Jojo, i o posledním březnovém víkendu mě to táhlo ven. Už tedy v pátek jsem se po čase podíval na horní louky, zda náhodou mufloni nezašli na pastvu. A taky že jo, sice jsem je objevil až hodně na hranici revírů a dlouho se rozmýšlel, zda se pokusit tu dálku nějak překonat ale nakonec to trošku vyšlo. Třicet tři kousků, z poloviny muflonky a z druhé mladí berani, se mi před objektiv krátce dostalo, než sešlo hluboko do luk. Byla to tlupa mého známého Šaška.

No a přišlo sobotní ráno, kdy měl dorazit do mého revíru host z nejváženějších, Mouka. Po úspěchu dalšího z kamarádů Vaška s kulíškem, přijel i Honza zkusit štěstí. Zavedl jsem ho na místo, dal mu nějaké zbytečné instrukce a šel po svém. Než jsem oklikou po pasekách došel k autu, potkal jsem na té poslední jinou tlupu muflonů, menší,asi dvanáctičlennou, ve které na rozdíl od té "luční" pobývá i jeden dospělý beran s vychýlenou špičkou levého toulce. jenže jako obvykle, ten se mému objektivu ukrýval a zapózoval mi krátce opět jen mladík, který rád vyskakuje na pařezy aby si mě vždy prohlédl důkladně.

Každopádně já měl cosi splněno a netrpělivě jsem čekal jak pořídí Honza se sovičkami. Jeho esemska " Je tu ale vysoko" byla docela optimistická. Následující ve znění "Jsou tu 3" ještě možná víc. Ovšem ta poslední věta "vzdávám to, jdu" mě dost zachmuřila. Že by se naplnila zase ta naše vzájemná častá neúspěšnost? Opravdu málokdy se nám spolu daří tak, jak bychom si přáli. No uvidíme, už ho vidím v pasece.

Dozvídám se, jak to vše bylo a trochu mě utěšuje fakt, že na displeji nějaké fotky kulíška přeci jen má. Jak se mu dařilo má krásně popsáno na svém webu.

Večer jsem se vypravil s holkama ( Ketynou a paní domácí) na krátkou procházku na Střelnici. Utekl nám dobrý srnec a krátce ale daleko zapózovaola srna.

Další vycházka v revíru s Ketynou proběhla v neděli večer. Chtěl jsem zjistit, jak jsou na tom kulíšci s večerní aktivitou. Do 4 min po puštění nahrávky jeden seděl přímo nade mnou. Ovšem vysoko převysoko. Zanedlouho se ozval i druhý. Deset minut se nic nedělo, žádný neslétl na nižší pozici, tak jsme to zabalil.

Náseldovala šoulačka pasekami. Na té první z ničeho nic vyrostla u plotu oplcenky srna. Nedala mi vůbec šanci, stihl jsme dva neustálené cvaky a hned odbíhala s protivným békáním.

Na další pasece se v klestí a bukovém zmlazení pastvila včerejší tlupa muflonů. Pracně jsem se dostával na dostřel, už mi chybělo jen pár kroků abych se vymanil z bukového zmlazení a měl na zvěř čistší výhled.

Jenže zrovna v ten okamžik vpravo u smrčiny odskočilo srnčí a hlasitě zabekalo. Do muflonů jako když střelí a během dvou vteřin byli o 40 m dál. Tam se zklidnili, zapsatvili ale já už je měl zase dál než jsem chtěl. Tak aspoň pár dokumentů mladé dvojice, která mě lustrovala než stará muflonka zavelela k ústupu.

Tak a ještě projít jednu, poslední paseku a domů. A zase. Jakmile jsem vycházel po lince mezi mlazinami do otevřené paseky, odskočil kus srnčího a zabekal. A po pár krocích koukám na laň, která už mě očekává. Stihl jsme sice pár záběrů, ale vzdálenost byla větší než bych potřeboval. Nebýt srnčího, možná bych laň zpozoroval dříve než ona mně a mohlo to být veselejší. A tak jen smutně koukám, jak šet kusů holé odbíhá přes skalku do bučiny. A to je konec víkendu.