Ano, ten název není nikterak nadsazený. Skoro by se dalo říct, že od konce srpna do teď bylo mé fotolovení jedno velké zoufalství. Před koncem prázdnin se jako tradičně vrátili mufloni. Byli jednou viděni na loukách ale mé snahy o jejich ulovení byly marné. Na loukách se zase neobjevovali, v lese byli opatrní, většinou neviditelní. Až jednou, když bylo po nočním dešti, viděl jsem ráno tlupu nad silnicí. Zkusil jsem, nepovedlo se, tedy ne tak jak bych si přál. A oprava se nekonala, zase byli k nenalezení.



Ale to už postupem času mé snahy mířily jinam. K jelení zvěři. Nechtěl jsem nic podcenit a začal s vyhledáváním vysoké již první týden v září. A nedařilo se. Ale jak se nedařilo! nejen, že se mi nepovedlo najít vysokou, ale nepotkával jsem ani jinou zvěř. Zkrátka v revíru to vypadalo, jako by přešli vlci ( jak říkávájí slovenští poľovníci ). A ono na tom i něco možná bylo. Video z fotopasti ze sousedního revíru i nález stopy a trusu velké šelmy u nás cosi možná ovlivnit mohlo. Tím spíš, že ani v sousedních lokalitách to prý nějak drhlo se zvěří. A tak jsem chodil všude možně, střídal lesní úseky, linky, paseky. Nic. Už to bylo tak zoufalé, že jsem měl radost z trojice beranů v ranním šeru nebo z cvaku nějakého toho opeřence.



A tak přibývaly další pokusy v mlžných ránech i zamračených večerech, stále nic. Vašek vedle v revíru přes údolí také hořekuje, jeho dovolená zatím také žádný efekt nepřináší. Tedy ne, že bych žádného jelena či zvěř vůbec neviděl. Viděl, ale nefotil. Jelen s laní mi unikli o vlásek, další jelen zdrhnul bez snímku a většina ostatních setkání byla za večerní tmy. Třeba kymácející se koruna břízy zleva do prava a zpět, jak do ní jelen mlátil parožím - ve tmě. Samotného berana jsem našoulal náhodně také v šeru, přišel jsem k němu na pár kroků, vůbec o mně nevěděl (já zase nevěděl, že mu chybí pravé světlo - až na fotce). Tak vznikla asi má vůbec první fotka na ISO 12800 a 150mm :o) Focení srnce další ráno na ISO 5000 bylo proti tomu focení v luxusních podmínkách:o)



Jednu dobu se to v revíru hemžilo krkavci, jedou ráno jich nade mnou přetáhlo snad 40. To údajně asi proto, že našli vývrh od jelena uloveného poblíž mé oblíbené Jelení cesty...





DVĚ RÁNA NA JELENÍ CESTĚ



Poté, co jsem odzkoušel několik lokalit v revíru, vrátil jsme se na Jelení cestu. Ta byla totiž jediná, kde se mi podařilo cosi za světla alespoň vidět.

Jdu v konečně ne úplně zamračeném ránu cestou, rozednívá se. Mám v úmyslu být za světla v horní části u smrkové tyčoviny, kde jsou viditelné přechody zvěře přes makadamku. Zdálo se mi to nebo se ozval z mlaziny jelen? Špicuju ušiska, nic. Hm, kdo ví. Jsem na konci, nad tyčovinou, nikde nic. Obracím k návratu, jdu rychleji, ještě chci mrknout do paseky za skalkou. Procházím zatáčkou U kulíška a z pásu zmlazení v kraji cesty na mě čumí jelen! Joj! Nejsem nijak krytý, stojím jak tvrdé Y a čumím, nevěřím, že mám šanci zvednout foťák. Ale kupodivu jelínek čeká, než tak učiním. Trvá mi, než se podaří proostřit trávu. Udělám pár cvaků, jelen se otočí na široko a pak volně dokončí obrat zpět do mlaziny. No tak to bylo dobrý! Uf.



Mám fakt radost a citím jakési zadostiučinění po tom maratónu zoufalství.

