Květen převzal vládu, les se počal zelenat bukovým a březovým listím a i na loukách se objevila sytá travička. A na tu zajdou rády muflonky s mladými. Poprvé jsem se k nim nedostal tak jak bych chtěl, ale stejně nebylo oč stát. Tetelení vzduchu opět bránilo jakémukoliv slušnému snímku. Až za pár dní, kdy se na loukách objevila skupinka šesti kousků se dalo už fotit. Ale ve skupince byly jen muflonky bez mladých. A s nimi dva mladí berani. Navíc mě zase jedna odhalila, naštěstí už bylo dost na kartě.



Ale po focení ještě nebylo. Na louku totiž vyklusala další, početnější banda. Tentokrát už obligátní společnost vodících muflonek spolu se Šaškem. Než se za stálého pastvení ztratila tlupa za horizontem přibylo pár dalších mufloních fotek.



KRÁLÍČKOVÁNÍ

Ale louky jsou jen mým okrajovým zájmem. Stále víc mě to táhne pořídit cosi slušného v lese a pasekách. Jednou, při asi dvoudenním absťáku, kdy se mi nepodařilo v revíru nic cvaknout, vzpoměl jsem si na králíčky. Tak chvilka vábení a jeden je tu. Již nelétají v hejnkách ale samostatně, což je jasné v době rozmnožování. Zkusil jsem na vícero místech v různých částech revíru a všude se nějaký ten "obecňák" dostavil. Je sice velmi těžké zachytit ho v hledáčku a ještě zaostřit a zmáčknout, ale většinou králíček dává možnost dosti pokusů.



No a jak tak doma upravuji fotky, uvědomím si, že tenhle obecný králíček má bráchu, ohniváka. Toho ještě nemám. Pracně sháním nahrávku, daří se. A už to ráno v lese zkouším. Ale jak mylné byly mé představy! Králíček ohnivý je totiž obyvatel korunního patra stromů. A zdaleka není tak hojný jako obecný. A hlavně - zdaleka tak dobře nespolupracuje. Málokdy se přiblíží k hlasu konkurenta tak blízko, aby se dal fotit. Je extrémně rychlý a neposedný, vůbec nemám šanci ho většinou ani najít v hledáčku, natož zaostřit. Je strašně nenápadný, trvá dlouhé minuty než ho lidské oko postřehne ve větvích. A další prekérka - žije v tmavých lokalitách a dostat ho na světlo je asi nemožné a navíc se musí docela hledat lokalita, kde vůbec je. Proto, i přesto, že jsem se mu opravdu věnoval, kloudnou fotku nemám. Když už se mi dostal docela blízko a dolů, můj AF to prostě nestihl.Takže jen pár dokumentů.



PREKÉRNÍ ŠOULAČKA

To ráno jsem měl jasnou představu. Vyrzím o 20 min dříve než včera, abych se zase na dvě laně nemusel dívat jen z auta při parkování a projdu pomalinku linkou mezi pasekami až k asfaltce a za ní budu pokračovat další linkou k náhorní řídké bučině. Činím tak a včerejší vysokou vidím opravdu až v lese. Ovšem jsem dvacet metrů od auta a zvěř na útěku. Pokračuji a cestou nepotkávám nic! Přejdu asfaltku a hned po pár krocích rachot a z mladých břízek vybíhá laň, přesazuje přede mnou linku a je v trapu. Nestíhám nic. Jsem už na bukovém vršku, kde teď pravidelně bývávají muflonky. Nic. Takže zbytečná akce. Odbočuji na makadamku, už se nesnažím být ani nějak extra opatrný ale všímám si pohybu bukové větve asi 100m přede mnou v kraji linky. A přes hledáček objevuji hřbet vysoké. A na chvilku vidím za terénní nerovností i hlavu s pučnicemi. Takže jelínek. To je fajn, ti většinou nebývají tak opatrní. Jenže já musím blíž a jinak, než po kamenité cestě v otevřeném prostoru to nejde. Snažím se tlačit co nejvíc do kraje linky, zpočátku mě kryjí krajní větve ale za chvilku jsem už v přímé linii zvěře. A navíc, ta hlava co mě asi už hezkou dobu čučí není jelínek, ale statná laň. No to mi mohlo dojít, že tam roční jelínek nebude sám. Teď už nemám jinou možnost, než zkusit výdrž laně. Daří se mi foťák zvednout i zaostřit do protisvětla. Co se mi ale nedaří je stisknout spoušť. Co je? Do prčic. Koukám na displej, vše je tam dobře, hodnoty se ukazují. Znova to zkouším a nic, spoušť nejde zmáčknout. Vypínám foťák. Ani to nejde! A už skáče na displej ta kouzelná zkratka "ERR!". A laň s mladým stále stojí a hledí na mě. Musím vytáhnout baterku. Jenže v rukavicích se mi nedaří odcvaknout zámek krytu. Rukavice letí na zem baterka ven a zase zpět, hledáček k oku a konečně slyším závěrku. Jedna sekvence a už toho měla zvěř dost. Tož aspoň něco.



