No jak by, rychle;o) Počátek se nevyvíjel nijak pozitivně. Tedy cosi jsem viděl a i fotil, ale nějak to drhlo. Jedno ráno jsem konečně přistihl na horních loukách vysokou. Konkrétně osm kusů holé zvěře. Ale bylo to daleko a zvěř už zatahovala do porostu.



Večer mi zase motaly hlavu dvě lišky. Čekal jsem u ostrůvku v loukách, zda se neobjeví tmavší liška, kterou zde často vidám. Ale dlouho nic a pak si všimnu jiné lišky daleko u břízek. Dobrou půlhodinu jsme ji pozoroval z uctivé vzdálenosti. Když cosi většího ulovila, odklusala s tím do lesíka. Tak tam asi bude nora a lišák nesl večeři lišce. Možná. Rychle se přemisťuji k pásu keřů pod hájkem v naději, že lišák ještě vyjde. Po čtvrthodince to vzdávám, zvednu se, obrátím se zpět směrem k ostrůvkům a tam kráčí tmavá lištička. Jak jinak? i když se mi podařilo ji trochu doběhnout, fotky se nepovedly, patrně díky zvlněnému vzduchu.



No a co dál? Kouknul jsem občas ke skorcům, ovšem čím dál víc je mi jasné, že hnízdění se z nějaké příčiny nezdařilo.Tak jsme si cvakl aspoň nějakého ptáčka, patrně budníčka.



V minulém příspěvku chyběli mufloni. Divné, že? Pár dní jsme na ně prostě nenarazil. A tak bylo na čase to změnit. Když nejsou na loukách ani v lese nad nimi, jediné co zbývá je nejvyšší bod revíru, Měďák. A tam jsem je opravdu našel. Zjistil jsem, že tam mají vše k životu potřebné. Pastvu na mladých lístcích bříz a maliníku, sluníčko, sucho, a hlavně exceletní kryt. Paseky zarostlé proutím všeho druhu z jedné strany a starý bukový les s suchým šustícím listím z druhé. Tam tedy pobývá část mateřské tlupy, muflonky s mladými a pár mladých beranů v čele se Šaškem. Potklal jsme je ráno i večer.



Po dlouhé době se mi do hledáčku dostal i divočák. Bachyně o mě věděla a stála fikaně v mladých bucích. Jakmile jsme se zastavil abych udělal snímek, odběhla.



Taky jsem nemohl vynechat večerní cárání po loukách. Tentokrát to vypadalo na fiasko. Naštěstí v poslední části šoulačky s Ketynou, kdy už vlastně naše kroky směřovaly k autu, vyšel z olšiny ke sloupům srnec. Z polňačky se docela dobře dalo právě díky krytí sloupem dostávat utěšeně blíž. Jenže to by nesměla vyjít po chvilce za srncem i srna. Dva kusy už za sloup neschovám. Nezbylo než čekat. A dočkal jsme se, jenže to trvalo příliš dlouho a sluníčko mi mezitím zcela zapadlo. Takže dlouhé časy, vyšší ISO ale fajn akce.



Asi nejsilnější byl večerní zážitek opět s muflony. Nemohl jsem je najít. Stál jsem beznadějně ve staré bučině, slunko už padalo a nikde nic. Až najednou se mizdálo, že slyším vzdálené "bé e e e". No jasně. Zanedlouho sleduji, jak se pod kopcem, v tom nejnemožnějším "bordelu" něco hýbe. Mufloní banda! Hodně dlouho se motala zvěř mezi vývraty a v březovém proutí. Čtveřice muflončat pěkně pospolu řádila jak tajfun, hned byli tu, hned tam. Na vývratech, na pařezech, na kořenech vývratů. Vše daleko, navíc v pasečním chaosu ale podívaná parádní.Pár dokumentů pro představu jak to tam vypadá.



A jak tak sleduji tlupu pod sebou, zaslechnu vlevo šustění v listí. Koukám, koukám, očekávám. A hle, nějaká samotná muflonka jde bučinou ke mně. A není sama! Tak jsme prožil pěkné blízké setkání a ani mi nějak nevadilo, že musím tlačit ISO hodně vysoko abych měl z toho alespoň nějaký dokument. Až další muflonka s mladým, která také přišla stejnou cestou zleva mě odhalila a utnula milé pozorování.



Již skoro za tmy jsem opouštěl scénu v bukovém pralese a při tom mě pohledem vyprovázel kdo jiný, než můj známý Šašek spolu se starou mufloní dámou.



A aby byl můj výčet kompletní, musím ještě doplnit, že jsem nevynechal ani průzkum u ledňáčků, kteří patrně sedí. Viděl jsem, nefotil jsem. Nestíhal jsem:o) Tak aspoň nějaké jiné opeřence mám odtud na kartě....



Páreček pěnice černohlavé mě docela potěšil ;o)