Po včerejší náročné sněhové túře, při níž jsem zažehnal absťák po velké zvěři, přišel dnes na řadu další pokus u újedi. Časově jsme mohl až po obědě a do čtyř jsem musel být zpět. takže mi to vychází na 2 hodinky i s cestou. No nevadí, stejně to bude marnost jako pokaždé a budu rád za sojku. Je docela teplo, slunečno, jen vítr je ostřejší když kontroluji újeď. Maso z předevčera je buď pryč nebo zafoukané sněhem, nevím. Házím další kousek a soukám se pod maskovačku pod smrky v mezi. Ihned zjišťuji, že termoska s čajem zůstala v kuchyni. Ach jo. Ne že bych nutně čaj potřeboval, ale je to spíš psychická než fyzická vzpruha při delším čekání. Posluchám okolí jak je to v tom větru jen možné a slyším sojky kdesi daleko v lesním komplexu. Káni jsem slyšel i viděl již při příchodu až kdesi daleko nad silnicí. No co, hodinku a půl vydržím. Představuji coby kdyby a naráz periferně vidím pohyb. Že by sojka bez varování? Kouknu k újedi a ono si to tam rázuje káně! No do prčic, to bych nečekal. A co vlastně mám čekat, když mám zbudovanou újeď pro káňata :o) A tak pořizuji po dvou letech první snímky dravce. Světlo je takové spíš do proti, asi to bude prekérka, jak jinak. Káně se krmí, ale ne dlouho.

Vítr mu čechrá peří. Pořizuji pár záběrů ale je to vše stejné. Káně přestává žrát a sedí. Sedí snad 15 minut zády ke mně a jen otáčí hlavou. Scéna už začíná být nudná, ale vydržím, co by ne. Má pozornost již zcela ochabla, když v tom pták roztáhl letky a odskočil. Na jeho místo dosedlo jiné káně. Byl to fofr.

Tohle káně se tvářilo agresivně, otočilo se zády k prvnímu, ihned se počalo krmit a letkami si krylo kořist.
První káně sedělo asi 2 m dál a nehnutě pozorovalo vetřelce při hodování. Škoda, že nedošlo blíž k němu.
A tak jsem nacvakal mraky fotek i druhého káněte dokud se nenažralo a neodlétlo. V protisvětle, na sněhu bez kresby, bez prostředí. Ale díky i za to! Po těch marných mrazivých čekáních bez výsledku jsem tohle rád bral.