Přiznám se, že titulek je lehce zavádějící. Tedy primárně opravdu jde o srnčí zvěř v říji, ovšem tento druhý časový úsek už se srnci příliš nehemží. Ale rozhodně byl zajímavý.

RÁNO V ÚZEMÍ VAŠKOVA ŠESTERÁKA

Vždy minimálně 1x týdně mě práce zavede do lokality, kam , když má čas, chodí lovit kamarád Vašek. V týdnu jsem viděl jeho parádní fotky srnce z Lomnické špice. A tak když nastal ten den, kdy mám co dělat v těchto končinách, přivstal jsem si. S dobrým větrem jsem došel podél lesa k železnému sloupu v louce a už sleduji mezi balíky srnce známého z Vencových fotek. Byl se srnou. Dvojice se motala mezi balíky na place ale v místech, kde pozadí tvořila jen a jen čistá obloha. Nevadí, je čas, myslím si, oni se pohnou někam před les.



Jenže najednou oba srnčí kusy jistí kamsi dolů k Lágrům a hned jako když do nich střelí, mizí v lese. Co to? Koukám tím směrem, kam jistili. Nic nevidím. Až po pár minutách se zpoza horizontu vynoří kloubouk a pak i červeně ranním slunkem nasvícený obličej. Aha. Kulovnice v ruce, trojnožka pod paží.



Myslivec pomali šoulá nahoru, o mně neví. Mezitím se z luk od leva blíží další srnec. Vidím co má na hlavě a srnec v tuto chvíli může být rád, že ho nevidí lovec. Jistě by neváhal...



Naštěstí srneček mění směr a jde prohnat špičáčka, který se vyloupl daleko v louce, oba mizí v lese. To už pozoroji ve společnosti myslivce, který došel mezitím ke mně. Nechám lovce čekat u balíku a odcházím zpět projít jednu louku a pak k autu. Tento lov se tedy nezdařil.



DEN V SRNČÍ ŘÍJI BEZ SRNČÍ ZVĚŘE

Ano. I tato situace se mi stala. Ačkoliv se datoval 11.srpen, tedy obvyklý čas vrcholu říje, ani ráno, ani večer v jiné lokalitě jsem neviděl srnčí kus. Ráno u Lomů přeběhli dva mladí jeleni, což mi zpestřilo potulky, ovšem ne archiv a večer místo srnčího nad rybníkem mi zapózoval zajíc. Tedy dva, ale nafotit je spolu se mi moc nepodařilo.



Obešel jsem svou oblíbenou paseku z červnových lovů, žádný srnec ani srna se neukázali. Při výstupu z linky v pasece na přilehlou louku se cosi rezavého mihlo v trávě pode mnou. Koukám, ona tam sedí liška. Daleko a utopená v travním porostu. Co dělat?. No nic! Sedám na zadek a čekám. A světe div se, zrzka jde ke mně! Lehám, zkouším ji najít v hledáčku. Ne, tohle nejde. Musím sednout. I tak těžko ostřím lišku v protipohybu, i když pomalém. Musí zastavit, jinak to nepůjde. Zastavuje až v momentě, kdy se vynoří v řidší trávě. Jo, tak takhle by to šlo;o)



NETRADIČNÍ LOUČENÍ S ÚZEMÍM OSMERÁKA

Toto ráno jsem se rozhodl naposled navštívit Osmerákovo. Nad krajinou vládl opět lehký opar a východ slunka brzdil pás oblačnosti. Jako obvykle jsem si nechal vybalení foťáku až na okamžik, kdy vyjdu z temné aleje na polňačku. No jasně. Z deseti kroků hledím na lišku. Jde po cestě ode mne dolů, zastavuje se, posedává, paráda. O mně nemá tušení. Než se odvážím sundat batoh ze zad a vysvobodit foťák, je za zatáčkou. Zkouším ji dojít v zádech ale ona uhýbá do louky a ztrácí se v trávě. No nic, dobře mi tak. V tuto chvíli netuším, že není čeho litovat...
Rozhlížím se po loukách, nikde nic, žádný kus zvěře, osmerák už vůbec. Tak jdu dolů polňačkou, třeba u mokřin něco bude. Jak se tak rozhlížím stále okolo, napadá mě, proč by nemohla třeba támhle na balíkách sedět liška. Tak jak jsem viděl třeba na vedlejší louce v červenci hned dvě. A tak podvědomě nějak pečlivěji prozkoumámvám i vzdálené řady balíků. A najednou!!



No tak to mě pos!..trč. Po řadě balíků, co mám nejblíž dovádí dvě mladé lišky. Ale jen chvilku, brzy seskakují do louky. V ní se mi ztrácí. Tak zkusím je našoulat. Snad naivní myšlenka ale co jiného dělat. A najednou jednu vidím, jak vyskakuje na balík v další řadě. A druhá se nenechá pobízet a za chvilku je tam také. Shrben dospěchám k balíkům, těm, na nichž jsem lišky viděl prve a začínám fotit. je to sice ještě stále daleko ale dá se to. Blíž se nedostanu, musí to stačit. Tmavší zrzka brzy opouští sourozence a ten se přemisťuje na krajní balík, tedy pro mě blíž. Tam sedí a sedí, než ho to přestane bavit a seskočí také do louky. No tak to byl parádní zážitek, podívaná, možná i focení.



Tak už jsem navýsost spokojen, i když už nic nepotkám. Ale ráno je ještě čerstvé, dokonce se sluníčko dostává ze zajetí mraků. Jdu loukou nazdařbůh směrem k mokřině. neleží tam cosi v trávě, No jo, srnčí hlava!



Ihned v hledáčku poznávám šesteráka "z mokřin". Jak poetické, byl letos první a je zároveň i poslední, kterého zde fotím.



Volně odchází srnec do mokřad a já už si nemohu víc přát. Jdu již cíleně nejkratší cestou k autu. Ale zase brzda. Nad mokřinou je liška. Jistě jedna ze dvou hereček z balíkového pódia. Obcházím mokřinu v naději, že zrzečka půjde dolů...Jo, tak tohle zase vyšlo! Je to ona, poznávám ji podle v půlce jakoby prohlé oháňky. Tak teda díky, lištitčky, za parádní ráno!