Poslední březnový týden si s námi zahrával. Nejprve mrazivé dny se severním ledovým větrem ( ne oceánem ), pak přechod do krásného, jasného a teplého jara, které zase po víkendu vystřídal ledovec. Pokusy o ranní šoulačky v lese, tedy spíš v pasekách a zbytcích porostu, vyzněly vždy na prázdno. Lokality se od podzimu dost změnily, otevřely se, je spousta zmulčovaných pasek a navíc i poměrně rušná lesnická činnost. Dvě party těžařů, jeden harvestorový uzel, dvě party uklízející klest a zalesňující paseky. Do toho lakatoš na shrnování klestí a traktor s rotačkou co mulčuje paseky. A kromě těžařů všichni dělají od […]

Poslední dobou to mám nějak monotónní. Chodím po revíru, hledám a doufám v setkání s divočáky, vysokou, srnčí nebo třeba liškou či zajíci. Ale potkávám jen a jen muflony. Tak třeba jedno ráno… Zavádím těžaře ráno do porostu, který sousedí s loukama. Už předem vím, že batoh s foťákem vezmu na záda, pro jistotu. S chlapama jsme domluveni během pár minut, tak než se pustí do práce a rozječí se pila a rozbublá traktor, spěchám krajem mlaziny k louce. Nic neočekávám ale jsou tam. Na horizontu louky, cca 200 m od lesa je roztroušeno několik muflonek a mladých beranů. Jednou […]

Jdu tak blátivou lesní cestou co vede nad Moravicí a neopomenu mrknout ke skalce ve břehu. Před devíti lety jsem tam fotil skorce při hnízdění. Od té doby nemohu jejich hnízda najít. Koukám zhora k vodě a hele ho, jeden skoreček odlétá od paty skalky. Náhoda? Asi. Za dva dny mi to nedá a jdu opět mrknout ke skalce, tentokrát cíleně. A opět odlétá skorec ze stejného místa. Pozorně prohlížím mechem potažený skalní útvar a zdá se mi, jakoby tam byl nějaký hrbolek. Vylézt z lesní cesty na vršek není problém a tak obhlížím patrně základnu skorčího hnízda. Ale jistý […]

Tak se nám ten podivný, málo zimní únor převalil v březen. Opravdu byl pro mně ten letošní únor strašný. Nic se nedařilo, velmi, velmi často bylo fakt hnusné počasí, deště, vichřice, sníh jen na den či dva občas. K újedi jsem docházel ještě docela pravidelně, návnady mi kradly lišky na nočních výpravách, nepomohlo ani uvazování masa. Zkrátka mizérie. Ale co mě k čekaným popohánělo, byl pohled na to, jak se na újedi krmí orel mořský. Jenže to bylo vždy jen při příchodu k újedi na velkou dálku. Celkem třikrát jsem ho viděl z lesíka pod loukou, při čekané v krytu […]

Teplota přes den kolem 10ti stupňů, polojasno, trochu větrno. Tak nějak to dnes, první únorový den vypadalo. Odpoledne mě to táhlo ven a tak jsem naložil Ketynu a vyrazili jsme do revíru. Už dlouho v mém hledáčku nebyla nějaká zvěř, krom lišky. Trasa byla jasná, s protivětrem od asfaltky oklikou k Jelení cestě. Lesní linky jsou mokré a blátivé, někde ještě nějaký zbytek sněhu leží, tvoří bílé fleky v lese a pasekách. A asi díky tomu se mi podařilo přehlédnout asi osmičlennou smíšenou skupinku muflonů ve zbytku starší smrčiny. Naštěstí se poslední beran na chvíli zastavil, aby vyšetřil příčinu úprku […]

Zima se v tento čas počala trochu snažit a já tedy nepolevoval v čekaných u újedi. Zvláště, když jsem jedno odpoledne přišel s Ketynou jen na kontrolu a již od auta jsem slyšel hádku krkavců kdesi nad lesem. A když jsem vyšlapal kopec a odkryl se mi pohled na louku, jen jsem zalapal po dechu. Čtyři krkvci tahali deku z daňka po louce a tři káňata se zvedla od újedi. Samozřejmě všichni do pár vteřin zmizeli, jakmile mě spatřili na 150 m. Krkavcům se ale moc nechtělo, poletovali po okolí a krkali, nakonec jsem je zahlédl, jak společně usedli na […]

Tedy alespoň prozatím je ten leden opravdu velmi neúspěšný. Kdyby mi hned 2. ledna nesedl jestřáb k újedi, byl by to měsíc totálně bez úspěchu. Samozřejmě jsem se pokoušel přistihnout tohoto nádherného dravce znova, ovšem marně. Spousta hodin proseděných v krytu nepřinesla nic, než pár fotek sojek, strakapouda a nějakých drobotin. Přitom při jedné návštěvě újedi, kam jsme zašel jen na kontrolu večer při návratu ze šoulačky ( taky marné) seděl jestřáb na návnadě a cpal se. Pozoroval jsem ho z asi 150 ti metrové vzdálenosti z lesíku. Ale třeba káně nebo krkavec se vyhýbají mým návnadám obloukem. Přitom cestou […]

Tak nějak se mi celý prosinec nedařilo, 1.leden to převzal navlas stejně. Střídal jsem čekané u újedi s šoulačkami v revíru, vše marné. Mufloni mi dvakrát zdrhli bez nároku na fotku, většinou jsem ale nepotkal ani chlup. Na čekané v krytu jsem už pomali rezignoval, nepřiletěla mnohdy ani sojka. Ale malá vzpruha tu přesto byla. Totiž všiml jsem si, že často mi zmizí kuřecí skelet z újedi třeba během desti hodin. Přičítal jsem to nočním návštěvám lišek ale když louku zasypal první sníh, stopy odhalily, že liška to není. Ani jiná šelma, všude jen změť stop ptačích, především od sojek. […]

Tak nám proběhl listopad, co do počasí tedy jeden z nejhorších co pamatuju, a začal prosinec. Ten tedy zatím taky nic moc. Zimy, větry, deště, šedivo, nyní mrazivo ale větrno. Zvěř je těžko k nalezení. Když je mokro a dobře se šoulá, je tma, když je světlo tak je zmrzlo a nedá se chodit. Na újeď mi taky nic asi nelítá, občas mi ji přejedou v noci asi divočáci. Ti vše roznesou po okolí, něco sežerou ale co je mi záhadou, již dvakrát jsem odsedací pařízek pro sýkorky našel v mezi pod stromy asi 5 m od původního místa. Dokonce […]

Tak jsem si vybudoval jakýsi kryt a zakrmil na újedi. To bylo v pátek odpoledne. Kryt mám na loňském“jestřábím“místě, což je spodní část luční enklávy. A ta enkláva je jednou ze dvou, kam občas vyjdou mufloni. A zrovna v pátek, když jsem za asistence Ketyny tloukl hřebíky do hranolků, čučeli na mě nějací berani z asi 200 m vzdálené stěny lesa. Tak já za nima lozím po kotárech a nemůžu je najít a když na ně nejdu, sami se připomenou. Sobota byla hnus hnusů, neděle sice od rána taky šedivá, ale alespoň poměrně teplá. Odpoledne vypouštím psa z auta, beru […]