Málem zapomenuté výročí

Tak nějak mi došlo, ani nevím proč a jak, že letos v únoru tomu bylo 10 let, co jsem poslechl vývoj a vyměnil kinofilm za digitál. Tak možná by se slušelo napsat pár vět k tomuto zásadnímu kroku.
Do začátku roku 2008 jsem během své éry vystřídal několik kinofilmových přístrojů a jeden foťák i na velký formát. Začalo to kompakty, víceméně dětskými, jako Smena apod. První zrcadlovkou byl Zenit E ( dones mám v paměti uloženu vůni jeho koženého pouzdra ), následovaly další modely sovětského Zenita včetně oblíbené fotopušky. Pak přišly na řadu Prakticy typu B, Pentagon Six a jako poslední kinofilmovou zrcadlovkou byla Minolta 505. Tu jsem nehodlal opouštět ani v době, kdy už téměř všichni známí fotili na digizrcadlovky. Jako obvykle a ve všem, byl jsem zase jeden z posledních. Pro informaci uvedu, že to bylo zhruba v době, kdy např.Canon měl na trhu 40D u profi a 400D u amatérských přístrojů.

Proč a jak přišla změna nakonec i u mě?
Jednoznačně k tomu, že jsem se konečně dokopal ke koupi DSLR dopomohl můj švagr, manžel mé sestry, Boďa. Přijeli tenkrát z Prahy na svátky do Bruntálu. A jak jsme si tak povídali co v lese a Bohouš zjistil, že chodím na čekané k újedi a krmítku, nabídl mi k zapůjčení svého Canona 400D se Sigmou 70-300. Nepohrdl jsem a 1.ledna 2008 tak poprvé vyrazil na lov s digitálem. A byl jsem poplapen do té digisítě hned během pár okamžiků. Na pařez přistál strakapoud a tak vznikla má úplně historicky první fotka pořízená jinak, než na celuloid.
Za krátko se ještě ukázala parukářka a já měl za to odpoledne 2 úlovky na kartě.
A co více, hned jsem si úspěch mohl prohlédnout na disleji a večer "vyvolat" v počítači! A zadarmo! Neskutečný pocit. Žádné dny čekání jak to vlastně dopadne, utraceno plno stokorun a výsledek nejistý a jen na fotce 9x13cm. Od té doby už nebylo jiné cesty, než té, že digitál musím koupit. Jelikož jsem do té doby používal Minoltu na níž byl nasazem Tamron 200-400, nebyla jiná varianta, než se poohlédnout právě po této značce, abych nemusel měnit i objektiv. V té době byly na trhu dva modely od značky Minolta, ale ty už byly "za zenitem" a společnost ukončila výrobu fotoaparátů. Své know how Minolta prodala firmě Sony a ta v této době nabízela dva modely. Amatérskou Alfu 100 a profi Alfu 700. Rozdíl mezi nimi byl více než 10 tis.korun a pro mě bylo podstatné mít cokoliv za co nejméně. V únoru tak doputovala domů má první vlastní digizrcadlovka Sony A100. Vlastnil jsem ji asi rok a půl, než mi do ní napršelo a zkolabovala. Vůbec nevím, který snímek byl první z tohoto foťáku, ale jistě jeden ze snímků na lesním krmítku.

SONY DSC

....a také na krmítku domácím

SONY DSC

Mezi první úlovky zvěře byl mladý srnec vytloukávající paroží, bohužel díky neznalosti nastavení fotka nevyšla ideálně.

SONY DSC

To snímek srnce o pár dní později už mě svou kvalitou uspokojil.

SONY DSC

Mezi největší úspěch s tímto plastovým foťákem považuji snímky hrajících si mladých lišek. Kvalita také není kdoví jaká, ovšem zážitek to byl!

SONY DSC

Fotil jsem s touto sestavou i srnčí říji, nejpovedenější byla asi fotka srnce s bodlákem.

SONY DSC

S tímto přístrojem jsem také fotil svého prvního ledňáčka a mám tu scénu pevně ukotvenou v paměti.

SONY DSC

V červnu dalšího roku mi foťák zmokl při čekání u liščí nory a definitivně klekl. Jeho nástupce na sebe nechal čekat až do září a byl jím další model z řady Sony v nejlevnější kategorii, Alfa200. Fotil o něco lépe než jeho předchůdce ale stále patřil do kategorie "žádný zázrak". Vůbec prvním úlovkem s tímto foťákem byla krásná scéna krmení odrůstajících srnčat na strništi.

SONY DSC

Tato Sonka mě provázela téměř na chlup 4 roky, na podzim 2013 ji krátce nahradila stará ale skvělá Alfa700 ( ta, co v r.2008 byla tím profi modelem firmy Sony) no po pár měsících už jsem upgradoval celou sestavu a Sony vyměnil za Canon.
Asi není důležité s jakou technikou se člověk toulá po revírech, podstané jsou zážitky v přírodě. Ale pokud ten konkrétní zážitek je umocněn i pořízením snímku, zhodnocuje se. A pokud má ten snímek i nějakou kvalitu, potěší to. A tak jsem dnes rád, že před 10 lety mi Bohouš vrazil do ruky digizrcadlovku;o)
  1. Tak se trošku stydím. páč tento příspěvek jsem přehlídnul.
    Pěkný vzpomínky a fajn popsaný. Já měl smůlu, že žádnej švagr foťák nepřivezl, ale obrovský štěstí, že jsem našel skvělýho fotografa a sním bezva partu kamarádů, kteří mi díky té malé krabičce pomohli vrátit se do přírody. Díky.

    Jirka
    Duben 7, 2018
  2. Jo jo, pěkné vzpomínání! Já si připomněl téměř všechny ty fotky a hlavně liščí hrátky. To byla pro mne úplně bombovní fotka.

    Mouka
    Březen 27, 2018
  3. Ahoj.
    Je to moc pěkné oživení vzpomínek , zážitky jsou skvělé a doprovázeny hezkými fotografiemi.
    Rád jsem si to přečetl a podíval na doprovodné snímky. 🙂
    S přáním mnoha dalších zážitků a krásných fotek Václav.

    Václav
    Březen 26, 2018

Napište komentář