Máme tu dubnové pokračování. Nejprve počasí kvůli „archivaci“ – ještě do 20.4. pravidelné ranní mrazíky při vyjasnění, později i deštivo, většinou chladno. No a čemu jsem se věnoval? Jako obvykle. Hledání muflonů ale i jiné zvěře. To první se jakžtakž podařilo, to druhé vůbec. Vysoká a divočáci prostě nejdou nalézt. Lišku už občas zahlédnu, ale vždy daleko a na chvilku. Tak k muflonům. Holky s mladými chodívají na spodní louky. To víme. Ale kdy? Kdy se jim zachce, jako obvykle. jednou v 9 ráno, jindy v 11, odpoledne, někdy v podvečer. A když už se k nim dostanu, vždy to […]

Jestliže minulý příspěvek jsem nazval „všehochuť“, tak tentokrát v tom budu pokračovat. Mám to teď takové chaotické. Toulám se po lese, občas zajdu na pole, na procházku k rybníčku za městem a tak. Občas se mi před objektiv cosi připlete ale nic cíleného, třeba vysoká či divočáci ne a ne. A tak beru za vděk srnčím, které teď potkávám nejčastěji, ovšem málokdy tak, aby se dalo dobře fotit. Mufloni se poflakují různě v různých lokalitách, těžko je dohonit. Dva berani stáli nečekaně v kraji lesa u paseky, málem jsem je přehlédl. A samozřejmě při hledání úhlu na fotku bez větví […]

No jo, je to tak. Letos duben opravdu předvádí aprílové šprýmy s počasím. Střídání jasných teplých dní, deště, sněžení i ranní mrazíky. Ale to je přece „normální“. V tuto dobu už většinou mívám nějaké fotky mufloní bandy z našeho revíru, letos mám zpoždění. Ale jedno ráno se konečně ukázalo stádečko na loukách, ovšem pro mě daleko. Jen malou samostatnou skupinku pěti kusů se mi povedlo jakžtakž došoulat, ale než jsem stihl víc záběrů, odběhla partička za dalšími muflony, kteří se poklusem vraceli z luk do lesa o hodný kus dál. Pro mě to byl ale signál, že příští ráno musím […]

To, že jsem si letos kulíšků užil je patrné z mých předchozích příspěvků. Nicméně se do nich nevešlo dalších pár fotek, které je mi líto nezveřejnit. Takže tady ještě jeden nášup;o)

I když jsem si myslel, že kulíškovu lokalitu už nechám na pokoji, že stejně už po poslední zkušenosti tolik „neberou“, nedalo mi to. A tak v pátek v podvečer zase zkouším štěstí. Je to v rámci odpolední vycházky s holkama ( psica a paní domácí ). Sníh drží, další připadává, docela fouká. V okolí se nic neozývá a tak tomu zkouším pomoct. Trvá to dlouho, než se ozve kulíšek. Trvá to dlouho i než ho najdu. Pořizuji pár fotek, obyčejných. Nejde s ním hnout, sedí pořád na stejném místě a tak to brzy vzdávám. Jakousi fotku s dokumentem padájícího sněhu […]

Jaké že to druhé kolo? No v podstatě tematicky je tento příspěvek velmi podobný tomu předešlému. Čili : srnci v poli za městem a kulíšek kdesi v lese. Takže po obeznání kulíščí lokality a prvních úlovcích tohoto srdnatého dravečka nebyla jiná možnost, než se tam vypravit znova. Tentokrát večer a s kamarádem Vaškem. Po hodně dlouhé době jsme se mohli setkat a navíc si užít fotografování. A já si navíc mohl užít tolik známé Vencovy emoce;o) Jak se dařilo má Vašek pěkně popsáno na svém webu a tak já jen přidám pár fotek z této akce. Asi za dva dny […]

Jaro je prý tady, ovšem počasí je stejné ať to byl konec zimy či začátek jara. A i v revíru žádný rozdíl. Zvěř je stále neviditelná. Za dva týdny, co chodím denně do revíru za prací, byla všechna brzká vstávání zcela zbytečná. nemám vyfoceno zhola nic. A co hůř, nic, krom občasného zahlédnutí srnčího ani nevídám. Vysoká, prasata, mufloni, lišky, vše se jakoby kamsi vypařilo. Ono taky docela nepřispívá to, že každé ráno vycházím do zmrzlých křupajících lesních linek.Za celé dva týdny tomu zatím jinak nebylo. A tak není divu, že i ta srnčí prchá na sto honů. Abych provětral […]

Takže jak to teď mám? No popravdě nic moc. Počasí na prd, v lese klid, pusto. U újedi už jsem to zabalil dávno. Občas tam zajedu nakrmit sýkorky, jinak nic. V revíru na podvečerní šoulačce jsem byl asi třikrát, dvakrát na jelení cestě. Tam se alespoň pohybuje nějaké srnčí, nic jiného jsem tam neviděl. A taky teď častěji zajdu na pole jen asi dva kiláky nad sídlištěm. To bylo tak : Minulou sobotu jsem měl za úkol sehnat dárek pro malého synovce. Za městem už leta letoucí máme velkou prodejnu hraček. Zajel jsem tedy cosi vybrat a nebyl bych to […]

Na přelomu ledna a února se opět ukázalo kousek zimního času. Dlouho netknutá návnada na újedi byla najednou pryč, na fotopasti nic. Nezbylo, než se vypravit na pár čekaných a taky zkusit něco udělat s tou prokletou fotopastí. Nanosil jsme tedy nějakou tu dobrotu a zasedl. Ale ničeho než sojek a a strakapouda jsme se nedočkal. Nastražil jsem tedy znova fotopast a světe div se, ono to zase začíná fungovat! Na kartě však jen dvě káňata, nějaké sojky, jinak nic. Ale i to mě dodalo mírný optimismus. Nějaké to káně by mohlo klapnout. Jestřáb je bohužel již dlouho nedostupný, asi […]

No jo, je to tak. Vloni v tuto dobu jsem se bavil na újedi s káňaty a jestřábem, letos nic. Je zkrátka asi „jiná zima“. Káňata vůbec nejsou vidět, a to ani na polích u silnice. K návnadě lítá jedno jediné, ovšem jen občas a jen na chvilku. Jestřáb se už 3 týdny neukázal. Takže díky fotopasti, které ovšem moc nevěřím, netrčím v krytu jako vloni téměř denně, ale jen občas. Během těch pár pokusů mi jen jednou sedlo to zmiňované káně, ovšem nedalo mi šanci. Tu mi dává jen strakapoud a sýkorky. Nedávno sice kdosi celou újeď rozebral, dokonce […]