No jo, je to tak. Letos duben opravdu předvádí aprílové šprýmy s počasím. Střídání jasných teplých dní, deště, sněžení i ranní mrazíky. Ale to je přece "normální". V tuto dobu už většinou mívám nějaké fotky mufloní bandy z našeho revíru, letos mám zpoždění. Ale jedno ráno se konečně ukázalo stádečko na loukách, ovšem pro mě daleko. Jen malou samostatnou skupinku pěti kusů se mi povedlo jakžtakž došoulat, ale než jsem stihl víc záběrů, odběhla partička za dalšími muflony, kteří se poklusem vraceli z luk do lesa o hodný kus dál.



Pro mě to byl ale signál, že příští ráno musím být tam, kde mám být, tedy v místech, kam tlupa zatahovala. A taky jsem tam byl. Ale nebyli tam mufloni. Čekat, zda se časem zpoza horizontu objeví, na to nebyl čas. Tak jsem šel louky prozkoumat. Až hodně dole byla tlupa osmi kusů, muflonky a tři mladí berani. Krkolomě a s námahou se mi podařilo dostat se blíž. Ale zvěř sestupovala stále dolů, k lesu pod loukami. A tam se pastvili další tři kluci. Během chvilky se zamíchali do tlupy a já mohl fotit. No jo, ale zase ta klasika mufloní - nezvednou tu hlavu od pastvy a ne. No nějaké fotky mám, tak to balím.



Cestou k autu musím projít mladým smrkovým, doposud tmavým lesem. A tam se na lince zjevuje beran. A jak na sviňu, jeden suchý vyvrácený stromeček zavazí v čistém pohledu. A větvička suchárku zrovna muflonovi kryje hlavu. No ale co nadělám, takových fotek mám poslední dobou nejvíc. Třeba srnec v jednom průseku...



Jedno deštivé dopoledne vedla má cesta kousek od Vaškova rybníku, který se vypouští a kamarád tam fotí kulíky a volavky. Tak jsem šel mrknout, ať vidím jak to tam vypadá. Je tam docela živo.Konipasové, rehci, červenky, kulíci i pisíci. Ovšem vše na velké ploše a asi to chce dost času a trpělivosti, vyčkat si příchod něčeho do dobré vzdálenosti. A já teď rozhodně nemám to první.



No a je tu dnešek. Vezmu ho od konce. V podvečer, když jsem se zdrchmal z náročného pracovního dne v revíru, plním povinnost ke Ketyně a beru ji alespoň do pole nad městem. Pochybuji, že tam budou ještě ti tři srnčí frajeři, které jsme fotil už několikrát. Ale juknout se mohu. A světe div se, jsou tam. Ne tři, ale jen dva a válí se v řepce. Tentokrát mě vidí moc brzy, moc šancí mi nedávají. Ale aspoň něco.



No jsme u rána.
Po šesté vystupuji z auta v lesním úseku nově mi v loni přiděleného revíru. Mám to tam rád, protože tady je místy ještě ten pěkný smrkový les, někde temný, někde prořídlý. Jdu opatrně po sněhovém poprašku a lehce namrzlém listí za prací, ovšem foťák pro jistotu v batohu. A netrvá dlouho, musím na zem a opatrně přístroj vytáhnout. Lesem jdou dvě srny. Jedna je docela blízko, ale nedá se moc fotit. Stále ji něco kryje. Mám špatný vítr, takže netrvá dlouho a je po focení.



Přicházím do míst, kde roste starý les, smrky , modříny a za nimi buky. A kolem zmlazení jak smrčků tak buků. A tu a tam také kůrovcový strom.



Dobře si pamatuju, že před dvěma týdny jsem zde zaslechl kulíška. Ovšem nepodařilo se mi ho nalákat. Zkouším to teď. A zdá se mi, že jsem ho kdesi v dáli, někde nahoře od buků, zaslechl. Krátce. Tak jo, dnes to budu zkoušet déle, říkám si v duchu. Chvíli je klid, pak zase jen slabé vzdálené zahoukání. A zase jen zpěv všemožného ptactva. V tom kraválu ani nemám šanci ho zaslechout. Ale přelétávající sýkorky v korunách mi dávají naději. Nevzdávám to, pouštím další dávku. A už ho vidím, přeletěl mezi korunama smrků. Hmm. Je kdesi nade mnou, nemám šanci ho vidět. Odbočuji proto na linku , která vede do mlází. Zahoukám a kulich přelétá na krajní buk a z něj sesedne níž pod korunu smrku.



Tak fajn, popojdu níž mezi houštiny, pouštím hlas a sleduji. Start, velké zhoupnutí a metr nad hlavou mi proletí a zapadne do mladého smrčí. To jsme chtěli! Dochází mi, že nemůžu mít mobil u sebe, když vábím, aby na mě kulich neútočil. Proto ho házím pod krajní smrček. Během dvou vteřin sovička sedí na větvičce nad zemí jen dva cm nad mobilem. Je fakt nádherná..



Patrně nechápe co se to děje. Sakra, potřebuju to vábení vypnout, ale on mi sedí na telefonu. Na mě vůbec nereaguje. Konečně poodlétá na protější smrček. Vypínám hlas a už jen fotím. A fotím a fotím a chodím kolem něj a nakonec ho natáčím na video telefonem. A pak už ho nechávám, odcházím, klaním se...