TAK NEJPRVE TY NESNÁZE...

Tak se tak toulám různými místy v revíru i mimo něj, a sakryš, nějak se nedaří. Těšil jsem se, že si užiju s muflony, kteří pravidelně v březnu vytahují na horní louky. Minule se trochu zadařilo ale nic extra. Další pokus byl ale ještě zoufalejší. Vše se dařilo, z dálky jsem obeznal tlupu na zadních dílech, odhadl kam půjdou a kde asi zatáhnou, přemístil se lesem a už stačilo jen počkat. A opravdu se tlupa stočila k mlazině, jenže...ano, zase nějaké jenže. Najednou se šlo nějak moc rychle a já nestíhal. Najednou byla tlupa se Šaškem i Králem v houštině. Takže mám jen pár dokumentů, což mě až tak nemrzelo, protože třeba po víkendu to zkusím znova...



Jenže o víkendu se na loukách lovilo, padl jeden z beranů a tím pádem se mufloni z luk vytratili. A co navíc, lov, který je od letoška povolen i v březnu, mi znemožnil další snahy. Byl jsem upozorněn, abych se místům s možným výskytem muflonů vyhýbal. Respektuji to a tak jsem se začal poohlížet po jiných modelech. Jenže to nějak nejde. Po ránu je vždy zmrzlo, linky křupou, není možná tichá šoulačka. A tak jsem vzal za vděk srnčím u hromady řepy na volárenských loukách, ale prostředí není nic moc.





..A NĚJAKÁ TA RADŮSTKA

Na louky nemůžu, do "rezervace" jak říkám úseku rozlehlých mlazin taky ne, tak jdu dolů makadamkou takhle po ránu zkontrolovat, zda se neválí někde popadané buky a nesu sebou fotopast, kterou chci umístit na jeden ochoz. Jsem kousek od místa, kde se mi předloni povedlo najít kulíška. Minulý týden jsem ho tady pokoušel nalákat na nahrávku, ale asi tu už není, ani vloni jsem ho tady neviděl. Vyberu stromek a jen tak ze zvyku, než na něj umístím fotopast, pouštím hlas kulíška v telefonu a pokládám ho vedle na zem. Vnímám, že sekvence skončila. Nehodlám ji opakovat, asi je to zbytečné. Ale ona se pustila znova? Vždyť to nemám ve smyčce. A zní to jaksi slaběji. Kouknu na displej, záznam se nepřehrává. Jasně! Slyším živého kulicha! No a pak už to šlo ráz na ráz. Skvělý zážitek, podívaná. Sovička přelétávala na olšinky, koukala po okolí a zpívala. Paráda! Bohužel všechna místa, kam sedala byla proti plechové obloze. Ještě předloni by byly v pozadí tmavé vzrostlé smrky. Nakonec se mi povedlo ji dostat do zbytku smrkové tyčkoviny ale i tak to nebylo ono. Ale radost jsem tedy měl!



Další ráno vstávám dřív a jdu cíleně do "Kulíškova". Foťák vytáhnu až na místě, co bych potkal na totálně zamrzlém blátě lesní cesty. Praská to jak bublinková fólie. Cosi se přede mnou mihne v kraji cesty a na lince stojí liška. Krásná huňatá světlá. A kouká. V duchu počítám. Vydržela do 11. To bych možná stihl i dvě série fotek kdybych měl foťák v ruce. Jdu tedy dál, a nedbaje předešlého varování, foťák je stále na zádech. No dobře mi tak, než ho totiž vytáhnu, už mě divočák v pasece vidí. Ale stihnu dva cvaky než se celá šestice vyvalí přes cestu sprintem. Kouknu na displej..a ouha. Další nešvar - po včerejším focení sovičky zůstaly hodnoty nastavené na focení proti obloze, čili korekce +1, clona 8. Blbec!



Ale dost pláče, už jsem v Kulíškově. Stoupám k včerejší tyčkovině a pouštím nahrávku, foťák UŽ mám v ruce připraven. Netrvá to ani minutu, v okolí se rozkřičí ptáci, záhy se objeví malé hejnko všemožných druhů v čele se dvěma strakapoudy mezi korunami olší. Jedním z hejnka je i kulíšek. A tak začíná pověstný ale radostný boj o fotku (jak říká Venca). Nejprve prcek sedá na olšinky, na buky ale časem se dostává do smrkové tyčkoviny. Zkouším ho vytáhnout do paseky, kde bych si představoval, že by zapózoval na kořeni po vývratu. Ale na volnou plochu ho nedostanu. Vidím, že zalétá přes cestu do mlazinky a sedá na malé bříze. Jdu za ním, obcházím ho, hledám nejlepší možný úhel. Absolutně mě ignoruje, můžu udělat parakotoul dva metry před ním a nevadí mu to. Fotím portrét a pak mě napadne vyfotit ho mobilem. Jakmile k němu ale zvednu ruce, odlétá. Nevadí, nechám ho, už mi udělal radosti dost. A třeba zase za pár dní udělá...



Mám opravdu radost, že se kulíšek po dvou letech na lokalitu, která je bohužel již změněna k nepoznání, vrátil.