Každoročně se pokouším přistihnout jelena v říji v Jeseníkách a udělat publikovatelný snímek. Často jsem blízko ale stále se to nedaří. Výmluva typu, že to vlastně ani nejde, ta neobstojí, už dva kolegové fotografové mi dokázali, že lze. Prozradím rovnou, že ani letos to nevyšlo. Ale nebyl bych správný přírodomil, kdybych řekl, že to byl ztracený čas. Nebyl. Zážitky jsou a to je velmi podstatná droga. …Ráno kráčím asfaltkou od Ovčárny, kde jsme se rozdělili s kamarádem Vaškem, který je až nakažlivě natěšen na zážitky z říje a dodává mi tím tak trochu energie do náročných a často bezvýsledných akcí. […]

Tak jsem včerejší odpoledne využil k pozorování života na přítoku do Harty. Počasí dobré, měl jsem čas, tak už po 15.hodině stojím na břehu potůčku, kdysi potoka. Při normálním stavu vody bych v tomto místě mohl stát jen v neoprenu po pás ve vodě. Běžně zde stávala voda, lovily zde volavky i ledňáčci v tůních. A právě o tyhle modré krasavce dnes jde. Že jsou zde tři mladíci vím už od kamaráda Mouky, sám jsem je taky už viděl. A teď, jak tak stojím pár kroků od břehu, vidím a slyším modré duo, dvojici stíhaček letící těsně nad vodou a […]

Dnes odpoledne jsem zavítal k vodě. Po shlédnutí fotek kamaráda Mouky z víkendu, kdy Honza nachytal kromě ledňáčků i jespáky, mi nějak došlo, že to mám za rohem a pěkně dlouho jsem tam nebyl. Sezení pod maskovačkou nepřineslo nic kloudného, kromě návštěvy rybáře- pytláka a srnce, který pelášil přes přítok před dalším pytlákem, tentokrát psím. Ledňáček proletěl po vodě 2x, ovšem poblíž se nezastavil. A tak jsem si čas krátil pozorováním jespáků, kteří intenzivně sbírali cosi okolo vysychající mělčiny. Ale daleko, předaleko. Ovšem po několika mnutách tři z nich přelétli blíže, na protější břeh přítoku. A tu mě napadlo, že […]

Tak nějak jsem se delší dobu přemlouval k výletu do hor. Na loukách v podhůří se nedaří a nedaří, kloudný snímek ani zážitek se ne a ne dostavit. Jako bych si vše vybral z jara na muflonech. Teplé dny i noci první poloviny září nedávaly moc nadějí na začátek nějaké jelení říje, přesto v mé hlavě byl jasný plán. Zkusit projít trasu, kterou mám jako jednu z variant právě na říji. A tak s přechodem noci a dne kráčím od asfaltky chodníkem dolů nad lesnaté údolí. Už u parkoviště se mi zazdálo, jako bych kdesi od Temné slyšel táhlé jelení […]

Týden po srnčí říji byl poměrně hektický, začala fotbalová sezóna, chystal jsem páteční vernisáž. Ta proběhla v kavárně ArtCafé v Bruntále i přes mé obavy ke spokojenosti s poměrně hojnou účastí. Chyběl mi tam ovšem kamarád Mouka, který měl rodinné povinnosti. A ten mě taky přesvědčil, že by nebylo od věci v neděli, až pomine blázinec mě i jemu, zajet na hory. A tak jo. Nikdy se mi nestalo,když se domluvím s kamarádem na společnou ranní akci, abych zaspal. Dnes jo! Honzův telefon mě naštěstí vzbudil ještě včas a tak se vše jakžtakž stihlo. U Ovčárny jsme byli včas a […]

Po pokusech v srnčí říji v revírech jižně od města, přišla na řadu toulka kolem polí a luk na severu, blíže k horám. Doufal jsem, že když doposud mi štěstí na jihu nepřálo, najdu ho na severu. Ale ráno nebylo nijak kouzelné. Východ slunce se nekonal a nebe bylo pokryto oblohou, která nabízala širokou škálu odstínů šedé. V tomto nesvětle jsem pozoroval hned na první loučce srnu se srnčaty. Záhy z hájku vyšla další mladá srnka, chtěla se k trojici přidat ale matka dvojčat ji rychle vyprovodila. Pokusil jsem se dostat na fotitelnou vzdálenost, což se mi po peripetiích i […]

Očekával jsem, že počátkem srpna se říje rozjede a já si přijdu na své. Každý rok se ovšem potýkám s jakýmsi údobím, kdy se nedaří a nedaří. Tradici dodržuji i letos. 3.srpen bývá při netropickém počasí většinou datum, kdy je všude srnčího plno. A tak večer jen tak na lehko vyrážím nad město k biopšeničnoječnému políčku táhnoucímu se od stěny lesa mezi loukami. Čekaná za hodinu a půl nepřinesla vůbec nic. Široko daleko kam oko dohlédlo, nevytáhl jediný kus srnčí ani jiné zvěře. Zklamán a s notnou dávkou skepse se vracím k autu zaparkovanému poblíž velkého pole s nebiopšenicí. Obilí […]

A je to tu! V kalendáři neoddiskutovatelně od poloviny července probíhá říje srnčí zvěře. Ovšem v mé realitě je to trošku jinak. Sice pár pokusů v druhé dekádě měsíce bylo, ale o říji nemohla být řeč. První vlaštovka „proletěla“ až 29.7., tedy konkrétně – proletěla kolem mě dvojice, srna se srncem, ale ani tady bych nehádal říjné chování, spíše úprk před něčím. Srnec byl mladý, v trofeji slabý a v trysku srnu předbíhal. Splečně s nimi prchala ještě jedna srna a celá partička fofrem zmizela až ve stěně lesa. Tipuji, že byli vyrušeni divočáky. Lámání v kraji lesa, kde se […]

Víc než půl roku jsem neviděl svou oblíbenou zvěř, jesenického kamzíka. Do „plánu lovu“ byl zařazen na první polovinu června a bylo třeba termín dodržet. Oslovil jsem oba své nejlepší parťáky, Honzu i Vaška, co oni na to. Venca má v daný termín velkou rodinnou slávu, Honza může. Super! Před pátou ranní sledujeme s vráskami na obličeji hustou mlhu valící se z údolí a plazící se po stráních až k hřebenu, silný vítr mlze dělá doprovod. To není dobré! Zvolna procházíme předem určenou trasu. Támhle pod cestou na nás kouká srna. No jo, ale co s tím? Nic, pokus o […]

Skleróza nebolí ale jeden se nachodí – tak nějak se to myslím říká. V mém případě dnes to bylo trochu jinak…. Takže: jsem v práci, tzn.v lese. Hledám v autě sekyrku, kterou potřebuji k odsekání kůry na lapáku, není nikde. Zapojuji hlavu a záhy mi dochází, že jsem ji nechal na horní pasece zaseknutou v pařezu u lapače. Nedá se svítit, jedeme zpět. Psík neochotně skáče do auta a jedeme ty necelé 2 km nahoru lesní asfaltkou. Po výjezdu od rozcestí do kopce postřehnu, jak se přes silničku vlní čtyři tmavé nahrbené stíny. Kuní rodinka! Vpředu máma, za ní tři […]