Po úterním zážitku mi to nedalo,musel jsem do krytu i ve středu. Stručně řečeno, byl to mazec. Během půl hodiny sedělo první káně na místě, další na sebe nenechalo dlouho čekat a tak během hodiny bylo před krytem skvělé představení. Celkem 4 káňata se přetahovala o 3 kousky masa v chumelenici. Potom už jen o dva kousky, protože během jedné vteřiny se snesl jestřáb a jeden kousek doslova ukradl v letu. Pár fotek dávám, myslel jsem, že o tom napíšu více, ale po další, dnešní čekané, musím ten prostor věnovat jí. Takže tady pár fotek ze včera: A teď k […]

Zkusím být velmi, velmi stručný. Takže: Zima se vrátila, mráz, sníh, špatně sjízdné silnice, špatně schůdné chodníky. Ideální čas na lovy u újedi. Jenže. Za A je zima, za B mi k újedi v noci chodí šelmy a kradou návnady. A to znamená neustále doplňovat a to se mi už moc nechtělo. Stejně jako rozmrazovat denně auto. Takže jsem to pojal rekreačně a začal k újedi chodit obden. V sobotu jen zakrmit, v pondělí na kontrolu a krátkou čekanou. Marnou, neboť návnady po noci žádné nezbyly. A navíc, bylo slunečno. Jak jsem se přesvědčil, o mnoho větší šance je při […]

…ANEB JAK JSEM NĚCO NEZVLÁDL ( opět;o) Drobně sněží, když v pátek po obědě vyjíždím z města. Za necelou půlhodinku už sedím v krytu a těším se, co bude. Krom obligátní termosky s čajem, mám pro případ nouze jeden suchý rohlík a o společnost a především krácení času se stará mobil a v něm nainstalovaná karetní hra. A tak se do hry zakousávám, že ani nepostřehnu, že už z toho drobného sněžení docela slušně chumelí. Občas mrknu dopředu k návnadě, zkontroluju, zda foťák někam neodešel a zase se nořím do karet. Přitom poslouchám mnohotvárné zvuky z okolí. Poznám datla, krkvce […]

Když konečně zima donutila dravce navštěvovat újeď, bylo třeba toho využít. Při každém mém příchodu k louce sedělo jedno či více káňat na návnadě, někdy další na stromě nad krytem. Fotopast také ukazovala v podstatě jejich celodenní aktivitu. Jestřáb docházel jen sporadicky, cca obden, a téměř výlučně brzy ráno, většinou ještě za šera. A ze záběrů se dalo vyčíst i to, že nijak nezdržuje, pár sekund a je fuč. Patrně si vždy nějaký kousek odnáší, nevím. Co mě trochu mrzí je fakt, že k újedi si neašli cestu krkavci, i když je slýchám po okolí. No uvidíme ještě časem. Takže […]

V pondělí mrzlo. Ale fakt fest. Ráno kolem 7 hod bylo na teploměru ve třetím patře -21,7. No tak to si dnes na čekanou u újedi nechám zajít chuť. Nebudu trápit auto ani sebe a navíc tuším, že v tomhle mrazu žádný újedník nebude mít chuť ozobávat totálně tvrdou návnadu. K poledni se šplhá tepota nahoru a najednou je už jen -11. Tak co, vyrazím po obědě? Zkusím, no co už. Buď vůbec neodjedu, nebo když ano tak vydržím třeba jen do hodiny, uvidí se. Auto v pohodě startuje, ovšem po pár ujetých metrech se rozsvítí jakási kontrolka, rozeřve se […]

Sněží. Před pár dny jsem z toho měl neskrývanou radost. Dnes už ale mám pocit, že stačí. Zase prošlapávám své včerejší stopy když stoupám ke krytu. Pokolikáté už? Snad po sté! Tak to asi ne, ale je fakt, že prakticky denně tudy chodím, buď na kontrolu neno na čekanou. A se sněhem jsou ty čekané častější. Jenže!!! …marné a marné. Předevčírem přes poledne 3 hodiny – ani pírko, včera dopoledne přes 3 hodiny – nic! To nemluvím o spoustě dalších předešlých čekaných, kdy mě dokázala rozradostnit obyčejá sojka. A co je k vzteku, nainstaloval jsem k újedi fotopast, takže vidím […]

Ano. Ten kulatý rok byl poněkud podivný. Nejen známým průšvihem s tím všudypřítomným virem ale i coby lovecký rok. Zdaleka nebyl pro mě tak úspěšný jako ten předchozí. To by tak nevadilo, není nutno a ani nelze, aby každý rok byl lepší či stejný, ovšem něco podivného v tom bylo. Ale… například: ani jednou jsem se nedostal na hory, čili ani na kamzíky ani na jelení říji. V mém revíru byla zvěř neviditelná a dosud tomu tak je. A není to jen má doměnka, potvrzují to i pozorování lesního personálu, který se letos také se zvěří setkával o mnoho méně […]

Přiznám hned na počátku, že tento příspěvek bude poněkud méně pestrý. V minulém článku jsem se zmínil o focení daňčí zvěře. A jelikož se nabízely další možnosti zkoušet štěstí s touto pro mě doposud jen sporadicky přístupnou zvěří, nepohrdl jsem. KDE SE VZALI, TU SE VZALI Za touto zvěří, pokud jsem měl v úmyslu se s ní setkat, jsem musel cestovat. Každý podzim, v čase říje , alespoň jedenkrát v říjnu to bývala cesta ke Kružberku. Tam jsem daňky občas viděl, slyšel a malinko fotil. Ale chtělo to čas. A hlavně odhodlání k 30 km cestě s velmi nejistým výsledkem. […]

MEZI MUFLONY Tak konečně podzim ukazuje i svou vlídnější tvář, deště ustaly, objevuje se sluníčko ( tu a tam ), rána často ovládá mlha a i večery se občas halí v oparu. Já se nyní toulávám převážně v lokalitách, kde mají svá stávaniště mufloni. I když je teprve říjen, jsou vidět už náznaky jejich říje. Jedno ráno jsem sledoval na loukách malou skupinku holé s beranem. ten neustále flémoval a kontroloval děvčata. Ale vše se odehrávalo moc daleko. Tak nějak se mi nedaří dostat se k nim blíž, a když už se to zadaří, něco to překazí. Na to jak […]

Když se ani další pochůzky či čekané kolem Jelení cesty nedařily, rozhodl jsem se svou pozornost směřovat k místům nedávného setkání s muflony, tedy do staré bučiny a jejího blízkého okolí. Po lesní vrstevnicové asfaltečce pocukrované bukovým listím i bukvicemi si to pohodlně s Ketynou ťapkáme poměrně slunečním odpolednem (jak neuvěřitelné dnes, kdy už třetí den chčije). Naše trasa má být relativně krátká, snad jen něco přes kilometr. Potom musíme opustit pohodlnou cestu a nastoupit prudké stoupání šustícím listím a praskajícími větvičkami. Pomaličku se traverzovitě šineme mezi mohutnými buky k vrcholku Měďáku. Poslouchám zvuky, kromě výkřiků datla nic jiného neslyším. […]