Přiznám hned na počátku, že tento příspěvek bude poněkud méně pestrý. V minulém článku jsem se zmínil o focení daňčí zvěře. A jelikož se nabízely další možnosti zkoušet štěstí s touto pro mě doposud jen sporadicky přístupnou zvěří, nepohrdl jsem. KDE SE VZALI, TU SE VZALI Za touto zvěří, pokud jsem měl v úmyslu se s ní setkat, jsem musel cestovat. Každý podzim, v čase říje , alespoň jedenkrát v říjnu to bývala cesta ke Kružberku. Tam jsem daňky občas viděl, slyšel a malinko fotil. Ale chtělo to čas. A hlavně odhodlání k 30 km cestě s velmi nejistým výsledkem. […]

MEZI MUFLONY Tak konečně podzim ukazuje i svou vlídnější tvář, deště ustaly, objevuje se sluníčko ( tu a tam ), rána často ovládá mlha a i večery se občas halí v oparu. Já se nyní toulávám převážně v lokalitách, kde mají svá stávaniště mufloni. I když je teprve říjen, jsou vidět už náznaky jejich říje. Jedno ráno jsem sledoval na loukách malou skupinku holé s beranem. ten neustále flémoval a kontroloval děvčata. Ale vše se odehrávalo moc daleko. Tak nějak se mi nedaří dostat se k nim blíž, a když už se to zadaří, něco to překazí. Na to jak […]

Když se ani další pochůzky či čekané kolem Jelení cesty nedařily, rozhodl jsem se svou pozornost směřovat k místům nedávného setkání s muflony, tedy do staré bučiny a jejího blízkého okolí. Po lesní vrstevnicové asfaltečce pocukrované bukovým listím i bukvicemi si to pohodlně s Ketynou ťapkáme poměrně slunečním odpolednem (jak neuvěřitelné dnes, kdy už třetí den chčije). Naše trasa má být relativně krátká, snad jen něco přes kilometr. Potom musíme opustit pohodlnou cestu a nastoupit prudké stoupání šustícím listím a praskajícími větvičkami. Pomaličku se traverzovitě šineme mezi mohutnými buky k vrcholku Měďáku. Poslouchám zvuky, kromě výkřiků datla nic jiného neslyším. […]

Už při marných snahách foceí jelení zvěře se mi občas do cesty přimotal nějaký mufloní kousek. A tak mě napadlo jedno dopoledne jít zkontrolovat velkou paseku po rozlehlé smrčině, kterou zdevastoval kůrovec již před třemi lety. Tedy co v ní roste, protože zalesněná není a taky třeba co v ní žije. No a trochu také doufám v možné setkání s muflony, kteří v této lokalitě občas pobývají.S Ketynou hledáme bývalé lesní linky ve svahu bývalé smrčiny, dnes v bujaré pasece. Je vidět, že se tady vegetaci enormě daří, bezy, maliní a především mladé břízy činí z kdysi sice hustého ale […]

…aneb letošní jelení říje stojí za starou bačkoru. Po loňských jeleních „žních“ v mém nízkojesenickém revíru jsem byl natěšen i na tu letošní. Ale už od léta jsem tušil, že je něco špatně. Zvěř nebyla k zastižení, ani ráno ani k večeru. Přitom stopami od vysoké byl protkán celý revír. Tak jak jsem v loni potkával jelení i černou již v červenci a srpnu, letos fakt nic, nic, nic! A tak přišly na řadu ranní šoulačky po vloni veleúspěšné Jelení cestě. Nic. Přidaly se i večerní čekané u cesty. Marné. Po mnoha neúspěších jsem se rozhodl přesunout své působiště o […]

Přiznám se, že titulek je lehce zavádějící. Tedy primárně opravdu jde o srnčí zvěř v říji, ovšem tento druhý časový úsek už se srnci příliš nehemží. Ale rozhodně byl zajímavý. RÁNO V ÚZEMÍ VAŠKOVA ŠESTERÁKA Vždy minimálně 1x týdně mě práce zavede do lokality, kam , když má čas, chodí lovit kamarád Vašek. V týdnu jsem viděl jeho parádní fotky srnce z Lomnické špice. A tak když nastal ten den, kdy mám co dělat v těchto končinách, přivstal jsem si. S dobrým větrem jsem došel podél lesa k železnému sloupu v louce a už sleduji mezi balíky srnce známého z […]

Tak. Magické období srnčí říje přišlo po roce opět. Všichni jsme se těšili, někdo to prožívá více někdo méně hekticky. Já se přiznám, že oproti loňsku jsem to trochu víc odflákl. To znamená, že ne každý večer a ráno mé kroky vedly do revírů, víkendy z mé strany byly vypuštěny úplně. Jeden z důvodů je vedro v srpnu nepříliš často vídané, předtím zase časté deště. Takže tak nějak ten začátek jsem prošvihl. Hřešil jsem na to, že ta „lítací“ říje u nás spadá tak nějak mezi pátý a dvanáctý srpen. Buď to letos bylo jinak nebo se zkrátka srncům a […]

Včerejší večer mě to opět táhlo ven. Jenže kam? Na louky nad přehradu chci jít ráno, tak to tam nechám v klidu. Na Dolinu? Ne, tam dlouho svítí slunko do očí a navíc s výjimečně SV větrem to je tam špatně. Ale dobré by to mohlo být třeba v tzv.Lágrech poblíž Rýžoviště. Rozhodnuto, zkusím to tam. Už cestou mám jasno, že k čekané zasednu nad krásnou louku u silnice a budu mít výhled jak do ní, tak i k obilí nad sebou a do stěny lesa. Zastavuji na nájezdu ze silničky na polňačku ale co to? V konci travnaté cestičky […]

Letošní červenec byl jakýsi jiný než ty předchozí. Aspoň se mi to tak zdá. Po několka marných pokusech v revíru na lesních cestách a pasekách jsem se přesunul na louky. Nevím čím to je, ale třeba vloni jsem v lese potkával vysokou i srnčí, občas prasata. Letos ne. Zdůvodnil jsem si to dalším prořídnutím lesních porostů, kdy raní slunko se dostává do ředin daleko dříve než v minulosti a zvěř, která zde podle stop každopádně je, chodí po revíru ještě za tmy. Taky jedna z možných příčíin může být nález stopy velké psovité šelmy včetně hromady trusu, který zřetelně obsahoval […]

Mufloní louky jsou posečeny až nyní, proto jdu zkusit štěstí v pozdním ránu s nějakou liškou. Kupodivu tam jedna je, ale nedaří se mi ji nafotit lépe, než coby prachbídný dokument. Co jsem taky čekal. V posledních týdnech to prostě nefunguje. Zvěř v podstatě nevidím a když už, tak to zmastím sám nebo nějaké „nadpřirozené“ vlivy. Stejně dopadlo i náhodné a rychlé focení kuny na posečené louce nad městem před pár dny. Takže přemýšlím, kam se večer vrtnout, aby tam byla nějaká šance. Na mufloní louky večer nejdu, nenechám po sobě opět střílet a tak volím oblíbenou lokalitu srnčích říjišť. […]