržení. Ve svahu pod lesem, tedy dnes už pod pasekami, na louce se paství dva mufloni. Během chvilky poznávám, že mám tu čest po dlouhé době vidět druhého nejsilnějšího a i toho nejsilnějšího berana v revíru. Už jsem si byl jistý, že skončili oba na stěně loveckého pokoje. A oni jsou tady, kde bych je nečekal. Nedaří se mi pořídit z auta dobrou fotku, protože mufloni jsou za pásem stromů tvořící mez. Ale tak dokument, že nelžu předkládám.

Na krátkém okruhu po linkách v mlazinách nic nepotkávám a tak beru sprej a jdu proznačit polomy u Bažinek. Foťák pro jistotu táhnu sebou. Nic nepotkávám ani v Bažinkách ani na makadamce. Odkládám foťák na pařez a se sprejem dělám gymnastiku po vývratech. Trvá mi to skoro půl hodiny. U posledních kmenů zaregistruji jakýsi ptačí zvuk, nevím co to je ale je to povědomé. Hmm, kdo ví. Vracím se k pařezu, na chvíli sedám a hned si všimnu pohybu v řídké mlazině před kamenitou cestou. Než stihnu nahodit foťák, přesadí přes linku bachyně! Do prčic! Ale nebude snad sama? Zaklekám, předostřuji a na kamenitou cestu vbíhají další dva divočáci. Rychle házím nějaké cvaky ale pochybuji, že to AF stihl, prasata šla ve stínu a za nimi je přesvětlené pozadí od slunce. Pozoruji teď prasata v olšině jak v klidu pochodují dál a na cestu vykluše další bachyně! Hozený snímek, opět bez ambicí, škoda. Ale i tak to bylo vzrůšo. Dívám se na snímky a je mi líto, že se nepovedl žádný z nich. Po neostrých beranech teď tohle. No co už nadělám.

Snažím se ještě najít zrakem prasata v olšině ale marně. Slyším jen kravál od sojek, které s křikem přistály na nedalekém buku. Co zase blbnou? říkám si. A zároveň si všimnu malého ptáka, který přistane na větev asi 25 m přede mnou. Sedí ani se nehne. Co to je? Než ho najdu v hledáčku, slyším znova ten podivný zvuk jako před chvílí. A už vidím, vždyť je to kulíšek! To je náhoda, zrovna před pár dny jsem si stáhl do mobilu jeho hlas, kdyby náhodou.
Fotím několik záběrů s prostředím, sovička sedí ani se nehne, je tak maličká. A teď mě napadá zkusit ten mobil. Pouštím nahrávku a nevím co bude. Sova odlétá z větve, a sedá do smrku přes cestu. Ale nevidím ji. Za okamžik ji slyším zase odjinud, pak zmlkne. Sedím a čekám a nikde nic. Prohlížím snímky a jsem spokojen s tím, co mám. A naráz pohyb a sovička sedí na smrku v kraji cesty a dokonce vidím kde. Opatrně obcházím pár stromů abych ji dostal do záběru. Daří se!

Sice světla není kdoví kolik ale je to paráda. Ve finále to dopadlo tak, že se kulíšek ještě několikrát přemístil, krásně u toho houkal, dokonce se i podrbal za ušima;o) Bylo to moc parádní focení a hlavně zážitek, který mi ve sbírce zážitků chyběl. Tak děkuji Diano za něj!

A roztřesené videjko. Nejde točit z ruky s objektivem vzhůru, fakt nejde:o)

  1. Kluci ahoj,
    Honzo, nes..r! Komu bych pak záviděl daňky a jeleny? Jirko díky, Venco, flintu nech v koutě a díky, fakt to byl fajn zážitek a nečekaný.

    Martin
    Březen 24, 2019
  2. Ne, tak tedy vážně, velikánská gratulace fotky jedná báseň, zážitky nepopsatelné – kulíšek prostě bomba !!!!

    Václav
    Březen 23, 2019
  3. Začínám chodit s flintou !

    Václav
    Březen 23, 2019
  4. Ahoj. Tak toho kuldu malýho ti fakt upřímně závidím. Výra, puštíka nebo sýčka už jsem pozoroval, ale tohohle prcka jsem ještě neviděl. Suprovej úlovek máš.

    Měj se.

    Jirka
    Březen 23, 2019
  5. Končím s focením ………

    Mouka
    Březen 22, 2019

Napište komentář