Tak nám pěkně zasněžilo. Snad tři dny v kuse padalo. Nějak se mi v tom do lesa nechtělo. Až dnes, kdy sněžení zvolnilo, zkusil jsem po obědě vyjet zasněženou asfaltkou na kopec. Vrstva měkkého sněhu je docela už slušná, projetá je jedna kolej a to od nějakého širšího esúvéčka. Se zaťatými zuby se dostávám do "prvního patra"revíru. Na druhé nemám šanci. Musím do kopce pěšky. Cestou ještě vymýšlím, kam se podívám, jakou trasu zvolím. Procházím zpočátku kamenitou "jelení cestu" jak jsem ji po podzimu nazval. Sníh vrže, je měkký. Stopy od zvěře zaváté. Až na spodní pasece, tedy spíše až za ní v mlazině vidím první pohyb. Srnčí. Je daleko a zalézá do porostu.

Pokračuji po cestě, u potůčku se rozhoduji změnit původní trasu a neodbočím do bažinek. Mám v úmyslu obejít celou rozlehlou mlazinu laťákem. Vím, že do této centrální velmi velmi rozlehlé houštiny zatahuje zvěř z mnoha různých směrů, což mi potvrzují i mnohé stopy vedoucí do mlází. Ale v krajích mladých smrčků nenacházím žádné tmavé tělo, které by kontrastovalo s bílou pokrývkou. Až na samém konci zaregistruji opad sněhu ze smrčku, vidím srnčí obřitek. Konečně něco. Srna stojí, asi mě slyšela ale nevidí a necítí. Bílé pončo mi pomáhá k snímkům na pár desítek kroků. Nakonec srna raději odchází, ve světlině ještě kontroluje, zda srnče také odchází. O něm jsem nevěděl.
Vycházím k chatě, sedám na lavečku, čaj a cigáro mě občerství. Je relativně teplo a já jsem docela nabalen. Začíná se zatahovat a znova lehce sněží. Při tom si vytvořím plán dalšího postupu - projdu po asfaltce dolů a linkou v boučí přes bukový vrch slezu k autu. už jsem v široké lince mezi houštím, nevidím stopy. Divné, tady vždycky nějaké bývají. Až mlazina přechází ve starý bukový les, objevuji první a dost čerstvé stopy od prasat. Ale ty vedou dolů do mlází. Vystupuji po staré lince k vrcholu, do nosa mě cosi uhodí. Ne, nejsou to tři oříšky, je to nějaký závan. Prasata? Je to podobné, ale jakoby se to mísilo s vůni zetlelého listí. Jsem ve střehu a nevěřím...No to mě po..r! Mezi buky je prase, sele.

S hlavou ve sněhu kamsi mizí, ale to nevadí, vidím o kus dál i velké tmavé prase, bachyni. Opatrně se přemisťuji mezi kmeny buků, čímž se dostávám trošku výš a odkrývá se mi parádní pohled. Támhle je další, a další. Jenže hlavy ve vrstvě sněhu, navíc všude plno haluzí. Mám jednu bachyni v hledáčku a čekám netrrpělivě, zda zvedne hlavu. Chvíli to trvá, ale nakonec se stane.Jo.Snad mám první slušný snímek, není čas dívat se na displej.

Divočáci jsou všude přede mnou ale ve skrze nefotitelní. Odhaduji cca 12 kusů, asi 4 dospělá, zbytek selata. Nejblíž, za bukovým vývratem, je jeden macek, ale vidím jen hřbet.
Pozoruji, jak mlátí se silnou bukovou haluzí, jež je spadená na kmeni. A tam níž se perou dvě selata. A další tři klušou vedle v mlází pod dalším padlým kmenem. Tolik událostí a nejdou fotit, je to k vzteku. Konečně je velké prase na konci vývratu a objevuje se na volnější ploše. Podle tvaru hlavy bych možná tipoval i kňoura, ale nevím.

Všichni divočáci jsou teď za hranou terénu, zkouším vydat nějaké zvuky abych je přiměl zvednout hlavy, moc se to nedaří.
Jedna z velkých bachyní si mě asi všimla, jde mlázím blíž. Se zvednutou hlavou a děsivým výrazem míří přímo ke mně. Raději se pohnu a to jí stačí, aby odvedla tlupu k mlazině. Žádný úprk, volný klus s otáčením. Už jsem byl i rád, začalo se šeřit a hustěji sněžit a v místě, kde zvěř byla už moc fotit nešlo. Odcházím lesem po vytyčené trase ale co to? No jasně, snad pět metrů pod vývratem jsou ta tři selata, fotit nejde, posílám je k ostatním. Jdu dál, a zase cosi? Samotné sele je tak zabráno do rytí v boučkách, že mě vůbec nevnímá. Až mu nahlas domluvím, a to důrazně, peláší za rodinou. Už spěchám k cestě a k autu, jenže urazím sotva padesát kroků, stále ve stejném bukovém lese a vidím před sebou další tmavou siluteu ve sněhu. A další a ještě pět. Panečku, další tlupa! Světlo už je hodně bídné, chumelí naplno, hvízdám na první nejbližší bachyni...A pak už honem k autu a "vychutnat" si sjezd z kopce ve sněhové vrstvě.Jsem moc rád, že jsem přemluvil svou lenoru posledních dní a vyrazil...