Sem tam kamsi zajdu, většinou na večer, když mi záda a noha dovolí. Zkouším pískat na kulíšky v loňské a předloňské lokalitě, marně. A tak dvakrát proběhla minulý týden návštěva polí za městem a kontrola čtveřice srnčího. Byli tam, ale nic moc se mi nepodařilo. Oni totiž letos mají mezi sebou srnu a ta je opatrnější a nedůvěřivější a odvádí srnce pryč. nebýt jí, asi bych se k nim dostával daleko snadněji a blíž. Jednou ráno jsem se dokopal k šoulačce po mé oblíbené Jelení cestě. Byla to fajn procházka po čtyřech měsících, ovšem krom sýkorek a datlů se nic […]

No jo, pořád hořekuju, že jo. Ale ono to ani jinak nejde. Bývaly časy, kdy jsem ještě v tomto předjarním období intenzivně chodil na čekané k újedi na sněhu. Letošní zima je jaká je, jen ne zimní. Kdyby bylo alespoň více slunečných dní, bylo by to trošku veselejší. Snažím se poslední dobou trochu rozhýbat, nějak se dostat do alespoň malé fyzické formy a tak občas zajdu k mufloním loukám a do porostů nad nimi. Marně. Taky jsem byl zkusit několikrát zavábit na kulíška. Marně. Srnčí na polích za městem okouknu občas taky. Ze tří vycházek bylo jednou fakt hnusně, mlžno, […]

Letošní zima stojí fakt za …prd. Nikam mě to ani netáhne, navíc k tomu nepomáhá ani zdraví, bolesti zad, nohy, do toho chřipka přešlá v zánět průdušek..no samé prekérky. Tu a tam jsem zašel mrknout ke krytu, občas tam něco pohodil. Ale nic na návnady nelítá, kryt mi věčné vichry pocuchávaly a odhazovaly stranou. Párkrát jsem podnikl krátkou pochůzku nad loukami lesem, nic jsem nepotkal. Jen v loukách občas lovila liška, ale vždy hodně daleko od lesa. Pouze jednou byla trochu blíž, nad krytem, ale i tak stále daleko. No a včera mě napadlo mrknout na pole za městem, kde […]

O jakou že to známost jde? Jasně, že o specifického muflona, který dostal jméno Šašek. To jméno mu přidělil kamrád Mouka, když viděl kdysi před lety na mém webu tuhle fotku. Na podzim 2017 to bylo poprvé, co si uvědomuji setkání s tímto muflonem. Od té doby jsme se potkávali často, každé jaro jsem se těšil, uvidím-li ho. Jeho atypické toulce byly zkrátka od ostatních tak odlišné, že ho v tlupě nešlo přehlédnout. A jak šla léta, počal jsem sledovat trochu i jeho podivné chování. Už jsem o tom jistě někde psal, ale teď to tak nějak shrnu. Od doby, […]

Začátkem prosince napadl sníh. A to docela dost! No a tahle situace mě donutila zapřemýšlet, zda by nemělo smysl obnovit lovy na újedi. To by totiž znamenalo sehnat plachtu na kryt plus vytvořit nějaké podmínky na focení, čili ušlapat nebo lépe posekat vysoké trčící trávy apod. Ono se to nezdá být nic náročného, ale jedno s druhým dá docela zabrat. Začal jsem tím, že jsem před ještě neopravený kryt pohodil zbytky po jakémsi uloveném kusu. Hned druhý den vše bylo fuč a na sněhu mraky stop od lišek. Tak tedy jo, obnovím kryt. Na jaře mi jej totiž někdo rozebral, […]

Listopad byl pro mě opravdu jen a jen na jedno brdo. Za celý měsíc se mi nepodařilo potkat jinou zvěř než muflony ( s jednou výjimkou tedy ). Takže kdyby v revíru mufloni nežili, neměl bych teď vůbec nic ke vložení. Ano, pravda je, že jsem občas, a to fakt velmi zřídka, viděl srnčí zvěř, ale ne tak, že by se dala fotit. Ale jiná zvěř se mi vyhýbala. Neviděl jsem ani vysokou ani prasata, dokonce ani lišku či zajíce. Možná někdy z auta, jak si teď zpětně vybavuji. Jednou jsem vlastně mezi prasata vlezl necíleně, při práci, ale v […]

Další měsíc se chýlí ke konci a tak je třeba trochu ho zrekapitulovat. Ani říjen se nelišil od předešlého období, stále přetrvává ta mizérie, setkání se zvěří jsou stále vzácná. Kdybych nebyl v lese denně a byl odkázán jen na víkendy, jako většina fotografů, asi bych teď neměl o čem psát. Naštěstí se mi při pracovních pochůzkách občas cosi dostane před objektiv. Jedno ráno, bylo hodně pošmourno, jak to v říjnu často bývá, stál jsem na jelení cestě a v pasece poslouchal pochrochtávání prasat. Až se trochu rozednilo, mohl jsem poměrně početnou tlupu i pozorovat. Ale na focení to dnes […]

A tím myslím, že jsem prožil JEN DVĚ situace v celém období jelení říje, které stojí za zaznamenání. Připomínám, že od poloviny září do současnosti intenzivně chodím, bez ohledu na počasí, do revíru každé ráno a skoro každý večer. A opravdu až na ty dva večery to byla marnost nad marnost, jakoby zvěř vyhynula. A to nejen vysoká, ale veškerá. Přitom houbaři už se stáhli, takže na ně to svalovat moc nemohu. V revíru okolo Jelení cesty byl klid, ani žádné lesnické práce se tam neorganizovaly, na rozdíl od Vaškova revíru, kde se těžilo na všech jeho oblíbených lovištích. Přesto […]

Ani s postupem datumu dál do září se mé zoufalství neměnilo. Ranní pochůzky se absolutně míjely účinkem, jediným úlovkem byla srna z Jelení cesty.Přitom počasí bývalo docela standardní, i když tedy hodně teplé. Bylo třeba zintenzivnit snahy a tak mé kroky do revírů vedly stále častěji i večer. Na tyhle večerní akce jsem si předsevzal, že budu chodit na čekanou do jedné paseky a doufat. Jen tu a tam ji vyměním za jiné místo. Je to paseka, ve které se mi minule podařilo nafotit laň, co šla s kolouchem od oplocenek a já doufal, že jednou s ní přijde třeba […]

Jak to tak bývá, srnčí říje skončila a nastalo opět období hledání čehokoliv. A opět ve skrze marné. Horka vystřídaly deště, těžké zataženo, a až v září se trochu počasí ustálilo. A tak se cárám tu a tam, marně hledám a jsem rád, když jednou za mnoho rán cosi potkám. A když už se povede setkání, je klasicky prekérka. Prase otočené, srnec v šeru a navíc ukrytý apod. Jako velké štěstí mi přišlo setkání se srnou na lesní cestě za jakéhosi přijatelného světla. Srnče před tím jesště bylo bez něj. Jednoho srnce jsem mohl fotit jen díky tomu, že jsem […]