Ale než se vrátím na jelení cestu, ještě odskočím na louku. Tam jsem tedy nelovil ani nepamatuju a ani jsem to v úmyslu neměl. Jenže jak tak jedu po silnici, vidím pod lesem na velké luční enklávě lišku. Je v užším cípu louky, poblíž cesty. Nedá mi to, a i když již několik marných podobných pokusů mám za sebou, zkouším to. Parkuji v kraji lesa a kryt krajními starými buky se opatrně kradu těsně nad hranou louky. Ale liška se pohybuje stále daleko od lesa, dokonce mění směr a za stáleho lovení myší odchází pryč ode mne. Chci to vzdát, ale z ničeho nic se objevuje asi 60m pode mnou další liška. Ta už trochu spolupracovala. I když zdaleka ne jak bych si přál...



No a teď už k mé oblíbené cestě jeleními stávaništi.

Jdu, koukám, na cestu odněkud z paseky vykluše liška. Ale jde pryč ode mne, nahoru cestou. Ale naráz se zarazí a něco pozoruje. I já vidím v dálce v dolíku nějaký pohyb.Liška se otáčí zpět, po pár krocích opět jistí a nadobro odskakuje z cesty.



Teď je čas zjistit, co to tam v tom dolíku je. Jasně, divočáci. Opatrně šoulám blíž, k dvojici prasat to mám dobrých 150 m. Ale najednou se na cestu zprava, z malé houštinky, vyloupne další divočák! Nestíhám hned, trvá mi chvilku než se vzpamatuji. Udělám dva rychlé záběry, divočák volně přechází kamenitou cestu, noří se do husté vysoké vegetce paseky. A už jde další a ještě jeden. Tak co? Půjde ještě nějaký? Nic. A tak pozoruji čuníky v pasece na snad 20 kroků, ale vidím jen hřbety a taky slyším klidné pomlaskávání. No a jak to bývá, ve chvíli nepozornosti přechází cestu další, tentokrát kňourek. Stihnu jen tělo bez hlavy, ta už je vnořena do vysoké trávy...



Opouštím čtveřici, která pomalu míří do mokré olšiny a pokračuji v obchůzce. A hned vidím pohyb v pasece těsně vedle cesty. No jo, to jsou dva opozdilci, ti, co jsem sledoval spolu s liškou v dolíku. Těžko se fotí v protipohybu a navíc v zabordelené pasece.

Lončáci poklusem míří také do olšiny a já jdu ještě nějakých stopadesát metrů dál, abych se podíval do mokré paseky, zda tam nebude nějaká vysoká. Nic nevidím, je klid. Sundávám kuklu, rozepínám bundu a již neomaleně se dívám okolo. Dám v klidu cigárko a půjdu zpět, třeba něco ještě potkám cestou k autu. Zdá se mi to nebo se něco pohnulo tam u mlaziny ve skupince starých smrků a vývratů? Až pohled přes hledáček mi odhalil, že mě sleduje jelen! Do pr...!Já se na to vys..kašlu. Jelen stojí jako socha, je daleko, přesto se pokouším o dokument. Má divné paroží.Až na displeji se mi podaří rozluštit jaké. Jelen se pohne, kluše k mlazině, tam ještě zastaví, pak znovu do pohybu, ale nijak zbrkle, zrazeně. Až teď jsme si všiml, že nahání laň.Ta ho odvedla bezpečně do houští. O ní jsem do poslední chvíle nevěděl, ona o mě asi jo. Tak zase mi jelení cesta ukázala dalšího jelena, tento zajímavý nerovný dvanácterák s raritním parožím byl už sedmý;o)