Léto graduje, teploty lezou tam, kam je většinou nechceme, tedy k magické třicítce. Teplo je i v noci a ráno a to snad vyhovuje jen dotěrnému hmyzu. V lese se stále nic moc neděje, jedno setkání se srncem je vše, ovšem potěšilo, to přiznám.



Když se nedá do lesa luk, beru za vděk potokem a močálem. U ledňáčkú občas posedím, jednou za hodinu se tam ukáže nějaký junior, staré nevídám. Na močále je ale živo. Sedávají tam volavky, po vodě jezdí slípky zelenonohé, možná nějaká potápka vzadu u skály a hlavně množství mladých kačen. I ledňáček sedne občas na suchý vývrat nad vodou.



Jednou jsem navštívil i louky nad přehradou, kam chodívám na srnčí říji. jen tak na kontrolu. Bylo pocečeno, někde čerstvě, někde už zbalíkováno. Viděl jsem dost srnčí zvěře, kromě jednoho srnce ale samé srny. No ale jak si tak uvědomuji, takhle to tam před říjí bývá vždy.



A docela zajímavým překvapením bylo pro mě setkání s vodoušem kropenatým v jedné lesní louži.



No a to je do doby, než jsem se konečně dokopal vyrazit do hor, vše. O tom, jak se mi vedlo v horském terénu až příště, je to delší povídání, jen jedna "ochutnávka";o)