Teplota přes den kolem 10ti stupňů, polojasno, trochu větrno. Tak nějak to dnes, první únorový den vypadalo. Odpoledne mě to táhlo ven a tak jsem naložil Ketynu a vyrazili jsme do revíru. Už dlouho v mém hledáčku nebyla nějaká zvěř, krom lišky. Trasa byla jasná, s protivětrem od asfaltky oklikou k Jelení cestě. Lesní linky jsou mokré a blátivé, někde ještě nějaký zbytek sněhu leží, tvoří bílé fleky v lese a pasekách. A asi díky tomu se mi podařilo přehlédnout asi osmičlennou smíšenou skupinku muflonů ve zbytku starší smrčiny. Naštěstí se poslední beran na chvíli zastavil, aby vyšetřil příčinu úprku […]

Zima se v tento čas počala trochu snažit a já tedy nepolevoval v čekaných u újedi. Zvláště, když jsem jedno odpoledne přišel s Ketynou jen na kontrolu a již od auta jsem slyšel hádku krkavců kdesi nad lesem. A když jsem vyšlapal kopec a odkryl se mi pohled na louku, jen jsem zalapal po dechu. Čtyři krkvci tahali deku z daňka po louce a tři káňata se zvedla od újedi. Samozřejmě všichni do pár vteřin zmizeli, jakmile mě spatřili na 150 m. Krkavcům se ale moc nechtělo, poletovali po okolí a krkali, nakonec jsem je zahlédl, jak společně usedli na […]

Tedy alespoň prozatím je ten leden opravdu velmi neúspěšný. Kdyby mi hned 2. ledna nesedl jestřáb k újedi, byl by to měsíc totálně bez úspěchu. Samozřejmě jsem se pokoušel přistihnout tohoto nádherného dravce znova, ovšem marně. Spousta hodin proseděných v krytu nepřinesla nic, než pár fotek sojek, strakapouda a nějakých drobotin. Přitom při jedné návštěvě újedi, kam jsme zašel jen na kontrolu večer při návratu ze šoulačky ( taky marné) seděl jestřáb na návnadě a cpal se. Pozoroval jsem ho z asi 150 ti metrové vzdálenosti z lesíku. Ale třeba káně nebo krkavec se vyhýbají mým návnadám obloukem. Přitom cestou […]

Tak nějak se mi celý prosinec nedařilo, 1.leden to převzal navlas stejně. Střídal jsem čekané u újedi s šoulačkami v revíru, vše marné. Mufloni mi dvakrát zdrhli bez nároku na fotku, většinou jsem ale nepotkal ani chlup. Na čekané v krytu jsem už pomali rezignoval, nepřiletěla mnohdy ani sojka. Ale malá vzpruha tu přesto byla. Totiž všiml jsem si, že často mi zmizí kuřecí skelet z újedi třeba během desti hodin. Přičítal jsem to nočním návštěvám lišek ale když louku zasypal první sníh, stopy odhalily, že liška to není. Ani jiná šelma, všude jen změť stop ptačích, především od sojek. […]

Tak nám proběhl listopad, co do počasí tedy jeden z nejhorších co pamatuju, a začal prosinec. Ten tedy zatím taky nic moc. Zimy, větry, deště, šedivo, nyní mrazivo ale větrno. Zvěř je těžko k nalezení. Když je mokro a dobře se šoulá, je tma, když je světlo tak je zmrzlo a nedá se chodit. Na újeď mi taky nic asi nelítá, občas mi ji přejedou v noci asi divočáci. Ti vše roznesou po okolí, něco sežerou ale co je mi záhadou, již dvakrát jsem odsedací pařízek pro sýkorky našel v mezi pod stromy asi 5 m od původního místa. Dokonce […]

Tak jsem si vybudoval jakýsi kryt a zakrmil na újedi. To bylo v pátek odpoledne. Kryt mám na loňském“jestřábím“místě, což je spodní část luční enklávy. A ta enkláva je jednou ze dvou, kam občas vyjdou mufloni. A zrovna v pátek, když jsem za asistence Ketyny tloukl hřebíky do hranolků, čučeli na mě nějací berani z asi 200 m vzdálené stěny lesa. Tak já za nima lozím po kotárech a nemůžu je najít a když na ně nejdu, sami se připomenou. Sobota byla hnus hnusů, neděle sice od rána taky šedivá, ale alespoň poměrně teplá. Odpoledne vypouštím psa z auta, beru […]

Letos jsem si opravdu s jeleny ve svém nízkojesenickém revíru užil. Prakticky všechny jsem potkal a fotil v jedné části revíru, při přecházení z domovské rozlehlé mlaziny při hledání nějakého dobrodružství. Nepoštěstilo se mi sice vidět nějaké říjné momenty, pouze troubení právě z oné mlaziny. Přesto to bylo nad očekávání úspěšné období od půle září do půle října. Rozhodl jsem se udělat jakýsi souhrn všech jelenů, které se mi podařilo dostat před objektiv a laicky odhadnout jejich věk a chovnost. Pokud by někdo ze čtenářů měl jiný názor ( vím, že dle jedné fotky lze těžko přesně usoudit stáří a […]

Po nedělním zážitku a úspěchu z Jelení cesty mě to tam samosebou táhlo i v další podvečery. Sice jsem nevěřil v nějaký další úspěch, ale náhoda je blbec. A když se blbec s blbcem sejde, může se něco přihodit. A kupodivu přihodilo. Při opatrném šoulání tentokráte na vrchní části cesty, vyskočilo cosi na makadamku. Bylo to hodně daleko a stálo to jen chvíli zadkem ke mně. V hledáčku to vypadalo jako nějaký mufloní kus. Jenže hned zmizel aniž bych to stačil řádně ověřit. Každopádně mě to popohnalo kupředu. Třeba budou okolo další kusy. A jak tak opatrně postupuji dál, vytáhne […]

Je nedělní odpoledne, počasí konečně takové, jaké deklarovali meteorologové už na pátek, tedy jasno, slunečno a teplo. Jen vítr trošku ostřejší, ale žádná divočina. V TV se jede právě Cena Labe, jeden z rámcových dostihů Velké Pardubické a já stále častěji vzhlížím k oknu či otevírám dveře balkonu. Mám? Nemám? Hlavní závod staruje až 16:40, to je pozdě jet až po něm do revíru. A má to vůbec smysl? Hned mi v hlavě naskočí včerejší dvouhodinová šoulačka náročným terénem, nahoru, dolů, nahoru. A výsledek? V samém závěru v temném lese kousek pod autem setkání se třemi muflony. Kdyby jim nesvítila […]

…konečně se po 20. září k mému sluchu doneslo jelení troubení. Nejprve na horách, za tmy před rozedněním, ovšem náš společný lov s Vaškem vyšel naprázdno. Nejprve se nám do původně plánované trasy připletli dva lovci, což mě hodně rozhodilo. Měl jsem totiž vymyšleno do puntíku kudy a jak půjdeme a vymyslet s rozedněním novou variantu, to mě prostě nešlo. A tak výstup po turisťáku směrem nad Kotel byl vlastně jen vycházkou a jediný záznam jelení říje byly dva krátce po sobě jdoucí výstřely kdesi od Kotliny. Takže nic, nula, zbytečný zájezd. Další jelení troubení jsem poslouchal už ve „svém“. […]