A další prekérka? Cestou zpět vidím mladého muflona jak jde přede mnou po lince k asfaltce. Jistě bude v úzké pasece před cestou. Jdu opatrně jak to jde, nikde nic. Tak že by přešel cestu? Jdu do pasek pod asfaltkou, nikde nic. Jen nechápavě kroutím hlavou, kam mohl zmizet. A po dalších dvoustech metrech rachot v olšině a tři mladíci skáčou přes makadamku. Ach jo.

KOLEM SLANISK A I VŠEMOŽNĚ JINDE

Při častých pochůzkách se dostanu do blízkosti slanisk a tento týden jsem měl docela štěstí, že u nich konečně občas potkám zvěř.



No a pak i občas vznikají různé cvaky při klasických pochůzkách v revírech, je jaro, tak jsem venku ráno i večer.



Taky jsem se pokusil věnovat se lesním kukačkám, které slýchám při každé pochůzce jednou z lokalit. Není to vůbec snadné, na vábení reagují, je to dokonce moc zajímavé pozorování a hlavně poslech, ale sedají po okolí vždy na vysokých stromech. Dostat je dolů není možné, ty parádní fotky kukaček vznikají údajně na loukách, kde si musí sednout tam, kde má možnost a tu jí připraví fotograf. V lese to tak nefunguje. Ale i tak to je fajn zážitek, když tři kukačky lítají kolem svištivým letem, nahání se chechtají se a nadávají.



Cestou na bukový vršek další ráno se mi konečně ukázali divočáci, ale táhli zarostlou pasekou a já neodhadl dobře místo jejich přechodu přes linku do houští.



Ale náladu spravila ona banda muflonek s mladými mezi buky nahoře. Bylo to klidné pozorování, horší focení díky trávě a větvím ale i fajn pocit, že tlupa zatáhla do smrčiny aniž by o mě měla ponětí.



KONTROLNÍ KULÍŠKOVÁNÍ

Musím se zmínit i o mých dvou návštěvách u kulíšků. Doufal jsem, že samička sedí na hnízdě a tak jsem v neděli ráno jel do lesa s tím, že posedím poblíž stromu s hnízdní dutinou a uvidím. Od poslední návštěvy se rozpučily buky, takže výhled k otvoru je ztížený. Asi 20 minut sedím na vývratu a pak mi dochází, že bych tak mohl sedět třeba celé dolopedne. A tak vytahuji mobil a pouštím pár vteřin nahrávku. A jo, z otvoru vykoukne hlavička. Udělám pár fotek a telefon schovávám do kapsy. Špatně se nahoru ostří, navíc už musím hledat ty skulinky v listí.



Na displeji jasně vidím, že samička, která se právě velmi energicky ozývá, má pod pravým světlem velké klíště. Nechci ji dál provokovat, scházím pod rozcestí a stále ji slyším. Asi se dožaduje krmení od samečka. Zkusím znova zavábit a během pár vteřin sedí přede mnou. Dělá důkladnou očistu, protřepávání, drhnutí klovce o větev apod. Vyfotím ji jen párkrát a jen se dívám. Za pár minut startuje a letí přímým směrem k hnízdu. Asi dobře ví, jak dlouho může být mimo a hlídá si to.



O tom, že se jedná opravdu o samičku z dutiny a ne třeba o samečka, mě přesvědčilo právě to klíště. Druhý den večer jsem tenhle pokus zopakoval, tentokrát vydržela venku o pár minut déle. A klíštěte se už zbavila.Tak uvidíme, jak se to vyvine s kulíšky dál, nebudu je teď prudit.



No a na závěr ještě dnešní úlovky z revíru. A taky video kulíškovic.