Ano, ten název není nikterak nadsazený. Skoro by se dalo říct, že od konce srpna do teď bylo mé fotolovení jedno velké zoufalství. Před koncem prázdnin se jako tradičně vrátili mufloni. Byli jednou viděni na loukách ale mé snahy o jejich ulovení byly marné. Na loukách se zase neobjevovali, v lese byli opatrní, většinou neviditelní. Až jednou, když bylo po nočním dešti, viděl jsem ráno tlupu nad silnicí. Zkusil jsem, nepovedlo se, tedy ne tak jak bych si přál. A oprava se nekonala, zase byli k nenalezení. Ale to už postupem času mé snahy mířily jinam. K jelení zvěři. Nechtěl […]

Tu středu ráno se mi nic moc nepovedlo. Jediný mladý srneček v pasece na mě koukal už dávno, než jsem si jej všiml já. A ani další, leč krátká pochůzka lesními linkami, nepřinesla v tom mokrém lehce zamženém ránu pražádné ovoce. V podvečer mě Ketyna probodává typickými pohledy, které mě mají nasměrovat k nějaké akci. Dlouho odolávám, nijak se mi nikam nechce, nakonec se obleču, k velké radosti jezevčice, a ještě při nastartování si nejsem jistý, kam že to vlastně pojedeme. Nakonec vítězí rudenské louky a strniště po žních. Je to kousek, procházka taky nenáročná, tak akorát na unavení malého […]

Srnčí říje odezněla a já se vrátil na lesní cesty a paseky v naději, že konečně les ožil s ochlazením. No popravdě trochu ano ale stále nic moc. Zpočátku tedy nic, bral jsem za vděk i motivy bez zvířátek. Až po delší době se cosi podařilo, bohužel to bylo vše tak trochu ( nebo hodně) s typickými prekérkami. Srnce v pasece ( konečně ) jsem našoulal v zataženém mrholném ránu. A den pokračoval. Dopoledne mě napadlo podívat se na bukový vrch a při cestě oklikou zpět se mi podařilo v pasece zvednout dva jeleny. Samosebou jsem nic nestihl, jen si […]

Takže. Začátek letošní srnčí říje jsem trochu podcenil. Vlastně ani ne, ale má myšlenka zpočátku byla taková, že nebudu nahánět zvěř po loukách ale zkusím to v lese, tedy spíše v pasekách. Jenže ouha! Fakt nelžu, ale za celou dobu, tedy od konce července do včil se mi nepodařilo v lesním prostředí srnčí nafotit, ba co víc, já ho téměř neviděl! A ještě hůř, nejen srnčí ale žádnou zvěř. Odhadem za deset ranních šoulaček v různých místech revíru ani ťuk, jednou se mi krátce ukázala laň a jednou, ovšem za šílené tmy při mrholení laně dvě s kolouchem. Jinak nic […]

Vezmu to velmi stručně, dnes to nebude opravdu žádné slohové cvičení na pět stran, už i proto, že červenec za moc nestál.: Sice se cosi nasbíralo za celý měsíc, ale v poměru „cena/výkon“ nic moc. I když , jak koukám do archivu, ty července byly takové i dříve. Toulal jsem se po lesních cestách, pasekách, občas kouknul k řece či na louku. U vody se ukázal skorec, mladý, letošák. V lese na Jelení cestě to v červenci vůbec nefunguje. Z asi deseti pokusů se mi jednou ukázala prasata,přecházející cestu. Stihl jsem jen tak tak pár cvaků. A jednou laň s […]

Konečně se u nás začalo s kosením luk. Letos opravdu hodně pozdě, ale to zase tak nevadí. Alespoň mají srnčata větší šanci přežít. Jedno ráno, při návratu z lesní obchůzky vedla má cesta k autu přes kousek takové pokosené louky. A jak to občas bývá, po ranním dešti na osluněnou louku vyšla lovit liška. Podařilo se mi dostat se za jeden z balíků a i liška byla na dobrý „dostřel“, jenže přišla chyba. Zalehl jsem a to jsem neměl dělat. Liška se mi „utopila“ za horizontem a navíc se mi zdálo, že se vlní i teplý vlhký vzduch nad loukou. […]

Tak nějak nenápadně se překulil 20. červen a ono je tu léto. A co s ním? Vypadá to, že mě přepadla letní únava, nejsem schopen se vzbudit ráno včas a vůbec se nabudit do nějaké akce. Na Jelení cestě jsem pokoušel štěstí hned první letní ráno, ale nic krom srny ( zase bez srnčete) se nepovedlo. U řeky mi opět mladý konipas dopřál nějaké povyražení, občas se zastavil i dospělý. Ten mi předvedl svůj klasický způsob lovu hmyzu – rychlé starty z kamene do vzduchu, kde chytá obratně drobný hmyz. A zastavil se i mladý skorec. Jedno odpoledne patřilo i […]

To, co chybělo v teplotách květnu, vzal na sebe červen. Tedy alespoň přelom půli měsíce je tropický masakr. Navíc jsou nejdelší dny a tudíž i slunko vychází nejdříve z celého roku a zapadá nejpozději. A to byl důvod, proč jsem stále váhal s čekanou u nor. Pokud by tam jezevci byli, vylézají obvykle až po západu slunce a domů bych se dostal kolem desáté v noci. A ráno vstávání kolem čtvrté…no fuj! Takže ani já ani Vašek jsme návštěvu u nor neprovedli. Ale na to máme kamráda Mouku:o) Ten, ač to z nás má nejdál ( a to ne o […]

Tak posledně jsem slíbíl cosi od ledňáčků z potoka. Jojo, to dodržím. Ale nejdřív něco málo z jiného hnízdění, konkrétně strakapoudího. U DVOU NETYPICKÝCH RODINEK Se štěbetavými dutinami se roztrhl začátkem června dosova pytel. Strakapoudi hnízdí snad v každém lesním úseku, zatím jsem objevil cca 15 hnízd. Ale zaujaly mě dvě. Jedno je v hustém listnatém lese ve svahu nad starým včelínem, druhé v malé pasece. Nejprve jsem tedy zavítal nad včelín. Dutina je v tenkém javoru a poměrně nízko, obvzlášť, když se zašiju na horním břehu lesíka. A tak jsme to zkusil, jen tak bez fotostanu, v maskovacím obleku. […]

…zjednodušeně řečeno : od mnohého trochu, od něčeho nic. To NIC patří liščatům a srnčatům, ve která jsem tajně doufal. No nedá se nic dělat, musím být rád za to „od mnohého trochu“. Tak čím začít? Třeba jednou ranní předpracovní šoulačkou ? Jasně, hned po zmínce o mé snaze fotit hnízdící špačky. Ale dutina ve vrbě je vysoko, okolo mokřina, nebylo to dobré. Tak mám aspoň jeden dokument jinak velmi akčních a častých příletů rodičů. Po lese teď lítá mnoho všeho možného, fakt je tam živo, ale já to ráno prahnul po nějaké zvěři. A v jedné z pasek jsem […]