Zasněžený les. Skoro již nevíme, jak je v něm nádherně. Bílé peřiny krášlí špice i spodní větve smrků, drží se i na silných bukových větvích. Tu a tam z některé z nich spadne k zemi, jednou se cestou rozpráší na jemný prach, který zastudí při dobré trefě za krkem, jindy lehce žuchne. To jsou ale jediné zvuky, které ruší ticho bílého chrámu….. Studený pokryv výborně tlumí i mé kroky na lesní cestě. Tamhle se pohnula spodní větev mladého smrku, tam , v kraji mlaziny. Asi do ní uhodila padající čepice sněhu . Přesto pro jistotu poklekám a nespouštím místo z […]
Read the full post