Tak nějak mě to poslední dobou netáhne moc ke snahám o úlovky nějaké zvěře ( ale to snad zase přijde ), spíš se toulám po místech, kde by se dalo načapat nějaké to ptactvo. A tak jedno odpoledne beru Ketynu a jedeme k řece. Jen tak na obhlídku, zda třeba skorci nemají hnízdo na skalce. Nemají. Na řece sice jsou, ale kde hnízdí, to je ve hvězdách. A čekat na náhodný přílet na nějaký z desítek kamenů se mi nechce. Beztak vím, že by sedli na šutr o 30 m dál, než bych čekal a příště zase tam, kde čekám […]

Dnes to vezmu velmi zkrátka. Ven se dostávám jen občas, moc toho nemám. Spíš tak zjišťuji co kde by se dalo. Tak jsem třeba objevil jezevčí hrad jen kousek za městem v pastvinách u přítoku do rybníka. Je fakt rozlehlý a čerstvě hrabané hlíny na tatrovku. Jenže…Hrad je v břehu stoupajícím od potůčku k hraně louky a vsuky jsou pod větvemi keřů a smrků, které jsou zavětveny až k zemi. navíc okolo rostou metrové kopřivy, tma je tam už odpoledne. Takže nic. Při potulkách v okolí, kdy jsem marně hledal jeřáby, kteří zde byli foceni nezávisle dvěma lidmi, potkával jsem […]

..to znamená, že se stále nic moc nedaří. Zkouším načapat muflonky s mladými, vábení kulíška už jsem zavrhl. Při těch mnohdy marných vycházkách se snažím aspoň absťáky mírnit nějakými ptáčky. Hlavně tedy králíčky. Ti obecní spolupracují o něco lépe než ohniví, u těch se mi stále nedaří podle představ. A nepodařilo se mi ani dobře zdokumentovat jednu situaci, kterou jsem ovšem rád zažil. Naše Ketyna má už 12 let a byla v únoru na dost náročné operaci. Teď po několika týdnech se naše důchodkyně dostává do jakés kondice ( jasně, už nebude lítat jak před lety) a to mi potvrdila […]

Sem tam kamsi zajdu, většinou na večer, když mi záda a noha dovolí. Zkouším pískat na kulíšky v loňské a předloňské lokalitě, marně. A tak dvakrát proběhla minulý týden návštěva polí za městem a kontrola čtveřice srnčího. Byli tam, ale nic moc se mi nepodařilo. Oni totiž letos mají mezi sebou srnu a ta je opatrnější a nedůvěřivější a odvádí srnce pryč. nebýt jí, asi bych se k nim dostával daleko snadněji a blíž. Jednou ráno jsem se dokopal k šoulačce po mé oblíbené Jelení cestě. Byla to fajn procházka po čtyřech měsících, ovšem krom sýkorek a datlů se nic […]

No jo, pořád hořekuju, že jo. Ale ono to ani jinak nejde. Bývaly časy, kdy jsem ještě v tomto předjarním období intenzivně chodil na čekané k újedi na sněhu. Letošní zima je jaká je, jen ne zimní. Kdyby bylo alespoň více slunečných dní, bylo by to trošku veselejší. Snažím se poslední dobou trochu rozhýbat, nějak se dostat do alespoň malé fyzické formy a tak občas zajdu k mufloním loukám a do porostů nad nimi. Marně. Taky jsem byl zkusit několikrát zavábit na kulíška. Marně. Srnčí na polích za městem okouknu občas taky. Ze tří vycházek bylo jednou fakt hnusně, mlžno, […]

Letošní zima stojí fakt za …prd. Nikam mě to ani netáhne, navíc k tomu nepomáhá ani zdraví, bolesti zad, nohy, do toho chřipka přešlá v zánět průdušek..no samé prekérky. Tu a tam jsem zašel mrknout ke krytu, občas tam něco pohodil. Ale nic na návnady nelítá, kryt mi věčné vichry pocuchávaly a odhazovaly stranou. Párkrát jsem podnikl krátkou pochůzku nad loukami lesem, nic jsem nepotkal. Jen v loukách občas lovila liška, ale vždy hodně daleko od lesa. Pouze jednou byla trochu blíž, nad krytem, ale i tak stále daleko. No a včera mě napadlo mrknout na pole za městem, kde […]

O jakou že to známost jde? Jasně, že o specifického muflona, který dostal jméno Šašek. To jméno mu přidělil kamrád Mouka, když viděl kdysi před lety na mém webu tuhle fotku. Na podzim 2017 to bylo poprvé, co si uvědomuji setkání s tímto muflonem. Od té doby jsme se potkávali často, každé jaro jsem se těšil, uvidím-li ho. Jeho atypické toulce byly zkrátka od ostatních tak odlišné, že ho v tlupě nešlo přehlédnout. A jak šla léta, počal jsem sledovat trochu i jeho podivné chování. Už jsem o tom jistě někde psal, ale teď to tak nějak shrnu. Od doby, […]

Začátkem prosince napadl sníh. A to docela dost! No a tahle situace mě donutila zapřemýšlet, zda by nemělo smysl obnovit lovy na újedi. To by totiž znamenalo sehnat plachtu na kryt plus vytvořit nějaké podmínky na focení, čili ušlapat nebo lépe posekat vysoké trčící trávy apod. Ono se to nezdá být nic náročného, ale jedno s druhým dá docela zabrat. Začal jsem tím, že jsem před ještě neopravený kryt pohodil zbytky po jakémsi uloveném kusu. Hned druhý den vše bylo fuč a na sněhu mraky stop od lišek. Tak tedy jo, obnovím kryt. Na jaře mi jej totiž někdo rozebral, […]

Listopad byl pro mě opravdu jen a jen na jedno brdo. Za celý měsíc se mi nepodařilo potkat jinou zvěř než muflony ( s jednou výjimkou tedy ). Takže kdyby v revíru mufloni nežili, neměl bych teď vůbec nic ke vložení. Ano, pravda je, že jsem občas, a to fakt velmi zřídka, viděl srnčí zvěř, ale ne tak, že by se dala fotit. Ale jiná zvěř se mi vyhýbala. Neviděl jsem ani vysokou ani prasata, dokonce ani lišku či zajíce. Možná někdy z auta, jak si teď zpětně vybavuji. Jednou jsem vlastně mezi prasata vlezl necíleně, při práci, ale v […]

Další měsíc se chýlí ke konci a tak je třeba trochu ho zrekapitulovat. Ani říjen se nelišil od předešlého období, stále přetrvává ta mizérie, setkání se zvěří jsou stále vzácná. Kdybych nebyl v lese denně a byl odkázán jen na víkendy, jako většina fotografů, asi bych teď neměl o čem psát. Naštěstí se mi při pracovních pochůzkách občas cosi dostane před objektiv. Jedno ráno, bylo hodně pošmourno, jak to v říjnu často bývá, stál jsem na jelení cestě a v pasece poslouchal pochrochtávání prasat. Až se trochu rozednilo, mohl jsem poměrně početnou tlupu i pozorovat. Ale na focení to dnes […]