Tak už to pomalu začíná. Tedy spíš rychleji. S prvním sněhem počaly mé tradiční lovy u újedi. Kryt jako vloni, místo jako vloni i předloni. A začátek také stejný. Pár marných čekaných , kdy se jednou ukázala sojka. Fotopast sice prozrazovala návštěvníky, tedy káňata, ale frekvence nijak velká. Ale s tím se počítá. No a konečně se na fotopasti objevil i jestřáb. To mě trochu popohnalo. Ale stále se nic nedařilo, sojky už jsem odmítal a doufal v dravce. K mé radosti si letos oproti loňsku našel cestu k újedi strakapoud a tak mi zpestřuje čekání. Ale i ten se brzy omrzí, je to vlastně furt stejné. Buď sedne na odsedací pařez sojka nebo on.



Byl už druhý den oblevy, když jsem odpoledne zase seděl. A zase jen sojka a strakoš, i když na kartě z pasti dnes už nějaké káně bylo. Je třetí hodina pryč, balím to. Soukám spacák do vaku, složím stoličku a kleknu na zem, abych vycvakl foťák ze stativu. A přitom čumím na káně! Sedí na odsedací větvi a pozoruje okolí. Já mám objektiv namířený k návnadě, musím s ním pohnout. Snažím se neznatelně natáčet doprava ale tuším, že to neklapne. Dravec je obezřetný, kdyby seděl a žral, je to jiné. Takhle sleduje každý pohyb. Nicméně se mi daří dostat ho do hledáčku, dvakrát exponuji. Vidím ho dost natěsno, zkusím odtáhnout ohnisko. Ne, tak tohle už káně neustálo. Nedá se nic dělat, aspoň že mám konečně tu "první vlaštovku".



Druhý den se těším na další poobědovou čekanou, třeba se povede napravit včerejšek. Sedím, čumím, hraju solitéry, čumím, piju čaj...a najednou cosi vidím sedět u návnady. Ale tohle není káně! Čerstvě donesenými žebry se cpe jestřáb. Na fotopasti byl vždy u újedi dopoledne, nečekal jsem, že by přišel tak pozdě. Ale to už ho mám v hledáčku. Žere hltavě, jako tradičně, a poměrně krátce, cca 7 minut. Potom popojde k odsedacímu klacku a já ho přemlouvám...a šup, vyskočí a je tam! Otře si klovec o větev, rozhlédne se, roztáhne letky a nízkým letem mizí kdesi dolů. Tak tohle jsem opět po třičtvrtě roce rád zažil...