Po dutině datlí a kuní, taky dá se říci jezevčí, u které jsme s Vencou jeden večer marně čekali ( jasně, u nory, ale to je taky v podstatě dutina;o), taky ledňáččí, přišla na řadu ta strakapoudí.Během týdne jsem v revíru objevil 5 obsazených štěbetavých otvorů. Ale až ten poslední mě přinutil postavit kryt a zkusit štěstí. Dutina je totiž ve smrku ve výšce mých očí. Při jejím objevení vyrostl kryt z maskovačky aby si strakoši zvykli a druhý den v pozdním ránu byl čas zkusit štěstí. Záhy jsem zjistil, že krmit zalétá jen samec. Není to poprvé co jsem […]

V nedávné době jsem měl možnost poznat, že dutiny v přírodě mají své nezastupitelné místo v životě lesních tvorů. U datlů je to jasné. Za těmi svými ve starém lese nad Morávkou jsem zajel i o víkendu. U mladých se vystřídal jak tatík tak i mamka. Ta donesla opravdu tučná sousta! Trochu netradiční dutinu objevil můj jezevčík v jedné pasece. Vytrvalé obíhání psíka okolo ztrouchnvělého pařezu mě přimělo k podrobnějšímu zkoumání.Po odlomení kousku trochnivělého dřeva se v díře pod pařezem objevila hlava kuny! Byl jsem zvědav, jak můj trpasličí jezevčík, typický gaučák z paneláku, bude dál postupovat.A Ketyna, která má […]

Už týden mě kamarád Václav nabádá, abych zašel na řeku, mrknout na jeho milované modré klenoty. No jo, zase je tam letos má, kousek od chalupy. A tak mi to teda nedalo, a odpoledne, když Vašek odpočíval před noční šichtou, tajně jsem se mu vkradl do bunkru. Ještě teď to ani neví, no teď už asi jo, když to čte;o) A bylo nač se dívat. Během chvilky po ostrém hvizdu na odsedací větvičku sedl pantáta. Buď už nakrmil mladé, nebo přiletěl jen tak, ale podívaná to byla. Do vody, koupel, na větev, do vody, zpátky. Otřepávání, čištění, pedikůra…paráda. Předváděl se […]

Lesní cesta. To je pro mě určitě nejkouzelnější z komunikací, pokud jí tak lze nazvat. A proč ne, byla vytvořena za účelem dostupnosti lesa, pro těžbu, odvoz dříví či pro průjezd hasičů při lesním požáru. V posledním kůrovcovovém období se naprostá většina kdysi krásných rovných, mnohdy travnatých svážnic změnila v hliněná koryta, po nichž je příjemná chůze utopií. Mohou za to harvestory a vyvažečky řádící po lese od podzimu do jara snad 7 dní v týdnu. Naštěstí se najde ještě pár nedotčených, zelených travou a mechy. Tyhle cesty nevedou vzrostlým lesem ale rozdělují houštiny a mlaziny. A tyhle mám nejraději. […]

Bylo třeba změnit žánr, tedy modely. Mufloni mě provázeli snad denně po dobu 2 týdnů a mě se zastesklo po srnčí zvěři. Po páteční večerní průzkumné procházce se psem na pastvinách u Černého lesa bylo rozhodnuto – musím sem zajít na čekanou, 8 kusů srnčí zvěře je dobrou motivací. Udělal jsem tak dnes večer. A světe div se, vyšlo to! Kolem půl 7 vyšla z lesa čtveřice, srna, srna, srnče a s nim srnec. A docela slušný. Teď šlo jen o to, zda jsem zvolil správné místo k čekání. Z několika možností u strouhy jsem vybral první vrbu, pod ní […]

Každé ráno tento týden škrábu zamrzlá okna na autě, nejinak tomu bylo i nyní. Ovšem vrstva ledu byla o poznání silnější, dokonce zpestřená malůvkami mrazíka. A v lese? No tam bylo nádherně! A další nádhera- mufloni na jinovatkou postříbřené louce. Zprvu ve stínu, později se ukázali i na sluníčku. Dva týdny jsem trávil ve společnosti muflonek a muflončat, berani sice byli v tlupě také, ale ryze chlapskou partu jsem už dlouho nepotkal. No , i když, trochu to kazila jedna holka :o) Ale pokoukáníčko to bylo skvělé, v pěkné atmosféře, různých světelných niancích. A jako bonus, zjištění, že mám před […]

„Myslíš že se ukážou?“ zní dotaz od kolegy a kamaráda Vaška. „Snad jo, včera v tuhle dobu tady byli“. Sedíme na mininpařízcích v kraji promáčeného březového hájku a doufáme. Tohle provozjueme dobrých 15 minut…. „A hele, už jdou!“ Ze stěny lesa vzdáleného přes louky snad 400-500 m vyšla muflonka. Za ní další, pak 3 muflončata a 2 další maminy. A to je vše? Na obvyklých 30 kusů to tedy není moc. Navíc se zvěř otáčí a zatahuje zhruba odkud přišla. Z pohotovostní polohy se vracíme zpět na pařízky a mudrujeme co by kdyby…“ Ty vole, oni jsou támhle“, ukazuji Vencovi […]

..aneb setkání s muflony, kamarádem a srncem….. Téměř denně jsou nyní vidět muflonky s mladýma na loukách pod lesem. Dopoledne i odpoledne. Radost pohledět. Ovšem dostat se nějak na dostřel fotoaparátu není nijak snadné. Točívý vítr a hlavně naprostá nevyzpytatelnost tlupy – odkud vyjde, kudy se pohne, to se prostě nedá předem odhadnout. A tak často pozoruji z jednoho kraje tlupu popásající se 500 m daleko. To odpoledne jsme ve Vaškově chalupě u kafe vymýšleli co a jak, ovšem oběma bylo jasno, že celá záležitost s muflony bude dílem náhody. A jak to bývá, když se těšíte a moc chcete […]

Ranní mlha cestou řídla, za lomem už byla tak průhledná, že se nedalo přehlédnout stádečko muflonů na loukách kousek nad silnicí. Doufal jsem, že když se zvěř po asi 10 dnech vrátila k lomu, může být i na horních loukách. Krátká oklika lesem se vyplatila. Z mokré lesní cesty počítám v podkově louky 6 beranů. Sedám do kraje cesty, do vodou nasáklé trávy a mechu, což během chvilky pociťuji na spoďárech. Ale co nadělám, blíž nemůžu a lehnout si by znamenalo nemít výhled přes podrost. Mufloni se paství ale ne dlouho, za pár chvil se pohnou více do louky, postávají, […]

V úvodu jsem z kraje lesa pozoroval skupinku asi 9 kusů. Jak se ukázalo, nebylo to zdaleka vše. Při pokusu o obejití louky se náhle další skupinka už přede mnou dekovala na ústup v místech, kde slunce ještě neozářilo plochy. Při pozvolném odkrývání prostoru a přejití několika terénních vln se objevila další partička dole v údolíčku. Z místa s dobrým výhledem jsem pozoroval, jak se první skupinka přidala k té v dolíku a bylo mi jasné, že nemám šanci se dostat blíž. Leda bych použil své oblíbené plazení, což vzhledem k pochroumanému koleni jsem zamítl.Nezbylo než čekat. A kupodivu si […]