Pamatuji si občasné výkyvy počasí v dubnu, ovšem to co bylo tento týden asi ne. Pondělí začalo ještě docela jarně. Když se v brzkém odpoledni objevila na loukách parta muflonů s mladými u slaného ostrůvku, znemožnil mi slušné snímky teplem se vlnící vzduch.



Během odpoledne se zatáhlo a dost ochladilo. K večeru neodolám zoufalým pohledům Ketyny a rozhoduji se pro opravdu krátkou vycházku k mufloním loukám. Jen vylezeme kopec k loukám, počkáme deset dvacet minut zda se cosi neukáže a půjdeme zpět. Je dost nesvětlo a fakt vlezlá zima. Stojím v mezi, ani nevytahuji foťák z batohu a sleduji čas abych dodžel slíbenou časovou osu. A naráz kolem meze kluše srna. než vytáhnu foťák, je naproti mě a během chvilky mě má v merku. Jasně, severozápaadní vítr mi tady moc nepomáhá. Srna se vytočí, odběhne ke slanému ostůvku a jistí ne ke mně, ale k lesu, odkud vyběhla. A už vidím proč. Z bukové stěny vytahuje muflonka a hned za ní mladý roční beránek. Doufám v celou odpolední tlupu, ale marně. U meze se paství jen muflonek a patrně jeho máma, která je zjevně pár dní, možná jen hodin před kladením. Pár fotek, než mě muflonka v mezi najde, mám, tak aspoň něco.



No a pak to přišlo. Noční sněhová vánice a ráno jak v únoru. Spěchám do revíru a těším se na stopy v obnově, což beru jako jediné pozitivum toho nečekaného bílého pekla. Neujdu ani sto metrů od auta po lesní cestě, když si všimnu zakymácení větviček mladých boučků a najednou přede mnou panáčkuje kuna! Jsem naštěstí připraven, přesto stihnu jen 3 snímky než se šelmička otočí zpět. Ještě ji zahlédnu přeběhnout v mlazině po kmeni vývratu a je pryč. Tak to bylo fajn setkání po čase.



Cárání ránem zasněženým lesem si užívám, nicméně žádnou zvěř nepotkávám. A stopy jen a jen od divočáků. Naštěstí mi náladu pospravilo setkání o hodinu později. To když se mi podařilo u slaniska našoulat mladého srnečka. Tak můžu dnešní ráno brát jako úspěšné v kontextu s předešlými marnými pokusy.



I další den bylo čerstvě posněženo, ovšem žádný úspěch to nepřineslo.



Ve čtvrtek je stále zimní atmosféra, odpoledne se odhodlávám k šoulačce, konečně taky nacházím muflony a to díky bečení mámy a mláděte, ovšem zvěř je tak mistrně ukryta v mlazince, že nemám šanci. Mladý beran už o mě ví, odběhne za buk a odtud mě kontroluje. Pak sykne a zvěř prchá dolů bučinou. Ani nevím, kolik jich bylo, viděl jsem jen toho berana, jednu muflonku a muflonče. Škoda..



No a zima vládla i páteční ráno, i když už jen se sněhovým popraškem a místy zbytky sněhu co se ve stinných místech držel z minulých dní. Přibližování za samotným divočákem na druhém konci rozlehlé paseky moc úspěchu nepřineslo. Navíc mě to stálo další stovky metrů následně, když jsem byl nucen hledat odpadlou sluneční clonu z objektivu. Toho jsem si všiml až po drahné chvíli a horkotěžko jsem hledal trasu, kterou jsem před půlhodinou absolvoval. Ještěže bylo trochu toho sněhu a já clonu nakonec našel;o) Náhodné rychlé setkání se srnečkem již proběhlo na bezsněhové pasece a docela mě potěšilo. Tož takový týden jsem ve zkratce měl...