Po hodech bývá hnačka…

...aneb letošní jelení říje stojí za starou bačkoru. Po loňských jeleních "žních" v mém nízkojesenickém revíru jsem byl natěšen i na tu letošní. Ale už od léta jsem tušil, že je něco špatně. Zvěř nebyla k zastižení, ani ráno ani k večeru. Přitom stopami od vysoké byl protkán celý revír. Tak jak jsem v loni potkával jelení i černou již v červenci a srpnu, letos fakt nic, nic, nic! A tak přišly na řadu ranní šoulačky po vloni veleúspěšné Jelení cestě. Nic. Přidaly se i večerní čekané u cesty. Marné. Po mnoha neúspěších jsem se rozhodl přesunout své působiště o kousek vpravo, do rozlehlých pasek. Již cestou mokrými linkami v zarostlých pasekách se mi podařilo zvednout jelena. Ovšem jen jsem mohl se slzou v oku sledovat, jak se korunové paroží nese nad vysokými travami v pasece. Nic se nedalo dělat. Zasedl jsme tedy na předem vytipované místo a doufal. Bylo ticho, šeřilo se. Nikde se nic nehnulo celou hodinu a půl. Až s přibývajícím šerem jsem zaslechl jasný zvuk táhnoucí zvěře v travinami zarostlé pasece vpravo. Mezi oplocenkami šel mladý dvouletý osmerák.



Jelínek došel k zadní oplocence, ta mu zabránila pokračovat tak podél pletiva stoupal ode mne pryč. Zastavil v ostrůvku smrčků, tam se popral s větví a otočil se zpět. No a tak mi za pár minut přišel na pár kroků...



Jelínek odskočil a tiše vklouzl do blízké houštiny. Doufal jsem v další dobrodružství ale to se již nekonalo. Ani to troubení se po setmění neozvalo. Vlastně dodnes jsem slyšel pouze jedno vzdálené zatroubení :o(

Počasí se stále neměnilo, bylo hodně teplo a to i večer a ráno, pro říji fakt nic extra. Ale já stále zkoušel. Vrátil jsem svou pozornost na Jelení cestu, kde přibylo mnoho dalších stop. Rána opět naprosto marná, věřil jsem víc večerům. I vloni byla úspěšnost večerních akcí výrazně vyšší.

...sedím na hroudě v kraji cesty s výhledem 200 m před sebe a hodlám zde vydržet třičtvrtě hodiny. Potom mám v plánu přesun o kousek zpět a obloukem do zbytku mýťáku s výhledem na rozlehlou mlazinu. Jak tak sedím , zdá se mi, že slyším tichý šustot v kraji houští za cestou. A blíží se. A rovnou a přímo ke mně! To je blbě sakryš! A už vidím slechy vysoké v trávě. Laň. To mi nemůže projít, je snad 8 metrů ode mne. Jak říká Mouka, laně mají pět šestých smyslů. Aniž by se na mě podívala, otáčí se krasavice a zatahuje zpět. Potichu jen s dvojitým zabákáním. Tak to jsme zbabral, tohle místo nebyl dobrý výběr. Je čas přesunout se do mýťáku. Tam sedím do šera a marně. Opouštím místo a ještě zajdu do přilehlé paseky, jen tak mrknout. Ani tam nic nevidím. Ale po chvilce cosi slyším. Kroky zvěře, šustící ve vysoké trávě. Je už fakt hodně šero, když ve žlutém moři trav rozeznávám jelní paroží! To sakra nemohlo být o půlhodinu dřív? nastavuji brutální ISO a zkouším ostřit jelena táhnoucího pasekou. AF se ani nepohne! Do pr..! Zkusím to na žlutou trávu, tam se líně AF pouští. Ale zpět na tmavé tělo osmeráka ne a ne. A jelen jde přímo ke mně! Stahuji ohnisko a konečně si AF dává říct. Jelen je tak blízko, že musím stáhnout objektiv na spodní minimum. Časy i přes to šílené ISO vychází dlouhé jak týden před výplatou. Přesto to zkouším, třeba se něco chytně. Jelen si mě prohlíží a po chvilce odskočí. Udělá pár rychlých kroků a opět stojí a pozoruje mě. ještě zvyšuji citlivost, moc se mi teď obraz v hledáčku líbí, tak ať něco vyjde. Jelen vydrží asi 10 cvaknutí závěrky a pak už se za ním zavře mlazina, ze které před chvíli vytáhl. Tak zážitek dobrý, fotky jako dokument, no co už.



Než přišla v pátek změna počasí, byl jsem ještě párkrát zkusit štěstí, ráno vždy a občas i večer. Jedno ráno jsem potkal berana, který se popásal kolem cesty, společnost mu dělala srna se srnčetem. Ovšem bylo to skoro za tmy. Na dalším konci cesty sbíraly muflonky bukvice. Sice už bylo docela světlo ale zas jsem neměl šanci se k nim dostat blíž.



Divočáci přesazující makadamku taky unikly bez podobenky a tak posledním zatím foceným objektem je mladý jelínek, který večer vyskočil na cestu ale dlouho se nezdržel.



No a od pátku do dnes lije a chčije a je hnusně, takže prodloužený víkend byl jen k zlosti ( pro někoho, kdybych nebyl líný a v neděli, když zrovna chvíli nepršelo, šel do hor s Moukou, mohl jsem být spokojen jako on;o)

  1. Díky za komentáře a podporu, dámo a pánové, nicméně to letos fakt stálo za H…;o)

    Martin
    Říjen 6, 2020
  2. Krásný den Martine,
    vše už bylo napsáno pány, kteří byli rychlejší. Fotky krásné a povídání také. Letos si hodně fotografů stěžuje, že to nějak nebylo ono. Ale i přes to vkládají super fotky, tak jako ty. !!! Krásně se fotila říje asi v Dánsku, ale to není pro nás co fotíme za humny. :o) Hezké dny a spoustu krásných zážitků a fotek z nich.

    Květa
    Říjen 5, 2020
  3. Martine ahoj.
    Moc dobře vím, že nejsi spokojen, ale já bych byl až na výsost 🙂 🙂 Líbí se mi nejen povídání, ale i fotografie.
    S kamarádským pozdravem Václav 🙂

    Václav
    Říjen 3, 2020
  4. No nazdar.
    🙂 jak píše Jirka, máš plno fotek a dobrých!
    Já vím, není mezi nimi ta pravá, ale třeba se ještě zadaří. A za chvíli už budeš nahánět další „říjence“.

    Mouka
    Září 30, 2020
  5. Ahoj. Na tu nezdařbu jak popisuješ to je fajn pokoukání aj počtení. Však ty to ještě doženeš.

    Měj se.

    Jirka
    Září 29, 2020

Napište komentář