Je pátek ráno, poslední květnové, a já mám po dlouhé době v plánu po ránu projít louky na druhé straně hlavní silnice. Jen tak nezávazně, vyjdu lesní linkou jasanovou alejí nahoru a potom krajem luk sejdu kopec. Tráva je svěží, poměrně vzrostlá, ale ne ještě tak vysoká, aby srnčí ukryla. Rezavé kusy jsou vidět dobře, ovšem stejně tak jsem vidět i já, a hlavně patrně i cítit, neboť než sejdu k lesní točně, odskočí postupně deset kusů do lesa. No jo, nevybral jsme si dobrý vítr, opačný směr pochůzky by byl asi efektivnější. Ale to by zase neladilo s mými […]
Read the full post