Cárání za srnci II.

Přiznám se, že titulek je lehce zavádějící. Tedy primárně opravdu jde o srnčí zvěř v říji, ovšem tento druhý časový úsek už se srnci příliš nehemží. Ale rozhodně byl zajímavý.

RÁNO V ÚZEMÍ VAŠKOVA ŠESTERÁKA

Vždy minimálně 1x týdně mě práce zavede do lokality, kam , když má čas, chodí lovit kamarád Vašek. V týdnu jsem viděl jeho parádní fotky srnce z Lomnické špice. A tak když nastal ten den, kdy mám co dělat v těchto končinách, přivstal jsem si. S dobrým větrem jsem došel podél lesa k železnému sloupu v louce a už sleduji mezi balíky srnce známého z Vencových fotek. Byl se srnou. Dvojice se motala mezi balíky na place ale v místech, kde pozadí tvořila jen a jen čistá obloha. Nevadí, je čas, myslím si, oni se pohnou někam před les.



Jenže najednou oba srnčí kusy jistí kamsi dolů k Lágrům a hned jako když do nich střelí, mizí v lese. Co to? Koukám tím směrem, kam jistili. Nic nevidím. Až po pár minutách se zpoza horizontu vynoří kloubouk a pak i červeně ranním slunkem nasvícený obličej. Aha. Kulovnice v ruce, trojnožka pod paží.



Myslivec pomali šoulá nahoru, o mně neví. Mezitím se z luk od leva blíží další srnec. Vidím co má na hlavě a srnec v tuto chvíli může být rád, že ho nevidí lovec. Jistě by neváhal...



Naštěstí srneček mění směr a jde prohnat špičáčka, který se vyloupl daleko v louce, oba mizí v lese. To už pozoroji ve společnosti myslivce, který došel mezitím ke mně. Nechám lovce čekat u balíku a odcházím zpět projít jednu louku a pak k autu. Tento lov se tedy nezdařil.



DEN V SRNČÍ ŘÍJI BEZ SRNČÍ ZVĚŘE

Ano. I tato situace se mi stala. Ačkoliv se datoval 11.srpen, tedy obvyklý čas vrcholu říje, ani ráno, ani večer v jiné lokalitě jsem neviděl srnčí kus. Ráno u Lomů přeběhli dva mladí jeleni, což mi zpestřilo potulky, ovšem ne archiv a večer místo srnčího nad rybníkem mi zapózoval zajíc. Tedy dva, ale nafotit je spolu se mi moc nepodařilo.



Obešel jsem svou oblíbenou paseku z červnových lovů, žádný srnec ani srna se neukázali. Při výstupu z linky v pasece na přilehlou louku se cosi rezavého mihlo v trávě pode mnou. Koukám, ona tam sedí liška. Daleko a utopená v travním porostu. Co dělat?. No nic! Sedám na zadek a čekám. A světe div se, zrzka jde ke mně! Lehám, zkouším ji najít v hledáčku. Ne, tohle nejde. Musím sednout. I tak těžko ostřím lišku v protipohybu, i když pomalém. Musí zastavit, jinak to nepůjde. Zastavuje až v momentě, kdy se vynoří v řidší trávě. Jo, tak takhle by to šlo;o)



NETRADIČNÍ LOUČENÍ S ÚZEMÍM OSMERÁKA

Toto ráno jsem se rozhodl naposled navštívit Osmerákovo. Nad krajinou vládl opět lehký opar a východ slunka brzdil pás oblačnosti. Jako obvykle jsem si nechal vybalení foťáku až na okamžik, kdy vyjdu z temné aleje na polňačku. No jasně. Z deseti kroků hledím na lišku. Jde po cestě ode mne dolů, zastavuje se, posedává, paráda. O mně nemá tušení. Než se odvážím sundat batoh ze zad a vysvobodit foťák, je za zatáčkou. Zkouším ji dojít v zádech ale ona uhýbá do louky a ztrácí se v trávě. No nic, dobře mi tak. V tuto chvíli netuším, že není čeho litovat...
Rozhlížím se po loukách, nikde nic, žádný kus zvěře, osmerák už vůbec. Tak jdu dolů polňačkou, třeba u mokřin něco bude. Jak se tak rozhlížím stále okolo, napadá mě, proč by nemohla třeba támhle na balíkách sedět liška. Tak jak jsem viděl třeba na vedlejší louce v červenci hned dvě. A tak podvědomě nějak pečlivěji prozkoumámvám i vzdálené řady balíků. A najednou!!



No tak to mě pos!..trč. Po řadě balíků, co mám nejblíž dovádí dvě mladé lišky. Ale jen chvilku, brzy seskakují do louky. V ní se mi ztrácí. Tak zkusím je našoulat. Snad naivní myšlenka ale co jiného dělat. A najednou jednu vidím, jak vyskakuje na balík v další řadě. A druhá se nenechá pobízet a za chvilku je tam také. Shrben dospěchám k balíkům, těm, na nichž jsem lišky viděl prve a začínám fotit. je to sice ještě stále daleko ale dá se to. Blíž se nedostanu, musí to stačit. Tmavší zrzka brzy opouští sourozence a ten se přemisťuje na krajní balík, tedy pro mě blíž. Tam sedí a sedí, než ho to přestane bavit a seskočí také do louky. No tak to byl parádní zážitek, podívaná, možná i focení.



Tak už jsem navýsost spokojen, i když už nic nepotkám. Ale ráno je ještě čerstvé, dokonce se sluníčko dostává ze zajetí mraků. Jdu loukou nazdařbůh směrem k mokřině. neleží tam cosi v trávě, No jo, srnčí hlava!



Ihned v hledáčku poznávám šesteráka "z mokřin". Jak poetické, byl letos první a je zároveň i poslední, kterého zde fotím.



Volně odchází srnec do mokřad a já už si nemohu víc přát. Jdu již cíleně nejkratší cestou k autu. Ale zase brzda. Nad mokřinou je liška. Jistě jedna ze dvou hereček z balíkového pódia. Obcházím mokřinu v naději, že zrzečka půjde dolů...Jo, tak tohle zase vyšlo! Je to ona, poznávám ji podle v půlce jakoby prohlé oháňky. Tak teda díky, lištitčky, za parádní ráno!

  1. Ahoj Martine,krásný fotky. Ty lišky jsou parádní.

    Kohout J.
    Září 14, 2020
  2. Martine, máš super fotky, jak srnce, lišky a i ten zajda je parádní , prostě fakt nádhera :-)) takže, cárání II parádní

    Václav
    Srpen 21, 2020
  3. Dobrý den Martine, je vidět, že se urodilo mnoho zážitků, které jsi opět krásně popsal. Fotky to je jedna báseň. Ty liščí … nemám slov a srnci jsou také nádherní. Ale pěkný je i myslivec, vypadá tak trochu jako honák krav. U nás vypadají jako myslivci. :o) Hezký den, dobré světlo a další úžasné fotografie.

    Květa
    Srpen 18, 2020

Napište komentář