Večer beru Ketynu a jdeme zase k Jelení cestě. Ale nemám v úmyslu ji opět projít, už proto, že nechci riskovat možné setkání s nájemcem honitby, který občas chodí na posed v dohledu cesty. Posadím tedy fenku na bundu do zarostlého kraje cesty a sám dřepím kousek víc v hustší trávě. Zase je šedivá obloha, tzv.deka, která zrychluje stmívání o hodný kus. Nic sice nevidím, ale slyším! jasně, z mlaziny zatroubil jelen. Jednou. Je to daleko a jistě opravdu v houštině. Sedím ještě 15 minut a celou dobu zřetelně slyším jelenovo hukání. V pravidelných intervalech, vytrvale. To nás s Ketynou i vyprovází k autu. Ráno není jiná volba. Když včera jelen troubil u Jelení cesty, kam bych se jinam měl trmácet? Jdu tak akorát, když se rozednívá. Včera jsem cestou k tyčovině alespoň zradil nějaké srnčí, dnes nic. Také je o poznání tepleji než včera. Ale co to? Že by? No fakt! Úúúúa - oh! V mlazině se troubí! Ale jinak než večer. Intenzivněji a hlavně je to z mé strany, tedy blíž k pasekám vedle cesty. Napjatý opatrně překonávám úsek, kde nejsem od mlaziny přes paseku moc krytý a zastavuji mezi mladými smrky v kraji cesty abych měl výhled na cestu před sebe i do rozlehlé paseky k mlazině. Jelen se ozývá, paráda. Dokonce zaslechnu i třesk paroží! Je mi jasné, že těžko půjde někam k cestě z mlaziny, je to dobrých 300m. Ale třeba by se mohl aspoň ukázat někde v kraji houští. Co tak spelukuji, zaregistruji před sebou v kraji tyčoviny dvě tmavé siluety. Muflonky chtějí přejít cestu. Ale jde jen jedna. Je ještě dost bídné světlo, přesto zkouším fotit. Holka kouká do hledáčku, ví o mně? Asi jo.



Ale teď otáčí hlavu a napjatě sleduje něco přes cestu v pasece. I mě to zajímá. Brzy najdu mezi kmínky olší rezavé tělo, míří k cestě. Chystám se ale je to marné. Na cestu vyklusává laň. Ani se nezasekla a přebíhá do tyčoviny.



Předpokládám, že tohle znamená, že je v nějakém stresu. A kdo může lani způsobit stres, kromě mě? Přece jelen;o)



Najednou je tu. Mladý desaterák, s hlavou u země jak ohař při dohledávce. Kličky doleva doprava, nahoru dolů, ani mé zarochání ho nijak nepřinutilo ke zmrazení pohybu, který bych tak potřeboval vzhledem k světelným podmínkám. Jen co opět chytl stopu, zmizel v tyčovině. Tak to byl fofr, moc jsem to asi nedal, no co už. Ale zážitek tedy byl.



Stojím, čekám, zde se třeba ještě nevrátí ale pochybuji. Uvědomuji si, že v mlazině už se nějaou dobu netroubí. Že by tohle byl onen trubač? No to určitě ne. Spíš to bude ten vypráskaný jelen. Už proto bude dobré ještě pár minut počkat zda se něco ještě nesemele. A ono jo! Asi o 60m výš přebíhá další laň kamenitou cestu. A za ní v patách další jelen! Sakra, je to daleko, proč já nepopošel. jelen se zastavuje na cestě ale jak na potvoru hlavu má otočenou ode mne. Dva tři cvaky a ztrácí se v buřeni. Do prčic! Ale najednou se zase vynořuje a jde dolů po cestě. Nedaří se mi ostřit protipohyb, je to k vzteku. Krásný dvanácterák opět mizí v travinách, nadobro.



Tak tohle už mohl být trubač z mlaziny, uvažuji.Po pár minutách se obracím k definitivnímu odchodu ze scény, za houštinou už kluci nastartovali pilu. A tu se z mlaziny zase ozve táhlé "Úúúúaa - oh". No do prčic, tak kolik vás tu je? Pomalu jdu tak abych viděl přes velkou paseku k mlazině a opravdu, krajem se protáhl jelen! Než jsem ho chytil do hledáčku, ztrácí se ve větvích. Nevadí, ale viděl jsem ho! Co má na hlavě netuším. Nevadí, ale viděl jsem ho! Viděl jsem hlavního zdejšího šéfa. Pomalu odcházím, v hlavě mám smíšené pocity. Míchá se parádní zážitek s vědomím, že fotky mám jen ryze dokumentační. Bezděky mrknu do paseky k houštině. Však tam jde v trávě paroží!



No tak tomuhle jelenovi se jistě mladíci rádi vyhnou, ta šavle na levé lodyze je varování! I když tam níž je nějaká výsada, přesto působí jako nebezpečná zbraň. Stihnu pár fotek než se paroží ztratí za vegetací a jsem spokojen, že i ten hlavní jelen se mi ukázal.



Anebo že by to nebyl on?....Tak definitvně teď, tenhle další, to už je on na 100%!!!....