Tak posledně jsem slíbíl cosi od ledňáčků z potoka. Jojo, to dodržím. Ale nejdřív něco málo z jiného hnízdění, konkrétně strakapoudího.

U DVOU NETYPICKÝCH RODINEK

Se štěbetavými dutinami se roztrhl začátkem června dosova pytel. Strakapoudi hnízdí snad v každém lesním úseku, zatím jsem objevil cca 15 hnízd. Ale zaujaly mě dvě. Jedno je v hustém listnatém lese ve svahu nad starým včelínem, druhé v malé pasece. Nejprve jsem tedy zavítal nad včelín. Dutina je v tenkém javoru a poměrně nízko, obvzlášť, když se zašiju na horním břehu lesíka. A tak jsme to zkusil, jen tak bez fotostanu, v maskovacím obleku. Po chvilce nadávání se rodiče uklidnili a potom už intenzivně krmili. Jenže patrně mladí jsou ještě moc malí anebo je dutina hluboká, protože rodiče vždy s potravou zalezou dovnitř. Takže na fotku mám jen dvě tři vteřiny.



Jak tak sleduji a snažím se fotit, zdá se mi, že tady něco nehraje. Do dutiny zaletěla samička a další donašeč, který už čeká ve frontě je taky samička! Téměř vždy jeden dospělý čeká v dutině a opustí ji až se ke vchodu přiblíží druhý. No a v tomto případě i třetí, protože sameček lítá taky.



Přiznám se, že jsem z toho dost zmatený a vůbec si nejsem jistý, zda jsem tuto situaci vysledoval opravdu správně. Nicméně u dutiny se to střídá snad co 3 minuty. Občas se stane, že samička vyletí z dutiny a sedne na blízkou větev a tam třeba 5 minut sedí a čučí.



A tak pojďme k druhé dutině. Ta je v pahýlu zlomeného buku ve středu malé mýtinky. Tady musím použít fotostan. Dutina je na fajnovém místě, nízko, na světle, prostě se mi to líbí. Jenže krmení je stejné jako u prvních strakošů, vteřina a šup dovnitř. A čím je tohle hnízdění netypické? Tím, že krmí jen sameček. Asi o samičku přišel a tak je to celé na něm. Držím mu palce aby to zvládl.



U POTOKA

A na řadu přichází ledňáčci. Při první dopolední návštěvě jsem použil fotostan a snažil se fotit a pozorovat z protějšího břehu. Samička velmi intenzivně krmila, sameček sem tam přispěl ale spíš to flákal.

Bohužel s rybkou samička sedala do míst, kde jsem nebyl schopen fotit. Ale rychle jsem vypozoroval, že vždy po vylítnutí z nory střemhlav spadne do vody a vykoupaná pak na chvíli sedne na tenkou větvičku pár metrů od nory. Ale pro fotku je to daleko. Chvíli jsem přemýšlel, zda přesunout stan. Stále jsem váhal, když tu se poblíž nory objevila samička bez rybky. Přesedávala na různé větvičky a občas pískla. A najednou tu byl sameček s rybkou. Šupl do nory a v ten moment samička přelétla na tu pokoupelovou odsedačku. Během pár vteřin seděl na stejné větvičce i vykoupaný sameček. Chvíli dělal drahoty ale pak děvenku obšťastnil. A vůbec mu nevadilo, že kolem letí manželka s rybkuo pro děti :o)



Odpoledne už jsem stan postavil poblíž odsedačky a zafotil si více.



Druhý den jsem to zkusil jinak. Bez fotostanu jsem se krkolomě zašil do břehu mezi kořeny olší. A docela to vyšlo, cosi se podařilo. Tak po čase je spokojensot v mé dušičce co se ledňáčků týká.



ZNOVA NA JELENÍ CESTU

Po nedávném úspěchu s prasaty a liškou vedly mé ranní kroky opět na Jelení cestu. A udělal jsem dobře. Během tří ranních šoulaček se nasbírala slušná dávka fotek. Nebudu už zdlouhavě popisovat konkrétní lovy, jen se přiznám, že dnes jsem si zradil divočáky. Fotky řadím, jak vznikaly postupně během těch zmiňovaných třech šoulaček...



No a ještě přidám mladíka z jedné paseky nad chatami ve Valšově



A jeden pokus o videjko u potoka