Dnes odpoledne jsem zavítal k vodě. Po shlédnutí fotek kamaráda Mouky z víkendu, kdy Honza nachytal kromě ledňáčků i jespáky, mi nějak došlo, že to mám za rohem a pěkně dlouho jsem tam nebyl. Sezení pod maskovačkou nepřineslo nic kloudného, kromě návštěvy rybáře- pytláka a srnce, který pelášil přes přítok před dalším pytlákem, tentokrát psím. Ledňáček proletěl po vodě 2x, ovšem poblíž se nezastavil. A tak jsem si čas krátil pozorováním jespáků, kteří intenzivně sbírali cosi okolo vysychající mělčiny. Ale daleko, předaleko. Ovšem po několika mnutách tři z nich přelétli blíže, na protější břeh přítoku. A tu mě napadlo, že když ledňáčci nespolupracují a stejně je kolem nějak rušno, což zkusit dostat se k těmto bahňákům na dostřel. V hlavě mi utkvěla věta z Honzova článku o tom, že kolem jespáků chodil na pár metrů aniž by odlétli. A tak jsem přebrodil přítok, na mé holínky to bylo fakt těsně, a pak už následovaly pokusy o přiblížení k neustále pochodujícím ptákům. Ve finále jsem se posunoval po decimetrech ležíc na blátivém povrchu. Jak na potvoru jsou jespáci tak malí ptáci, že jsem měl stále pocit, že musím ještě kousek blíž. Podle toho taky vypadal můj outfit :o) Pár záběrů se snad zadařilo, ovšem na tu dřinu a sebeobětování to mohlo být o dost lepší! Nicméně je fajn, že mi do archivu přibyl druh, který mi chyběl a taky nová zkušenost.